Druhé nevolnictví: Porovnání verzí

Avšak bylo zde několik donedávna zamlčených výhod pro údajně vytížené poddané. 90 dní v roce zabralizabraly oficiální svátky a neděle, během kterých nesměli pracovat ani na svém. Povinnost roboty ležela na Gruntě nenikoliv na lidech, a tak hospodáři posílali velmi často své čeledíny. Řada lidí byli tzv. <u>osvobození</u>, kteří za své služby nemuseli robotu vykonávat např. [[rychtář|rychtáři]] (za to, že vykonávali úřednickou činnost), [[Chodové]] (za jejich služby hlídací). Také bohatší poddaní mohli namísto výkonu roboty odevzdávat dohodnutou [[peníze|peněžní]] náhradu. Když bylo potřeba zvýšit několikrát efektivitu, hlavně při žních, byl každý placen [[průměr|průměrnou]] sazbou 7 [[krejcar|krejcaru]] na den, což bylo pro poddané velmi výhodné. Avšak největší výhoda pro poddané, která často není patrná, byla nehorázně nízká efektivita práce např. odvoz 24 [[Bečka (jednotka)|beček]] soli do [[Praha|Prahy]] na vzdálenost 60 km zabral 24 robotních dnu, nebo odvoz 100 [[fošna|fošen]] na 4 kilometry zabral 4 dny a osm dnů trvalo nevolníkovi zorat [[hektar]] půdy. Ve srovnání s výkonností poddaných při jejich vlastních pracích, byla účinnost pouze desetiprocentní. Také čeleď vrchnosti, tvořená převážně syny a dcerami poddaných, měla právo na stravu, na obnošené šatstvo, ubytovaní v čeledníku, plus malý roční plat o průměru 5 zlatých.

Pořád ale se blahobyt poddaných ani zdaleka nemohl srovnávat s blahobytem vrchnosti. Jeden poddaný měl roční spotřebu 5-8 zlatých a jeden [[šlechtic]] či [[duchovní]] spotřeboval 500-1000 zlatých na rok. Správu [[hospodářství]] neřídila vrchnost, ale její zaměstnanci, nejvyšším postem byl tzv. vrchní hejtman (320 zlatých ročně) k ruce měl navíc úředníky a písaře. Hejtman se ale také přímo nezabýval hospodařením, to měl na starost [[purkrabí]] (190 zlatých ročně), finance měl na starost důchodní ( 166 zlatých ročně) a rostlinnou výrobu obroční (122 zlatých ročně).