Athos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
NeldCZ03 (diskuse | příspěvky)
Vlajky, flagmap
drobné, převážně jazykové úpravy
Řádek 28:
| jazyk = česky
}}</ref>
Tato tradice se udržuje více než 1000&nbsp;let. Zákaz, který v roce [[1045]] posvětil byzantský císař Konstantinos Monomachos, je i dnes v mnišském státu úzkostlivě dodržován.<ref name="noviny" /> Tuto tradtradici nedávno porušily čtyři mladé ženy z Moldávie, které byly ještě s jedním mužem vysazeny na poloostrově a ponechány svému osudu převaděči, kteří je měli přes Turecko na člunech dopravit do Řecka.<ref name="noviny" /> Trest za porušení odvěkého zákazu vstupu na horu je dvouleté vězení, avšak vzhledem k dané situaci a omluvě uprchlic jim byl trest odpuštěn.<ref name="noviny" />[[Soubor:Flag-map of Mount Athos (de facto).svg|náhled|Flagmap hory Athos]]
 
ici nedávno porušily čtyři mladé ženy z Moldávie, které byly ještě s jedním mužem vysazeny na poloostrově a ponechány svému osudu převaděči, kteří je měli přes Turecko na člunech dopravit do Řecka.<ref name="noviny" /> Trest za porušení odvěkého zákazu vstupu na horu je dvouleté vězení, avšak vzhledem k dané situaci a omluvě uprchlic jim byl trest odpuštěn.<ref name="noviny" />
[[Soubor:Flag-map of Mount Athos (de facto).svg|náhled|Flagmap hory Athos]]
 
== Geografie ==
Řádek 39 ⟶ 36:
Na Athosu se nachází [[Pravoslaví|Pravoslavná]] „mnišská republika“.
Na Athos nemají podle dávné tradice (sahající až k začátkům mnišství na tomto místě) přístup ženy.
Jméno [[Athos (mytologie)|Athos]] je prastaré, v řecké mytologii šlo o jednoho z [[Gigant|Gigantů]]. Zabil jej bůh [[Poseidón]] tím, že jej zavalil velkou horou, která získala Gigantovo jméno.
Jméno Athos je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi.
 
Trvale na Athosu přebývají jenom pravoslavní mniši (a několik osob správního personálu). V současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).
Řádek 46 ⟶ 43:
Z hlediska církevní jurisdikce spadá Svatá Hora přímo pod konstantinopolského patriarchu.
 
Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z pomyslných duchovních center pravoslaví. Na Svaté Hoře je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována pravoslavná duchovní tradice. Zvláště je Athos spojen s tzv. hesychasmem[[Hésychasmus|hésychasmem]], což je teologické pojmenování nejhlubší mystické duchovní modlitební praxe. Je zde pěstována i specifická podoba pravoslavné východní liturgické praxe (tzv. svatohorský typikon). Svatá Hora je pro pravoslavné křesťany místem, kde mohou zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí [[zázrak]]y (kvůli nimž sem přicházejí mnozí poutníci s prosbou o uzdravení, otěhotnění manželky, nápravy dítěte atd.), kde jsou divotvorné ikony a nesčíslné množství ostatků svatých a hlavně – žijící svatí – ''duchonosní starci''.
 
Z hlediska nepravoslavných návštěvníků je Athos místem podivuhodné starobylé byzantské architektury, kde se dochovalo veliké množství archeologických památek na dávnou [[Byzantská říše|Byzanc]], památek z oblasti výtvarného umění (ikony), ostatkáře, kalichy apod. i z oblasti písemnictví (v knihovnách jsou střeženy vzácné rukopisy, iluminace apod.). To vše je soustředěno na poměrně malé ploše.
Řádek 64 ⟶ 61:
Traduje se pověst o návštěvě císařovny Placidie, dcery Theodosia Velikého (první čtvrtina [[5. století]]), která když chtěla vstoupit na Athosu do chrámu (Vatoped), aby se tam pomodlila, ozval se jí hlas varující: „Stůj, nechoď dále, abys neutrpěla.“ Podle jiných to znělo: „Stůj, nechoď dále, zde není místo pro dvě císařovny.“ U chrámových dveří, kde se to stalo, byl vymalován obraz Matky Boží. Tato pověst je základem známého zákona zakazujícího ženám vstup na Svatou Horu.
 
První poustevny v pohoří vznikly už v 5. st. Již císařovna Pulcherie (421–452) prý za svého panovaní dala podnět k vystavění prvního monastýrukláštera na poloostrověathoském Athoskémpoloostrově. V té době se mnišství na Athosu již upevnilo.
 
