Obléhání La Rochelle (1627–1628): Porovnání verzí

styl, struktura textu
(→‎Obléhání La Rochelle v literatuře: zpřesnění a lepší zdroj)
(styl, struktura textu)
'''Obléhání francouzského města La Rochelle''', které probíhalo v letech '''1627–1628''', byl další z konfliktů mezi [[Hugenoti|hugenoty]] a [[Francouzské království|královskou vládou ve Francii]].
 
[[La Rochelle]], na královské vládě v podstatě nezávislé přístavní město obývané hugenoty, se ve dvacátých letech 17. století účastnilo dvou protivládních povstání. Roku 1627 se francouzský král [[Ludvík XIII.]] rozhodl moc města definitivně zlomit. Následovalo jeho zhruba roční obléhání královskou armádou, během kterého bylo město izolováno systémem opevnění na souši i mořskou hrází. Ačkoli [[Protestantismus|protestantům]] v La Rochelle přišli na pomoc [[Anglické království|Angličané]], vláda jejich útok odrazila a vyhladovělé město nakonec v říjnu roku 1628 dobyla. Jeho obyvatelé následně přišli o své výsady. Toto vítězství poté umožnilo Ludvíku XIII. v roce 1629 vydat [[alèský edikt]], který hugenoty ve Francii připravil o politický vliv.
 
== Pozadí ==
V částečně protestantském [[Béarn|hrabství Béarn]] nantský edikt nebyl dodržován, a proto se ho roku 1620 francouzský král Ludvík XIII. rozhodl vojskem obsadit. Poté co tak učinil, formálně sloučil Béarn s Francií a obnovil zde katolickou víru. V tom samém roce byl také poražen protestant [[Fridrich Falcký]] katolíky v [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]]. Hugenoté se cítili v důsledku těchto událostí více zranitelní a rozhodli se na ně reagovat. Jejich předáci se sešli ve městě La Rochelle, kde se usnesli na financování vlastní armády a sjednocení dalšího postupu hugenotských regionů. Král si to nenechal líbit a proti protestantům vytáhl. Sice je porazil v otevřené bitvě, ale nepodařilo se mu dobýt [[Montauban]] a ani La Rochelle, které bylo nejdůležitější hugenotskou pevností.<ref name="Dějiny Francie, 1988">{{Citace monografie | příjmení = kolektiv autorů | jméno = | odkaz na autora = | titul = Dějiny Francie | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1988 | strany = 222–223 | poznámka = [Dále jen: ''Dějiny Francie, 1988''] | isbn = }}</ref><ref name="Knecht, 71–74">Knecht, s. 71–74.</ref> Toto město se mohlo navíc pyšnit na francouzské poměry nevídanou mírou nezávislosti, která se týkala ekonomických výsad i vlastních soudních pravomocí.<ref name="Knecht, 76–80">Knecht, s. 76–80.</ref> [[Montpellierský mír]], jež konflikt ukončil, nebyl pro hugenoty výhodný, přišli o některá vojenská privilegia a museli se také smířit s existencí pevnosti Fort-Louis. Tu během války královští postavili před La Rochelle a úkolem její posádky bylo hlídat přístupové cesty do města.<ref name="Knecht, 71–74"></ref>
 
V roce 1625 se Larochellští připojili k hugenotskému povstání, kterému velel [[Benjamin de Rohan|vévoda de Soubise]] a po jehož porážce přišli o výsadu vlastní vojenské flotily. Navíc vláda umístila vojsko na nedaleké ostrovy [[Île de Ré|Ré]] a [[Oléron]]. Obyvatelé La Rochelle z toho vyvozovali, že vláda se chystá jejich město dobýt a připravit je o poslední [[Privilegium|privilegia]]. Proto se obrátili o pomoc na francouzského nepřítele – Anglii. V roce 1627 se tak přes kanál vydalo zhruba 10 000 Angličanů pod velením [[George Villiers, 1. vévoda z Buckinghamu|vévody z Buckinghamu]] dobýt ostrov Ré. Velitel zdejší pevnosti generál [[Jean de Saint-Bonnet de Toiras|Toiras]] se s vypětím všech sil držel až do října 1627, kdy mu byly se štěstím dopraveny potřebné zásoby jídla. Poslední anglický pokus o dobytí pevnosti 6. listopadu se navzdory jejich velkým ztrátám nezdařil a tak anglické loďstvo o dva dny později odplulo do zpátky do vlasti. Mezitím v říjnu 1627 převzal Ludvík XIII. od svého bratra [[Gaston Orléanský|Gastona]] velení armády shromážděné před La Rochelle a vládní vojsko začalo s blokádou města.<ref>Knecht, s. 74–76.</ref>
 
