Saddám Husajn: Porovnání verzí

'''Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí''' ({{vjazyce|ar}} {{cizojazyčně|ar|صدام حسين عبدالمجيد التكريتي|S}}; [[28. duben|28. dubna]] [[1937]] [[Al Audja]] u [[Tikrít]]u – [[30. prosinec|30. prosince]] [[2006]]) byl [[Irák|iráckým]] [[prezident]]em v letech [[1979]]–[[2003]]. Jméno Saddám znamená „ten, kdo vzdoruje“. Když se Saddám narodil, Irák byl [[konstituční monarchie]], které vládla cizí dynastie – [[Hášimovci|rod Hášimovců]]. Ti pocházeli z [[Hidžáz]]u v dnešní Saúdské Arábii.

Saddám Husajn se narodil [[28. duben|28. dubna]] [[1937]] (podle některých zdrojů – C. Couglin – až v roce 1939). Jeho vlastní otec brzy zemřel, a matka Subha Tulfová se znovu vdala za Hasana al Madžída. Se svým otčímem měl Saddám nedobré vztahy. (říkaloMadžíd, kterému se muříkalo „lhář Hasan“), nějaký čas vyrůstal u svého strýcenevlastního [[Chajrulláhsyna Tulfa|Chajrulláhaneustále Tulfy]]ponižoval, kterýčasto ho přivedl k myšlence arabského nacionalismu. Jeho nevlastní otec ho stále ponižoval. Obvykle hojej trestal bitím klackem namočeným do asfaltu.{{Doplňte zdroj}} Nedovolila Saddámovi,místo abychození se vzdělával, a místodo tohoškoly ho posílal, aby pro něj kradl. ŠkoluHusajn tak školu začal navštěvovat až v poměrně pozdním věku, ale byl celkem schopným studentem. Pod vedením svého strýce [[Chajrulláh Tulfa|Chajrulláha Tulfy]], u kterého nějaký čas vyrůstal a který ho přivedl k myšlence arabského nacionalismu, navštěvoval střední školu. Po absolvování střední školy pokračoval ve studiu na právnické fakultě. Byl to spíše tichý, uzavřený chlapec se sklony k agresivitě, které u něj přetrvaly po celý život.

V roce 1947 Saddám opustil matku a nevlastního otce a vrátil se do Chajrlláhova domu v Tikrítu. Začal chodit do školy. Roku 1955, když Saddám vychodil základní školu, odjel se strýcem do Bagdádu, kde začal studovat na střední škole. Bylo mu tehdy osmnáct let. Počátkem roku 1957 vstoupil ve věku dvaceti let do vysoké politiky, kam se dostal díky Arabské straně socialistické obrody [[Baas]]. V roce 1959 se podílel na neúspěšném atentátu na vůz iráckého vládce [[Abdul Karim Kásim|Abd al Karíma Kásima]], atentát ztroskotal jeho vinou. Skupina mladých baasistů napadla Kásimův vůz, když se vracel domů z úřadu, a zblízka zahájili palbu. Saddám byl zraněn a o vlásek unikl smrti. Z nemocničního lůžka Kásim nařídil celostátní boj proti straně Baas.

PotéHusajn poté musel uprchnout do syrského exilu, kde navázal přátelské styky s vůdčí osobností baasistického hnutí [[Michel Aflak|Michelem Aflakem]], potéa posléze se přesunul do Egypta, kde pod ochranou [[Násir]]ova režimu studoval práva. V roce 1963 se podílel na úspěšném puči proti Kásimovi, který poprvé vynesl k moci stranu Baas k moci. Baasisté však do konce roku 1963 přišli o moc vinou vnitřních rozbrojů, četní představitelé strany putovali do vězení, kam je uvrhl jejich dosavadní spojenec generál Árif. Za své krátké vlády se nechvalně proslavili represemi proti iráckým komunistům v Paláci zániku, na kterých se podílel i pozdější šéf irácké bezpečnosti Saddám Husajn.

Saddám musel opustit Irák a roku 1960 odjel do Káhiry. Když mu bylo čtyřiadvacet let, absolvoval konečně v Káhiře střední školu. Během pobytu v Egyptě se Saddám rozhodl, že se ožení se svou sestřenicí Sadžídou Talfovou., Poa když se v roce 1963 po třech letech v Egyptě sevrátil Saddámdo rozhodlIráku, žetaké tak učinil. O rok později se vrátínarodilo dojejich Iráku.první Krátcedítě poUdaj jehoa návratupozději rokuměli 1963ještě sejednoho syna Kusaje a dcery Raghdu, Rinu a vzaliHálu.

