Iešige Tokugawa: Porovnání verzí

Byl prvním synem [[Jošimune Tokugawa|Jošimunea Tokugawy]] a jeho matka byla dcerou [[Tadanao Okubo|Tadanaoa Okuba]], známaznámá jako Osuma no kata. Jeho dětské jméno bylo Nagatomi-maru. Ceremoniál dospělosti ''[[genpuku]]'' podstoupil v roce [[1725]]. Jeho první manželka, Nami-no-mija, byla dceradcerou prince [[Fušimi-no-mija]] Kuninaga (伏見宮 邦永親王). Jeho druhá manželka, Okó, byla dcerou jednoho z dvořanů, který následoval jeho první manželku z Císařského dvora na dvůr šóguna do [[Edo|Eda]]. Tato druhá manželka, známaznámá svojísvou přátelskou povahou, byla matkou Iehara, který se stanestal dědicem Iešigea.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Screech | jméno = Timon | odkaz na autora = Timon Screech | rok = 2006 | titul = Secret Memoirs of the Shoguns: Isaac Titsingh and Japan, 1779-1822 | vydavatel = London | místo = RoutledgeCurzon | isbn = 0-7007-1720-X | strany = 130}}</ref>

Iešige trpěl chronickou chorobou [[dýchání]] a několika [[řeč]]ovými defekty. Jošimuneův výběr Iešigea za svého dědice vyvolal velké neshody v šógunátěšógunátu kvůli jeho mladším bratrům [[Munetake Tokugawa|MunetakomMunetaku TokugawomTokugawovi]] a [[Munetada Tokugawa|MunetadomMunetadu TokugawomTokugawovi]], kteří se jevili ozdáli mnohomnohem vhodnějšími kandidáty. Jošimune trval na svém rozhodnutí v souladu s konfuciálním principem [[Primogenitura|primogenitury]]; Iešige pokračoval v úloze formální hlavy šógunátu. Jošimune řídil státní záležitosti i po svém oficiálním odchoděodchodu do ústraní v roce [[1745]]. Jeho pozornost měla za cíl ujistit se, že Iešige je ve svém úřadě v bezpečí. Iešige zůstal šógunem až do roku [[1760]].

Iešige se nezajímal o vládní záležitosti a nechal všechny rozhodnutí na svém komorníkovi [[Tadamicu Ooka]] ([[1709]] - [[1760]]). Oficiálně se vzdal úřadu šóguna v roce [[1760]], přijal titul ''Ógošo'' a jmenoval svého prvního syna [[Ieharu Tokugawa]] za 10. šóguna. Zemřel následující rok.

Iešigeho vláda, pronásledovaná přírodními katastrofami, korupcí, obdobími hladu, nouzí obchodníků a jeho neohrabaností v řešení těchto problémů, byla velmi slabá Tokugawská vláda.

Iešigeho [[posmrtný titul]] byl ''Džunšin-in'' a jeho hrob byl v mauzoleu rodiny Tokugawa v [[Zódžó-dži]] v okrese [[Šiba]] v [[Edo|Edě]]. Jeho pozůstatky byli [[Exhumace|exhumované]] a podrobené vědeckému zkoumání v letech [[1958]] - [[1960]]. Bylo zjištěné, že jeho [[zub]]y bylibyly zahnuté a zdeformované, v souladu s historickými záznamy byla jeho řeč defektní a jeho [[krevní skupina]] byla typu A.

Roky, v kterých byl Iešige šógunem, jsou specificky identifikovanéidentifikovány vícvíce jaknež jedním názvem éry nebo ''[[nengó]]''.<ref name="t418"/>