Wikipedie

Marcel Lefebvre: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidána Kategorie:Spiritáni za použití HotCat
m Drobné úpravy
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 109:
== Život ==
[[Soubor:Marcel Lefebvre 1981.jpg|náhled|left|Arcibiskup Marcel Lefebvre při bohoslužbě (1981)]]
Narodil se jako třetí potomek z celkem osmi dětí. Vyrůstal v katolickém prostředí, jeho matka Gabrielle Lefebvre byla členkou III. řádu svatého Františka, a již od mládí byl připravovánveden nake kněžskou dráhuzbožnosti. Roku [[1923]] vstoupil do kněžského semináře. Po ukončení studií byl vysvěcen na [[kně]]ze a rok působil jako [[vikář]] v [[Marais de Lomme]]. Posléze působil jako profesor [[Systematická teologie|dogmatiky]] a [[exegeze]] na semináři v [[Libreville]]. Od roce [[1934]] seminář vedl. Po dvou letech byl pověřen vedení mise v [[Dangile]].
 
Za [[Druhá světová válka|2. světové války]] působil v [[Afrika|Africe]], jeho otec, René Lefebvre, byl ve Francii zatčen za účast v [[odboj]]i a posléze zemřel v [[koncentrační tábor|koncentračním táboře]] v [[Sonnenburg]]u. V roce [[1945]] byl povolán zpět do Francie, ale vydržel v ní jen 18 měsíců, protože byl jmenován apoštolským vikářem v [[Dakar]]u. Po roce působení byl již apoštolským delegátem pro celou francouzsky mluvící Afriku. V roce [[1955]] se stal prvním [[arcibiskup]]em v Dakaru. Během jeho působení v [[Senegal]]u výrazně napomohl rozvoji křesťanství v této zemi.
 
V roce [[1945]] byl Marcel povolán zpět do Francie, ale vydržel v ní jen 18 měsíců, protože byl jmenován apoštolským vikářem v [[Dakar]]u. Po roce působení byl již apoštolským delegátem pro celou francouzsky mluvící Afriku. V roce [[1955]] se stal prvním [[arcibiskup]]em v Dakaru. Během jeho působení v [[Senegal]]u výrazně napomohl rozvoji křesťanství v této zemi.
V roce [[1962]] opustil na přání [[papež]]e [[Svatý|svatého]] [[Jan XXIII.|Jana XXIII.]] dakarskou diecézi a stal se [[Diecéze tullská|biskupem v Tulle]] a titulárním arcibiskupem. Ovšem již po půl roce byl zvolen generálním představeným kongregace Otců sv. Ducha. Velký zlom v jeho životě představoval [[Druhý vatikánský koncil]], kde se výrazně angažoval na straně tradičních katolíků a proti „protestantizaci“ církve. Po koncilu zůstal generálním představeným Otců sv. Ducha, roku [[1968]] se své funkce pro nemožnost hájit tradiční nauku vzdal. Působil dále jako předseda komise pro africké katechismy.▼
 
▲V roce [[1962]] opustil na přání [[papež]]e [[Svatý|svatého]] [[Jan XXIII.|Jana XXIII.]] dakarskou diecézi a stal se [[Diecéze tullská|biskupem v Tulle]] a titulárním arcibiskupem. Ovšem již po půl roce byl zvolen generálním představeným kongregace Otců sv. Ducha. Velký zlom v jeho životě představoval [[Druhý vatikánský koncil]], kde byl členem přípravné skupiny. Na začátku koncilu byly však všechny připravené dokumenty zamítnuty. Dále se výrazně angažoval na straně tradičních katolíků a proti „protestantizaci“ církveCírkve. Po koncilu zůstal generálním představeným Otců sv. Ducha, ale postupně se stal nežádoucím a tak se roku [[1968]] se své funkce pro nemožnost hájit tradiční nauku vzdal. Působil dále jako předseda komise pro africké katechismy.
 
Ve věku 65 let vypracoval stanovy kněžské sdružení, jehož úkolem je výchova a pastorace kněží. [[Kněžské bratrstvo svatého Pia X.|Kněžské bratrstvo sv. Pia X.]] bylo založeno na [[Všech svatých|svátek Všech svatých]] v roce [[1970]]. Již od svého založení bylo Bratrstvo kritizováno některými liberály z řad církve, nejvíce asi [[kardinál]]em [[Jean-Marie Villot|Villotem]].<ref name="Mons. Marcel Lefebvre - Světec nebo rebel?">
Řádek 126 ⟶ 128:
V průběhu let se začalo Kněžské bratrstvo sv. Pia X. šířit do dalších zemí a vysvětilo řadu kněží. V roce [[1983]] složil Mons. Lefebvre svou funkci a uvedl do ní svého nástupce [[Franz Schmidberger|Franze Schmidbergera]].
 
Jelikož hrozilo, že se nenajde biskup, který bylby po jeho blížící se smrti prováděl svěcení, žádal [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]] o vysvěcení nových biskupů. KPo dlouhých jednáních k dohodě nedošlo a tak 30. června [[1988]]se rozhodl vysvětit čtyři nové biskupy, aby mohli pokračovat v jeho díle, i bez souhlasu seshora. Svěcení se konalo 30. června 1988 za účasti biskupa [[Antônio de Castro Mayer|Castro Mayera]] jako spolusvětitele a čtyř brazilských kněží, kteří jej doprovázeli. Nově vysvěcení biskupové byli oprávněni pouze udílet svěcení, řádnou jurisdikci jim Lefebvre, aby se nedopustil schizmatu, nepředal.{{doplňte zdroj}}
 
Kněžské bratrstvo svatého [[Pius X.|Pia X.]] zastává názor, že tato svěcení nemusejí znamenat [[exkomunikace|exkomunikaci]] a schizma s katolickou církví, nicméně odpovědníčelní představitelé katolické církve konstatovali již 1. července téhož roku, že daný čin znamená automatickou exkomunikaci Lefebvra i spolusvětitele. Papež [[Jan Pavel II.]] v [[Apoštolský list|apoštolském listu]] ''Ecclesia Dei'' v té době vyhlásil, že důsledkem vědomé spolupráce s bratrstvem je exkomunikace. V roce [[2009]] papež [[Benedikt XVI.]] exkomunikaci biskupů FSSPX zrušil. (cožJelikož [[Implikace|implikuje]],pozice žeFSSPX exkomunikacese znezměnila rokuje [[1988]]možno byla platnáusuzovat, kdybyže nebyla,se nebylojeden by jiz potřebapapežů rušit)mýlil.
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcel_Lefebvre“