Svéprávnost: Porovnání verzí

Jednou získané svéprávnosti se nelze ve smyslu § 16 občanského zákoníku nikdy vzdát. Na rozdíl od dřívější způsobilosti k právním úkonům ji nelze ani člověka zcela zbavit. Je možné ji jen podle § 55–65 občanského zákoníku omezit, jestliže je to v jeho zájmu a pokud nepostačí mírnější opatření, zejména v případě trvalé [[duševní porucha|duševní poruchy]]. O omezení svéprávnosti rozhoduje po zhlédnutí osoby opět pouze soud, přičemž v [[rozsudek|rozsudku]] vždy vymezí rozsah omezení a zároveň jmenuje [[opatrovnictví|opatrovníka]]. Každé omezení trvá nejdéle tři roky (je-li zjevné, že stav člověka v této době nezlepší, tak až pět let), lze je však opakovaně prodloužit. I rozhodnutí o omezení svéprávnosti nicméně člověka nezbavuje práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.