Nejstarší dochovaný monastýr – [[Megisti Lávra]] – byl založen v r. [[963]] sv. Athanásiem za podpory císaře Nikefora Foky.
Řádek 74 ⟶ 71:
Roku 972 podepsal byzantský císař [[Jan I. Tzimiskes]] na kozí kůži ústavu Svaté hory, zajišťující zachovávání různých podob asketického života.
 
V [[11. století]] už byla postavenastála většina z dvaceti velkých monastýrů, stejně jako množství kelií (cel) a pousteven. Výnosem z roku 1045 byzantský císař [[Konstantin IX. Monomachos]] vydal pro Svatou Horu zvláštní ústavu (mj. v ní zakázal na Athos přístup osobám a živočichům ženského pohlaví).
 
Chmurnou kapitolou athoských dějin je vpád [[Křížové výpravy|křižáků]] (včetně římského duchovenstva) na Athos v roku [[1204]] při [[Čtvrtá křížová výprava|IV. křížové výpravě]]. Papež [[Inocenc III.]] připojil celý athoský poloostrov ke svým osobním pozemkům. Poslal tam svého zplnomocněnce s příkazem, aby všechny násilím obrátil na římsko-katolickou víru. Nastal krutý teror. Svatou Horu osvobodil bulharský car [[Ivan Asen II.|Jan Asěn II.]]
 
V říjnu 1267 se však objevili na Athosu římští katolíci znovu a s nimi byzantinci apostaté (tj. odpadlíci od Pravoslavípravoslaví, kteří přijali unii s papežem) a začalo nové pronásledování. Monastýry [[Zograf]], [[Iveron]] a [[Vatoped]] zachovaly věrnost pravoslaví. Zografští mniši byli upáleni, vatopedští pověšeni a iverští hozeni do moře. Ruský a srbský monastýr byly vypáleny. Na Západ bylo vyvezeno 400 povozů s athoskými posvátnými předměty a literárními památkami. Roku 1313 byl Athos od latiníků osvobozen.
[http://www.orthodoxia.cz/unie_ath.htm Unie na Athosu, obrázky]
 
Řádek 87 ⟶ 84:
Roku 1783 byla Athosu udělena nová ústava a roku 1794 je založena Athoská škola, v budoucích letech centrum vzdělanosti. Přes vysoké daně se kláštery rozrůstají, přicházejí noví mniši a Athos zažívá svůj zlatý věk, který však končí s protitureckým povstáním na Chalkidiki během řecké revoluce. Mniši i laici jsou zmasakrováni, na monastýry jsou uvaleny výrazně vyšší daně. Athos je obsazen tureckými vojáky; mniši, kteří zůstali, jsou šikanováni a musejí rabujícím vojákům sloužit. Situace se mění až po roce 1826, kdy se vracejí mniši, kteří uprchli před Turky.
 
Na konci [[19. století]] začíná na Athos proudit velké množství ruských mnichů. Ruští carové až do bolševické revoluce (1917) štědře podporovali mnišství na Svaté Hoře štědře podporovali.
 
5. listopadu [[1912]] je v malém přístavu Dafni vztyčena řecká vlajka a od roku 1924 uznává Řecko právní svrchovanost athoského území – roku 1926 (v době masakru řeckého obyvatelstva v Turecku) byl Athos připojen k řeckému státu a Řeckem chráněn jako autonomní mnišská republika pod řeckou svrchovaností.
 
