Ústecko-teplická dráha: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Přehled lokomotiv ATE: oprava a zpřístupnění tabulky; automatické kosmetické úpravy
→‎Zestátnění: rakousko-uhersko se svými sousedy válčilo až v 1. světové válce
Řádek 319:
== Zestátnění ==
[[Soubor:15836-Komotau-1913-Hauptbahnhof-Brück & Sohn Kunstverlag.jpg|náhled|vlevo|alt=Nádraží v Chomutově, společné Ústecko-teplické i Buštěhradské dráze; rozsáhlá secesní budova s velkým kolejištěm a mnoha právě rozposunovávanými nákladními vagony. V pozadí velké skladiště s nakládací rampou.|Nádraží v Chomutově, společné Ústecko-teplické i Buštěhradské dráze]]
Od konce 19.&nbsp;století probíhaly v&nbsp;[[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] zestátňovací vlny, při kterých přebíral provoz od soukromých firem na mnoha tratích stát.<ref name="vlak-117">Vlak, s.&nbsp;117</ref> Velkým a stabilním železničním společnostem, mezi něž patřila ATE, se tento krok však vyhýbal, jelikož by jejich zestátnění bylo pro státní kasu velice nákladné a erár pomj. mnoha ozbrojených konfliktech si&nbsp;ostatnímikvůli masivnímu zeměmizbrojení trpěl trvalým nedostatkem finančních prostředků.<ref name="vlak-117">Vlak, s.&nbsp;117</ref> Až do vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] v&nbsp;roce [[1914]] si společnost udržovala své výsadní postavení, poté ale přišel prudký pokles obratu i&nbsp;zisků, zapříčiněný snížením objemu přepraveného uhlí na úkor vojenských potřeb a v&nbsp;neposlední řadě také pomalu nastupujícími [[Spalovací motor|spalovacími motory]]. Během války se podnik zestátnit nepodařilo a tento krok tak připadl až nově vzniklému [[Československo|Československu]]. Po válce již společnost negenerovala velké zisky jako dříve a její hospodaření se jen stěží obešlo bez červených čísel (zejména díky faktu, že ještě v&nbsp;letech [[1919]] a [[1920]] dostávala od státu tzv. válečnou přirážku k&nbsp;dopravnému v&nbsp;hodnotě celkem 19&nbsp;milionů [[Koruna československá|korun]]).<ref name="vlak-168">Vlak, s.&nbsp;168</ref>
 
Rok [[1921]] přinesl zlom v&nbsp;podobě velkých ztrát, zapříčiněných mimo jiné zrušením válečné přirážky a také zjištěnými nedostatky v&nbsp;účetnictví, jehož kontrolu roku předešlého provedla ministerská komise.<ref name="vlak-168">Vlak, s.&nbsp;168</ref> Časy vysokých dividend již byly minulostí a akcionáři mnohdy bojovali i&nbsp;s&nbsp;existenčními potížemi. Na jaře [[1922]] přišel od vlády první konkrétní návrh na její zestátnění, který byl následně postoupen [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|parlamentu]] ke schválení.<ref name="vlakopis-15">Vlakopis, s.&nbsp;15</ref> Předcházela mu ostrá diskuse a bitka poslanců rozháněných pak policií<ref name="Historie" />, kdy se němečtí poslanci obávali počešťování dráhy, resp. vytlačování zaměstnanců německé národnosti českými. Potyčka si vyžádala deset zraněných jak na straně politiků, tak přivolaných strážců zákona.<ref name="vlak-169">Vlak, s.&nbsp;169</ref> Nakonec bylo zákonem č.&nbsp;234 Sb. ze dne [[30. červen|30.&nbsp;června]] [[1922]]<ref name="vlak-169">Vlak, s.&nbsp;169</ref><ref name="vlakopis-14">Vlakopis, s.&nbsp;14</ref> zestátnění schváleno vyplacením akcionářů za odhadovanou částku 80&nbsp;milionů korun. Ústecko-teplická dráha byla jako jedna z&nbsp;posledních soukromých drah v&nbsp;[[Čechy|Čechách]] zestátněna k&nbsp;[[1. leden|1.&nbsp;lednu]] [[1923]] a její tratě integrovaly [[Československé státní dráhy]] (ČSD).<ref name="HT" /> Transverzálka Řetenice – Liberec přešla pod správu Ředitelství drah v&nbsp;[[Hradec Králové|Hradci Králové]], zbytek sítě připadl pražskému ředitelství.<ref name="vlak-169">Vlak, s.&nbsp;169</ref> Tzv. likvidační správa ÚTD fungovala do [[1. leden|1.&nbsp;ledna]] [[1924]], kdy byl majetek definitivně rozdělen a společnost vymazána z&nbsp;obchodního rejstříku.<ref name="vlak-169">Vlak, s.&nbsp;169</ref> Tím skončila necelých 68&nbsp;let trvající historie Ústecko-teplické dráhy. Zestátnění později potkalo i&nbsp;poslední soukromé železnice fungující na území [[Československo|Československa]], [[Buštěhradská dráha|Buštěhradskou dráhu]] stát převzal na začátku roku [[1924]], společnost provozující [[Košicko-bohumínská dráha|Košicko-bohumínskou dráhu]] zůstala soukromá až do konce [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (zde ale již od roku [[1921]] zajišťovaly provoz ČSD na účet vlastníka).<ref>{{Citace elektronické monografie