Šintó nemá ucelenou [[teologie|teologii]] ani [[svatá kniha|posvátnou knihu]] jako je [[křesťanství|křesťanská]] [[Bible]], náboženské záznamy, většinou s historickým obsahem vznikly až po příchodu buddhismu. Zdrojem šintoistické [[mytologie]] je [[kompilace]] kronik [[Kodžiki]] (Zápisky o starých věcech) a [[Nihonšoki]] (Kronika Japonska) z [[8. století]] jež měliměly upevnit císařskou moc zdůrazněním její božské podstaty. Kodžiki byla sestavena na příkaz císařovny [[Gemmei]] v letech [[711]]–[[712]] a zabývá se stvořením světa, zrozením bohů jež jsou předci císařské rodiny a končí smrtí císařovny [[Suiko]] v roce [[641]]. Nihonšoki je kronika dokončená v roce 720 silně ovlivněná čínskými a [[Korea|korejskými]] historickými a mytologickými díly, je součástí kompilace Rikkokuši, šesti národních kronik Japonska. Obě díla jsou ovlivněny konfuciánstvím, jelikož vznikly v době velkého pronikání čínské kultury.<ref>Libuše Boháčková, Vlasta Winkelhoferová: „''Vějíř a meč“, Panorama, Praha, 1987, s. 101.</ref> Mezi další zdroje patří [[Kogóšui]] (Paběrky dávných příběhů) z roku [[807]], modlitby norito, zeměpisné záznamy [[fudoki]] a [[antologie]] japonské poesie [[Manjóšú]] (přibližně z roku [[760]]). Pozdějším zdrojem je [[Jinnó Šótóki]] (Kroniky skutečných rodokmenů božských císařů) z [[14. století]].