Ve dvacátém století prochází mnišský život prudkými změnami – nejprve velkým úbytkem mnichů, ale od roku 1972 opět počet mnichů v monastýrech narůstá. (Většina nových mnichů na Athosu jsou dnes mladí vzdělaní lidé – často s univerzitními diplomy).
Řádek 152 ⟶ 149:
# [[Kutlumuš]] (''Kutlumusiu'') – zakladatelem byl mnich Dionysios Kutlumusijský. První historické zprávy o Kutlumusiu máme až k r. 1334; jistě však stál už ve 12. století, neboť podpis jeho igumena je na listině z r. 1169.
# [[Pantokrator (klášter)|Pantokrator]] – byl založen v 2. pol. 14. st. mnichem Joanikiem (podle jiného zdroje: dvěma dvořany byzantskými).
# [[Chiropotamu]] – za zakladatele jsou považováni mniši, kteří z neznámých důvodů opustili monastýr sv. Pavla a vystavěli monastýr Chiropotamu na rozvalinách starověkého města Stratonika a pozdějšího monastýru sv. Nikefora. Možná, že tu nějaký čas žil i svatý Pavel Xiropotamským u svého starce, než odešel do samoty Xiropotamskév Xiropotamu. Samostatným monastýrem se stal v průběhu 11. století.
# [[Zograf]] – vypráví se o třech bratrech jménem Mojžíš, Áron a Jan, pocházejících z ochridské krajiny, že vedli na Svaté Hoře poustevnický život a scházeli se pouze v neděli na místo smluvené, kde se společně modlili k Bohu. Později postavili kapličku a zakoupili monastýr přibližně v 10. st. (nebo v první pol. 11. stol.) Ve věži monastýru bylo roku [[1276]] (kdy Athos plenila křižácká vojska) upáleno 22 mnichů.
# [[Ksenof]] (''Xenofont'') – založen mnichem Xenofontem asi v 10. st. Trvale obnoven kleštěncem Štěpánem v letech 1080–1090.
Řádek 158 ⟶ 155:
# [[Filothea]] (''Filotheu'') – stál již v 11. st. Vystavěn na základech původu neznámého.
# [[Svatý Pavel (klášter)|Svatý Pavel]] (''Ag. Pavlu'') – monastýr byl založen poustevníkem sv. Pavlem Xiropotamským, který si zde postavil dům a chrám na úpatí hory Athos, za podpory nejspíše bulharského cara v 10. st. (za vlády Romana Lakapena, 918–947). Původně se monastýr sv. Pavla jmenoval Xiropotam, leč tento název byl pak přenesen (viz Xiropotam).
# [[Russik]] (''Sv. Pantelejmon'') – byl přenechán ruským mnichům v r. 1169. Nalézá se v něm největší athoský zvon vážící 50 tisíc kgtun.
# [[Esfigmen]] – byl založen v druhé polovině 11. st. Je pokládán za jeden z nejstarších monastýrů na Athosu (chrám má počátky v 5. století). (Dnes je sídlem rebelujících mnichů, kteří neuznávají cařihradského patriarchu kvůli jeho ekumenické orientaci, takže je toto mnišské bratrstvo ve stavu rozkolu se světovou pravoslavnou církví. Bylo učiněno několik pokusů, poslední v roce 2003, za pomoci policejních sil vyhnat tyto mnichy z Athosu. Monastýr však má dobré hradby a pevnou bránu, díky zásobám vydržel blokádu, takže se to zatím nepodařilo.)
# [[Stavronikita]] – nejmladší mezi nynějšími Athoskými monastýry. Jeho jméno pochází od mnicha Nikity, jenž na tom místě žil a zhotovoval kříže, doslova znamená Nikitův kříž. Byl postaven na rozvalinách v 1. pol. 16. st., dokončen 1546 patriarchou Jeremiášem I. [[Soubor:Athos 13.jpg|thumb|Simonos Petras]]
# [[Simonpetr]] (''Simonos Petras'' – v překladu Šimonova skála) – u jeho zrodu stál mnich Simon, který toužil po samotě a mlčenlivosti. Vyhledal si pustou jeskyni, kde žil. Před vánočními svátky viděl nad skálou, kde nyní stojí monastýr, velikou zářící hvězdu, která se ztratila teprve až k ránu. Simeon si toto zjevení vysvětloval jako znamení, aby na tom místě vybudoval monastýr. Vznik se datuje k polovině 13. st. Simon zemřel jako igumen monastýru r. 1287. (Dnes je to patrně nejlidnatější monastýr na Svaté Hoře a je proslulý úrovní bohoslužebného zpěvu.)
Řádek 168 ⟶ 165:
# [[Skit sv. Anny]] (tzv. ''Malá Anna'') – nejstarší a nejrozlehlejší skit (v tomto případě skit v pravém slova smyslu, protože je tvořen mnoha příbytky, které jsou roztroušeny po strmém svahu, z něhož vyrůstá hora Athos). Patří pod Velkou Lávru. Rozprostírá se téměř od mořského pobřeží až do značné výšky nad mořem; velice pozoruhodné a krásné místo). Hlavní chrám skitu je zasvěcen sv. Anně (a přechovávají zde jako drahocenný svatý ostatek nohu sv. Anny, matky přesv. Bohorodice). Je to výchozí místo pro výstup na vrchol hory Athos.
# [[Nový skit]] (''Nea skiti''), patří pod monastýr sv. Pavla a je nedaleko od něj. Sídlí zde ikonografové, řezbáři, zlatotepci apod.
# [[Skit proroka Elijáše]] (''Iljinský skit'') – původně ruský skit (veliký je jako monastýr). (Ve 2. polovině 20. století se jeho obyvatelé hlásili k ''Ruské zahraniční pravoslavné církvi'' a odmítali cařihradského patriarchu kvůli jeho ekumenistické orientaci. Proto byli koncem 90. let 20. století násilně deportováni z Athosu násilně deportováni za použitípomoci policie.)
# [[Prodrom (klášter)|Prodrom]] (''skit sv. Jana Křtitele'') – rumunský skit.
# [[Skit sv. Ondřeje]] (''Andrejevský skit''). Patří pod Vatoped. Má největší chrám na poloostrově.