Mezinárodní obyčej: Porovnání verzí

Protože se jedná o nepsaný pramen mezinárodního práva, je mu věnována značná pozornost mezi odborníky na mezinárodní právo, jako jsou akademičtí pracovníci nebo vysoce postavení zaměstnanci mezinárodních organizací, jako (například členové Komise pro mezinárodní právo, která je orgánem [[Spojené národy|Spojených národů]]).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=International Law Commission|url=http://legal.un.org/ilc/|vydavatel=United Nations Office of Legal Affairs|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-11-29}}</ref> Tuto skupinu osob lze souhrnně označit jako tzv. ''scholars'', jejichž odborný názor je považován v souladu s čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora za prostředek k výkladu norem mezinárodního práva včetně mezinárodního obyčeje. Tento výklad však není právně závazný.

Mezinárodní obyčej vzniká na základě současného splnění dvou podmínek současně:<ref name="Malenovský">{{Citace monografie

Jednoznačně definovat počátek mezinárodního obyčejového práva je velmi obtížné, což vyplývá již z jeho základní vlastnosti, totiž nepsané formy. Jak je výše uvedeno, mezinárodní obyčej vzniká až ex post ustáleným chováním států a respektováním vzniklých pravidel. Určit přesný okamžik tak není možné a problémy činí také odlišenírozlišení mezi právně nezávaznou kulturní zvyklostí a obyčejem.<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení=Nussbaum|jméno=Arthur|příjmení2=|jméno2=|titul=A concise history of the law of nations|vydání=|vydavatel=Macmillan|místo=New York|rok=1947|počet stran=361|strany=7-20, 28, 170|isbn=}}</ref>

Významnou roli hrajehrála také katolická církev. Mezi některá pravidla jijí stanovená patří například zákaz boje o některých církevních svátcích. Lze tvrdit, že tato pravidla byla do jisté míry respektována a tak docházelo ke vzniku mezinárodního obyčeje. Je ironií, že zrovna v případě křižáckých válek nebyla tato pravidla respektována.<ref name=":1" />

Všeobecně uznávané normy mezinárodního práva pak vznikají v době zámořských objevů. Takto vzniká námořní právo, jehož složky jsou platné až do dnesdodnes.<ref name=":1" />

Mezinárodní právo obyčejové je ze své podstaty právem nepsaným, přesto je zde reálná potřeba jeho obsah zaznamenat i písemně. K tomu slouží tzv. proces [[Kodifikace (právo)|kodifikace]]. Dochází tak k zaznamenání obyčejového práva mezinárodní smlouvou, která bývá označována jako kodifikační úmluva. Ke kodifikaci mezinárodního obyčeje dochází především v období po druhé světové válce. Jako příklady kodifikačních úmluv lze uvést [[Ženevské úmluvy]] (1949) nebo [[Vídeňská úmluva o smluvním právu|Vídeňskou úmluvu o smluvním právu]] (1969).<ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení=Čepelka|jméno=Čestmír|příjmení2=Šturma|jméno2=Pavel|titul=Mezinárodní právo veřejné|vydání=|vydavatel=C. H. Beck|místo=Praha|rok=2008|počet stran=896|strany=133-134|isbn=978-80-7179-728-9}}</ref>

Součástí tvorby kodifikačních úmluv je také snaha o systematizaci a logické uspořádání pravidel. Při této činnosti se zpravidla objevují tzv. bílá místa, tedy nedostatky obyčejů, které je vhodné doplnit vhodnou úpravou. To se v rámci kodifikace děje pomocí tzv. rozvojových pravidel.<ref name=":2" /> Je nutné vnímat rozdíl mezi obyčejem a rozvojovým pravidlem. Zatímco obyčej je sám o sobě pramenem mezinárodního práva bez ohledu na existenci kodifikace, rozvojové pravidlo je třeba vnímat jako smluvní rozšíření obyčeje, tedy normu vyplývající z mezinárodní smlouvy, která je závazná pouze pro ratifikující státy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Malenovský|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Mezinárodní právo veřejné.|vydání=Obecná část a poměr k jiným právním systémům|vydavatel=Aleš Čeněk|místo=Plzeň|rok=2014|počet stran=500|strany=195|isbn=978-807239-318-3}}</ref>