Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 3 833 bajtů ,  před 2 lety
→‎Historie: rozšíření historie, zdroje, prolinky
 
== Historie ==
Nejstarší písemná zmínka o Polici se datuje k roku 1020, kdy ji měl držet zprvu zámožný majitel, který se měl později oddávat loupežím a vykrádání kostelů, za což byl [[Konrád I. Brněnský|Konrádem]], knížetem [[Znojemský úděl|znojemského údělu]], uvězněn. Od roku 1037 měl snad v místě stát i klášter jeptišek, který byl za bratrovražedných bojů v [[Přemyslovci|knížecí rodině]] ke konci 11. st. vyloupen. Vypráví se, že se jeptišky zachránily útěkem podzemní chodbou do [[Bítov (hrad)|Bítova]].<ref>Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2</ref> V roce 1052 se nacházela jistá ves ''Pulin'' mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými [[Přemyslovci|kníže Břetislav]] obdaroval kostel ve [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi/Alt Bunzlau]].<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479</ref> Podle historika [[Jiří Kacetl|Jiřího Kacetla]] tvořila Police v [[Raný středověk|raném středověku]] hospodářské zázemí [[Bítov (hrad)|bítovského hradu]] a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.<ref group="pozn.">V roce 1343 je zmíněn Nevlas/NebhlasNeblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve [[Stonařov|Stonařově]] (erb tří leknínových lupenů) (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350-1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm SymonemSimonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Niklasem z Jemnice a jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův bratrsyn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).</ref>
 
V roce 1343 je zmíněn Nevhlas z Police a z Lesonic, který je na tvrzi v Lesonicích připomínán s bratry Ješkem (Schössel) a Rackem (Lanclinem) z [[Dlouhá Brtnice|Brtnnice]].<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratry: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Neplach z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref> V roce 1349 se po Polici psal Filip s bratrem Hrzkem/Heršem, farářem ze Stonařova. Filip v roce 1351 zakoupil zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]], roku 1354 [[Loučky (Vílanec)|Loučku]], podle které se také psal, roku 1358 zboží v [[Brtnice|Brtnici]], [[Střenč|Střenčí]] a ves [[Sokolíčko|Falknov]]. Jeho syny byli Petr z Police a Jindřích z Loučky. Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou Ješkova (Schössel) bratra Lanclina. Jindřich z Loučky se v roce 1365 dohodl na společném majetku s Oldřichem ze [[Želetava|Želetavy]] a roku 1374 odprodal po otci zděděný Falknov a nakonec také Loučku. Jindřichovou chotí byla roku 1366 Markéta z Falknova.<ref>Pilnáček Josef: Staromoravští rodové, Svazek 1, 1930, s. 256</ref>
Gotická tvrz je v roce 1371 zmiňována v držení vladyky Smila s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, který se oženil s Anežkou.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> a na tvrzi sídlil také Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s ženou Dorotou. V roce 1386 zapsali část polického majetku Pelhřim z Police/Pilgrim v. Pullitz své choti Dorotě ze [[Slatina (okres Znojmo)|Slatiny]]/Dorothea v. Latein a Filip z Kostník taktéž své choti Dorotě. V roce 1390 je zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan, který se oženil se sestrou Pelhřima Dorotou. Polické majetky postupně odkoupil Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erb jeleních parohů). Jeho synové Jan a Hynek v 2. polovině 15. století započali s pozdně gotickou přestavbou tvrze a na přelomu 15. a 16. století sídlil na Polici Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice/Joslowitz]] a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]].
 
Filipův bratr Hrzek/Hereš držel rodové majetky také na Jemnicku. V roce 1358 odprodal své zboží v Polici Tvochovi, bratrovi Ješka (Schössel), jehož chotí byla Eliška (r. 1365).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401, MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref> Roku 1360 zapsal Mikuláši rychtáři z Jemnice a jeho ženě Elišce v Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Mikulášova choť Eliška byla dcerou Hostěje, který Heršovi a svým dcerám Budce a Elišce v roce 1358 zapsal dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích]]. V roce 1360 prodal Hrzek za 300 hřiven grošů pražských zboží Hradiště, Sedlice a Luka i se zbožím, které tam měl Filip, Hynku Tluksovi z [[Janštejn|Janštejna]], jeho dědicům a Ješkovi z [[Batelov|Batelova]] a [[Pacov|Pacova]]. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel ze [[Stonařov|Stonařova]] a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> Tvoch z Police v roce 1368
 
Gotická tvrz je v roce 1371 zmiňována v držení vladyky Smila s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, kterýjehož sechotí oženil sbyla AnežkouAnežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> a na tvrzi sídlil také Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s ženou Dorotou. V roce 1386 zapsali část polického majetku Pelhřim z Police/Pilgrim v. Pullitz své choti Dorotě ze [[Slatina (okres Znojmo)|Slatiny]]/Dorothea v. Latein a Filip z Kostník taktéž své choti Dorotě. V roce 1390 je zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan, který se oženil se sestrou Pelhřima Dorotou. Polické majetky postupně odkoupil Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erb jeleních parohů). Jeho synové Jan a Hynek v 2. polovině 15. století započali s pozdně gotickou přestavbou tvrze a na přelomu 15. a 16. století sídlil na Polici Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice/Joslowitz]] a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]].
 
V roce 1407 Smilův syn Jakoubek z Oponěšic spolupečetil s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtemburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtemburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana z Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtemburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtemburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref>
 
Polické majetky postupně odkoupil Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erb jeleních parohů). Jeho synové Jan a Hynek v 2. polovině 15. století započali s pozdně gotickou přestavbou tvrze a na přelomu 15. a 16. století sídlil na Polici Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice/Joslowitz]] a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]].
 
Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka [[Vilém Kuna z Kunštátu starší|Viléma Kunu z Kunštátu]]. Roku 1524 prodali manželé „''Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic''” panu Janovi Tavíkovskému z [[Tavíkovice|Tavíkovic]] (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a [[Raabs an der Thaya (hrad)|Puchheimu]] nad příjezdovou bránou (r. 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán r. 1562 a r. 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic ([[Valdštejnové|Valdštejnová]]), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu/Georg Christoph Teufel v. [[Guntersdorf]] († 1608).