František (papež): Porovnání verzí

=== Encykliky a exhortace ===

Svoji první encykliku ''[[Lumen fidei|Světlo víry]]'' (''Lumen fidei'') vydal 5. července 2013, na svátek [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]], a datoval ji v Římě 29. červnem 2013 na slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla. Encyklika deklaruje návaznost na encykliky [[Benedikt XVI.|Benedikta XVI.]] o lásce a naději i na jeho téměř dokončené prvotní znění encykliky o víře.<ref>[http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18513 Vyšla encyklika Lumen fidei], česká sekce vatikánského rozhlasu, 5. 7. 2013 (mig)</ref><ref>[http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18511 Lumen fidei, encyklika papeže Františka o víře], [http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18512 2. část], česká sekce vatikánského rozhlasu, 5. 7. 2013</ref> Pro agenturu ANSA označil v červnu encykliku za „napsanou čtyřma rukama“.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=784437 František vydal první encykliku, nazval ji Světlo víry], Aktuálně.cz, 5. 7. 2013, ČTK</ref> Encyklika reaguje na řadu moderních i starých autorů, cituje [[Friedrich Nietzsche|Nietzscheho]], [[Martin Buber|Martina Bubera]], [[Jean-Jacques Rousseau|J. J. Rousseaua]] i [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Dostojevského]], [[Romano Guardini|Romana Guardiniho]], [[Ludwig Wittgenstein|Ludwiga Wittgensteina]], hlásí se k odkazu [[druhý vatikánský koncil|druhého vatikánského koncilu]], analyzuje slovní hříčky v originálních biblických textech.

[[Soubor:Franciscus kotel.jpg|náhled|vpravo|Papež František u Zdi nářků]]

Dne 26. listopadu 2013 zveřejnil Svatý stolec [[apoštolská exhortace|apoštolskou exhortaci]] ''Radost evangelia'' ([[Evangelii gaudium]]). Dokument vychází z propozic [[Biskupský synod o nové evangelizaci|synodu o nové evangelizaci]] (7.–28. října 2012, dokument je cituje 27×) a papež jej podle tiskového mluvčího napsal v srpnu 2013 po návratu ze [[Světové dny mládeže 2013|Světových dní mládeže]] v Riu de Janeiro, přičemž originál byl psán ve španělštině. Třináctkrát je citována apoštolská exhortace Pavla VI. [[Evangelii nuntiandi]], dále jsou citováni církevní otcové, středověcí teologové, ale i zástupci moderní teologie, jako bl. [[John Henry Newman]], [[Henri de Lubac]] a [[Romano Guardini]], či spisovatel [[Georges Bernanos]]; zřetel je brán i na dokumenty latinsko-amerických episkopátů z Aparecidy a Puebla, závěry 15. shromáždění katolických blízkovýchodních patriarchů a texty biskupských konferencí z Indie, Spojených států, Francie, Brazílie, Filipín a Konga. Dokument má více než sto stran. V pěti kapitolách pojednává o sedmi hlavních bodech: reforma církve v misionářském vycházení (misionářská transformace), pokušení pastoračních pracovníků, církev vnímaná jako evangelizující celek Božího lidu, homilie a její příprava, společenské začlenění chudých, pokoj a sociální dialog, duchovní motivace misionářského nasazení. Pojítkem mezi všemi tématy je milosrdná Boží láska a radost jako evangelizační styl. Zároveň papež zdůraznil, že „od papežského magisteria není nutné očekávat definitivní nebo kompletní slovo o všech otázkách, které se týkají církve a světa“. Píše též: „Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku. Také papežství a centrální struktury všeobecné církve potřebují slyšet výzvu k pastorální konverzi.“ Přesycovat společnost bez rozmyslu daty vede podle exhortace k nesmírné povrchnosti při formulaci morálního stanoviska, a proto je nezbytné vychovávat ke kritickému myšlení a k hodnotové zralosti.<ref>[http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19155 Apoštolská exhortace Radost evangelia], Radio Vaticana, 26. 11. 2013, jag</ref><ref>[http://www.radiovaticana.cz/podrubrika.php4?id=24 Svatý otec – podrubrika Encykliky, exhortace], [http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19154 Evangelii gaudium I], [http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19157 II], Radio Vaticana</ref>