Saddám sehrál důležitou roli při převratu [[17. červenec|17. července]] [[1968]], při kterém se strana Baas definitivně dostala k moci. Po převratu působil jako místopředseda Rady revolučního velení,; žádné další funkce nezastával, avšak velel početnému bezpečnostnímu aparátu, který se stal oporou jeho osobní moci, a postupně se stal druhým mužem ve státě se značným vlivem na prezidenta [[Ahmad Hasan al-Bakr|Ahmada Hasana al-Bakra]]. Doba, kdy byl druhým mužem Iráku, představuje jeho nejlepší dobu v politice, za deset let se mu podařilo vybudovat z Iráku moderní stát s vyvinutým průmyslem a relativně vysokou životní úrovní. {{Doplňte zdroj}} Byl dáván za vzor ostatním arabským státům. {{Doplňte zdroj}} ''De facto'' by se dalo říci, že vládl již před oficiálním jmenováním prezidentem po vynucené rezignaci svého předchůdce, generála [[Ahmad Hasan al-Bakr|Ahmada Hasana al-Bakra]], [[16. červenec|16. července]] [[1979]].

V době jeho prezidentství se kolem Saddáma v Iráku vyvinul silný [[kult osobnosti]], takže se ve funkci udržel i přes dvě války (s Íránem a Kuvajtem, s podporou koaličních vojsk), které pro Iráčany znamenaly rapidní pokles životní úrovně, a pro zbytek světa éru nestability v citlivémcitlivé oblasti, na ropu bohatém regionu. Pro mnoho Arabů však představoval hrdinu bojujícího proti Západu a podporujícího [[Palestinec|Palestince]]. Vztah Iráku ke [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]] byl ovšem proměnlivý v průběhu času.

[[22. září]] [[1980]] Husajnova armáda překročila hranice s [[Írán]]em a začala [[Íránsko-irácká válka|íránsko-iráckou válku]], která trvala bezmála 9devět let a obě země, vedle ztrát na životech, také ekonomicky vyčerpala. Husajn odůvodňoval napadení Íránu z obavyobavou ze šíření islámské revoluce, kterou prosazoval [[Rúholláh Chomejní]].<ref>http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/ruhollah-chomejni-velky-architekt-islamske-revoluce--1337202</ref> Chomejní popsal v jedné ze svých knih o islámské revoluci "''Valayaté-Faghih"'' napsal: "Svatá„Svatá válka znamená dobývání nemuslimských území. Je možné, že bude vyhlášena islámskou vládou hodnou tohoto názvu pod řízením či vedením Imámaimáma. Bude povinností každého plnoletého a zdravého muže dobrovolně vstoupit do této války, jejímž cílem je nastolení islámského práva z jednoho konce zeměkoule na druhý."“<ref>http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-iranska-revoluce-a-palestinsky-hamas-fil-/p_zahranici.aspx?c=A101118_232700_p_zahranici_wag</ref> VzhledeVzhledme k obavě o rozšíření islámské revoluce Spojené státy americké na začátku 80. let stály v konfliktu na straně Iráku, což stvrdil vyslanec a pozdější ministr obrany [[Donald Rumsfeld]] 90minutovoudevadesátiminutovou návštěvou v Bagdádu, kde se se Saddámem osobně setkal a diskutoval diplomatickéo diplomatickém i obchodníobchodním utužení vztahů mezi oběma zeměmi.<ref>http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB82/</ref>

Během války se proti Saddámovi odehrálo několik povstání. V červenci 1982 povstalo v Dudžajlu, tj. cca 80osmdesát kmkilometrů severně od hlavního města, komando [[Šíité|Šíitů]], kteří se pokusili i o atentát. Saddám ale jejich povstání tvrdě potlačil a po vlnách zatýkání a zmanipulovaných procesech, takzvaném [[masakr v Dudžajlu|masakru v Dudžajlu]], bylo výsledkem 148 mrtvých a stovky mučených ([[masakr v Dudžajlu]]). V roce 1982 byl Husajnův Irák vyňat ze seznamu teroristických zemí, takže mu (– v té době spojenecké) – Spojené státy americké mohly posílat materiální a vojenskou podporu. Druhou skupinou, která se Husajnovi během irácko-íránské války postavila (a měla se postavit na stranu Íránu), byli [[Kurdové]], v oblasti kolem Halabdžu na severozápadě země. Ti se dočkali podobně krutého osudu mezi lety 1987–1988 při tzv. Operaci Anfál, ovšem v mnohem větším měřítku. Počet obětí se odhaduje na 180 000tisíc, i proto, že byly mj. byly použity chemické zbraně a pravděpodobně nervové plyny ([[Operace Anfál]]). Z těchto zločinů (– a v druhém případě genocidy) – byl (spolu s několika dalšími zodpovědnými) Saddám Husajn souzen až po svém dopadení v roce 2006.

