Ústecko-teplická dráha: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Přehled lokomotiv ATE: oprava a zpřístupnění tabulky; automatické kosmetické úpravy |
→Zestátnění: rakousko-uhersko se svými sousedy válčilo až v 1. světové válce |
||
Řádek 319:
== Zestátnění ==
[[Soubor:15836-Komotau-1913-Hauptbahnhof-Brück & Sohn Kunstverlag.jpg|náhled|vlevo|alt=Nádraží v Chomutově, společné Ústecko-teplické i Buštěhradské dráze; rozsáhlá secesní budova s velkým kolejištěm a mnoha právě rozposunovávanými nákladními vagony. V pozadí velké skladiště s nakládací rampou.|Nádraží v Chomutově, společné Ústecko-teplické i Buštěhradské dráze]]
Od konce 19. století probíhaly v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] zestátňovací vlny, při kterých přebíral provoz od soukromých firem na mnoha tratích stát.<ref name="vlak-117">Vlak, s. 117</ref> Velkým a stabilním železničním společnostem, mezi něž patřila ATE, se tento krok však vyhýbal, jelikož by jejich zestátnění bylo pro státní kasu velice nákladné a erár
Rok [[1921]] přinesl zlom v podobě velkých ztrát, zapříčiněných mimo jiné zrušením válečné přirážky a také zjištěnými nedostatky v účetnictví, jehož kontrolu roku předešlého provedla ministerská komise.<ref name="vlak-168">Vlak, s. 168</ref> Časy vysokých dividend již byly minulostí a akcionáři mnohdy bojovali i s existenčními potížemi. Na jaře [[1922]] přišel od vlády první konkrétní návrh na její zestátnění, který byl následně postoupen [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|parlamentu]] ke schválení.<ref name="vlakopis-15">Vlakopis, s. 15</ref> Předcházela mu ostrá diskuse a bitka poslanců rozháněných pak policií<ref name="Historie" />, kdy se němečtí poslanci obávali počešťování dráhy, resp. vytlačování zaměstnanců německé národnosti českými. Potyčka si vyžádala deset zraněných jak na straně politiků, tak přivolaných strážců zákona.<ref name="vlak-169">Vlak, s. 169</ref> Nakonec bylo zákonem č. 234 Sb. ze dne [[30. červen|30. června]] [[1922]]<ref name="vlak-169">Vlak, s. 169</ref><ref name="vlakopis-14">Vlakopis, s. 14</ref> zestátnění schváleno vyplacením akcionářů za odhadovanou částku 80 milionů korun. Ústecko-teplická dráha byla jako jedna z posledních soukromých drah v [[Čechy|Čechách]] zestátněna k [[1. leden|1. lednu]] [[1923]] a její tratě integrovaly [[Československé státní dráhy]] (ČSD).<ref name="HT" /> Transverzálka Řetenice – Liberec přešla pod správu Ředitelství drah v [[Hradec Králové|Hradci Králové]], zbytek sítě připadl pražskému ředitelství.<ref name="vlak-169">Vlak, s. 169</ref> Tzv. likvidační správa ÚTD fungovala do [[1. leden|1. ledna]] [[1924]], kdy byl majetek definitivně rozdělen a společnost vymazána z obchodního rejstříku.<ref name="vlak-169">Vlak, s. 169</ref> Tím skončila necelých 68 let trvající historie Ústecko-teplické dráhy. Zestátnění později potkalo i poslední soukromé železnice fungující na území [[Československo|Československa]], [[Buštěhradská dráha|Buštěhradskou dráhu]] stát převzal na začátku roku [[1924]], společnost provozující [[Košicko-bohumínská dráha|Košicko-bohumínskou dráhu]] zůstala soukromá až do konce [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (zde ale již od roku [[1921]] zajišťovaly provoz ČSD na účet vlastníka).<ref>{{Citace elektronické monografie
|