== Obléhání Saint-Martin-de-Ré ==
{{Podrobně|Obléhání Saint-Martin-de-Ré}}
V roce 1627 se tak přes kanál vydalo zhruba 10 000 Angličanů pod velením [[George Villiers, 1. vévoda z Buckinghamu|vévody z Buckinghamu]] dobýt ostrov Ré. Velitel zdejší pevnosti generál [[Jean de Saint-Bonnet de Toiras|Toiras]] se s vypětím všech sil držel až do října 1627, kdy mu byly se štěstím dopraveny potřebné zásoby jídla. Poslední anglický pokus o dobytí pevnosti 6. listopadu se navzdory jejich velkým ztrátám nezdařil a tak anglické loďstvo o dva dny později odplulo do zpátky do vlasti. Mezitím v říjnu 1627 převzal Ludvík XIII. od svého bratra [[Gaston Orléanský|Gastona]] velení armády shromážděné před La Rochelle a vládní vojsko začalo s blokádou města.<ref>Knecht, s. 74–76.</ref>
 
== Obléhání ==
V srpnu 1628 se vzhledem k finanční náročnosti obléhání a zahraničně-politickým komplikacím pokusil Ludvík XIII. o vyjednávání. Narazil ale na neústupnost starosty a velitele Guitona. Obyvatelé města stále vkládali naděje do Angličanů, kteří se chystali pod velením vévody z Buckinghamu opět zapojit do boje. Vévoda byl ale 23. srpna zavražděn a anglické loďstvo se tak vydalo na cestu 7. září s novým velitelem – [[Robert Bertie, 1. hrabě z Lindsey|hrabětem z Lindsey]].<ref name="Knecht, 76–80"/> Na palubých svých lodí měl jedenáct pluků vojska a velké zásoby potravin pro posádku a lid v La Rochelle. Probít se tam ovšem se svým demoralizovaným mužstvem nedokázal a musel nakonec odplout.<ref name="Tucker"/> 26. října se proto vyhladovělí obyvatelé města rozhodli kapitulovat.<ref name="Knecht, 76–80"/><ref name="Dějiny Francie, 1988"></ref>
 
Následovala dlouhá porada krále, Richelieua a ostatních zástupců francouzské vlády o tom, jak se k hugenotům zachovají. Nakonec bylo rozhodnuto o shovívavém přístupu, který zastával Richelieu. Ten si uvědomoval, že přísné potrestání obyvatel La Rochelle by mu zkomplikovalo pacifikaci hugenotů na jihu Francie. Také se domníval, že tak zabrání případné anglické snaze o zprostředkování míru. Město takproto nakonec přišlo o zbytky privilegií a muselo strhnout své hradby, ale byly zachovány životy i majetek jeho obyvatel. O den později, 27. října, královské vojsko La Rochelle obsadilo.<ref name="Knecht, 76–80"/>
 
Vláda dodala hladovým obyvatelům potraviny – stovky vozů potravin a k tomu stáda dobytka a ovcí. Její vojáci také pomohli s pohřbíváním mrtvých, kteří leželi v budovách i na ulicích. Při obléhání zemřelo hlady a na nemoci 22 000 z původních 28 000 obyvatel města.<ref name="Knecht, 76–80"/><ref name="Sturdy"></ref>