Náklady na zbrojení do irácko-íránské války Saddámův Irák prakticky zruinovaly. Navíc rada [[OPEC]]u v té době schválila pro své členy těžební limity, a spolu s tím i možnost, jak si na splacení půjček vydělat. Husajn dlužil celkem několik desítek miliard okolním zemím, Saúdské Arábii a Kuvajtu, u kterého nabyl dojmu, že mu šikmými vrty odčerpává ropu z pole [[Rumajlá]], ležícíležícím na hranicích obou zemí. [[2. srpen|2. srpna]] 1990 na [[Kuvajt]] zaútočil, čímž zažehl [[Válka v Zálivu|první válku v Zálivu]]. Na rozdíl od té irácko-íránské se proti němu brzy zformovala pod mandátem OSN koalice 28 států v čele se Spojenými státy americkými a během několika měsíců se jim podařilo osvobodit Kuvajt, a zničit téměř celou iráckou armádu. Pro Irák následovaly přísné ekonomické sankce, které silněse postihlyna zemi silně podepsaly.

V průběhu 90. let [[20. století]] se v rámci [[propaganda|propagandy]] dříve velmi [[Sekularismus|sekulární]] [[politik]] začal výrazně přiklánípřiklánět k [[islám]]u. Americký vyjednavač a tzv. „ekonomický hitman“, [[John Perkins]], tvrdítvrdil, že se Saddámem lidi jako on v průběhu 80. a 90. letechlet, kdy Irák čelil velkým ekonomickým sankcím, vyjednávali o přijetí velkých (pro Irák ne zcela výhodných) půjček od mezinárodních finančních institucí, ale Hussajn vždy odmítl.<ref>http://www.informationclearinghouse.info/article11964.htm</ref> V roce 1997 Saddám přikázal vyhostit ze země inspektory z [[Mezinárodní agentura pro atomovou energii|Mezinárodní agentury pro atomovou energii]].

V roce 1991 Irák zaútočil na Izrael a vypálil na Izrael 39 raket [[Scud]]. Zemřeli dva lidé a přes 300 jich bylo raněno. Vysocí důstojníci Spojených států, uvedli, že Saddám Husajn má kapacity kna odpáleníto, odpálit proti Izraeli další raketrakety Scud s chemickými hlavicemi proti Izraeli.<ref>http://zpravy.idnes.cz/usa-planuji-utok-na-irak-do-30-listopadu-dyc-/zahranicni.aspx?c=A020829_212717_zahranicni_pol</ref>

Problémy odzbrojení Iráku přerostl v krizi v průběhu roku [[2002]], když prezident Spojených států amerických [[George W. Bush]] začal požadovat, aby Irák ukončil produkci [[Zbraň hromadného ničení|zbraní hromadného ničení]] a splnil rezoluce [[Rada bezpečnosti OSN|RB OSN]], které zbrojním inspektorům garantovaly neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu [[ZHN]]. Iráku bylo po Válce v Zálivu rezolucemi RB OSN zakázáno tyto zbraně vlastnit. Rezoluce také vyžadovaly, aby Irák dovolilpovolil inspekce, které měly prokázat, zda jsou rezoluce plněny. Prezident Clinton i Bush opakovaně hrozili úderem, pokud se Irák nepodvolí rezolucím a nevpustí do země inspektory nebo jim neumožní návrat, poté co inspektory opakovaně vykázal.<ref>http://zpravy.idnes.cz/inspektori-osn-se-vraceji-clinton-vsak-stale-varuje-fy5-/zahranicni.aspx?c=981113_010215_zahranicni_pch]http://zpravy.idnes.cz/inspektori-osn-se-vraceji-clinton-vsak-stale-varuje-fy5-/zahranicni.aspx?c=981113_010215_zahranicni_pch</ref>.

V průběhu [[válka v Iráku|invaze do Iráku]] vedené v roce [[2003]] [[Spojené státy americké|Spojenými státy]] byl Saddám zbaven moci a označen za [[válečný zločin|válečného zločince]]. [[13. prosinec|13. prosince]] [[2003]] byl zajat a zodpovídal se za zločiny [[genocida|genocidy]], [[vražda|vraždy]] a [[týrání]] civilistů před [[soud]]em. Veškerá obvinění popíral, prohlašoval soud za zmanipulovaný ze strany [[Spojené státy americké|USA]]. 7. července 2006 napsal dopis, který adresoval Američanům a ve kterém – podle svých slov – kromě jiného popisoval skutečné důvody k invazi, krom jiného.<ref>{{en}} [http://www.uruknet.info/?p=m24800 Handwritten letter from President Saddam Hussein to the American people. 7 July 2006.]</ref> Saddám Husajn se u soudu hájil sám. Dne [[5. listopad]]u [[2006]] byl shledán vinným a odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]] [[oběšení]]m. Podle iráckého práva následovalo po udělení trestu smrti automaticky odvolání (ve lhůtě třiceti dní), přičemž odvolací soud trest smrti [[26. prosinec|26. prosince]] [[2006]] potvrdil.