V římskokatolické církvi se eucharistie neboli [[Nejsvětější svátost]] také uchovává v [[kostel]]ích (z praktických důvodů se uchovává pouze Tělo Kristovo), a to ve [[eucharistický svatostánek|svatostánku]] (též [[tabernákulum]], či řidčeji [[sanktuárium]]) v [[liturgická nádoba|liturgických nádobách]]. Tyto nádoby mají podle tvaru a funkce rozdílné názvy: [[ciborium]] - v něm se uchovávají malé hostie, které přijímají věřící účastníci bohoslužby, dále [[pyxida]] (je buď celokovová, neprůhledná, nebo se skleněným průhledem, pak se jí říká též [[custodia]]) - v ní se přechovává tzv. „velká hostie“ umístěna do zvláštního úchytu nazývaného [[lunula]], která se vkládá do [[monstrance]]. Také se někdy do svatostánku dává přímo monstrance. V té je vystavována při tzv. (eucharistickém) výstavu, neboli věřící jsou vyzváni k [[adorace|adoraci]] (klanění). Zprvu se totiž eucharistie uchovávala, jen kvůli nemocným křesťanům, aby ti, kteří se nemohli zúčastnit mše svaté, mohli být posilněni Kristovým tělem, a to buď k uzdravení nebo k přechodu ze smrti do věčného života (toto poslední svaté přijímání se nazývá viatikum, tzv. pokrm na cestu z latinského ''via'' - cesta). Teprve později (za [[František z Assisi|sv. Františka z Assisi]]) se začíná šířit úcta klanění se Tělu Kristovu a s tím související snaha o čistotu liturgických pláten a vytvoření všech pravidel jak uchovávat tuto svátost.
Jedním z těchto pravidel je tzv. [[věčné světlo]] svítící poblíž svatostánku, které svým svitem má upozornit - ''pokloň se před Pánem, jenž se dal uvěznit…''
Jak šla staletí, úcta v katolické církvi se prohlubovala, bylo složeno mnoho písní k oslavě Nejsvětější svátosti (nejznámější z nich pochází od [[sv. Tomáš Akvinský|sv. Tomáše Akvinského]]: „Adoro Te Devote“ - Klaním se Ti vroucně…), byly zavedeny adorace a procesí a dokonce vznikl [[Slavnost Těla a Krve Páně|svátek Těla a Krve Páně]] neboli lidově [[Slavnost Těla a Krve Páně|Boží tělo]].
