Jan Křížek (malíř): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m fix ISBN
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Autoritní data; kosmetické úpravy
Řádek 25:
V roce [[1949]] se Křížkovi vrátili do Paříže, kde žili s přestávkami až do roku [[1962]]. Bydleli velmi prostě, až do roku [[1957]] v pokojíku pro služky. Zatímco Křížek tvořil, jeho žena byla zaměstnána nejprve u řeckého lékaře, od roku [[1955]] pak v luxusní čajovně v [[Latinská čtvrť|Latinské čtvrti]]. V té době navázali Křížkovi přátelství s [[Toyen]], která bydlela nedaleko odtud. Roku [[1953]] poznal Křížek vlivného kritika [[Charles Estienn|Charlese Estienna]], který ho začal propagovat. V důsledku toho měl Křížek v roce 1955 možnost účastnit se hned čtyř kolektivních výstav s takovými umělci, jako byli např. [[Man Ray]], [[Yves Tanguy]] nebo [[Francis Picabia]]. Ke Křížkově samostatné výstavě v roce [[1956]] napsal Estienn úvodní text do katalogu. V témže roce získali Křížkovi statut uprchlíků.
 
[[Soubor:Křížek rodný dům.jpg|thumb|left|''Křížkův rodný dům v Dobroměřicích čp. 103'']] V roce [[1956]] se Křížek začal blíže stýkat s [[André Breton]]em (jejich známost se datuje už od jeho první výstavy roku [[1948]]) a občas docházel na schůzky [[surrealismus|surrealistické]] skupiny. Rozdíly v jejich chápání podstaty umělecké tvorby odhaluje vzájemná korespondence z února až dubna [[1959]].<ref>Naposledy editována v Pravdová, A., ''Mně z toho nesmí zmizet člověk,'' s. 225–234</ref> Roku 1956 navštívili Křížka v [[Paříž]]i [[Václav Boštík]] a malíř [[Jiří John]]. Od roku 1956 trávili Křížkovi prázdniny mimo Paříž, většinou v domech svých přátel. Pro Křížka to bývaly pracovní pobyty spojené se sochařskou tvorbou, k níž v pařížském bytě neměl podmínky. Za pobytu v [[Gordes]] v jižní Francii roku [[1955]] vytvořil asi 16 kamenných soch. O rok později strávili Křížkovi léto v [[Bretaň|Bretani]], [[1957]] v [[Cheverny]] u [[Blois]] a v letech [[1960]] a [[1961]] v [[Alpy|Alpách]] u [[Grenoble|Grenoblu]].
 
V roce [[1962]] dospěl Křížek k názoru, že ve svém díle vyřešil všechny problémy, které ho zajímaly, a s uměleckou tvorbu skončil. Manželé se rozhodli žít na venkově. Finanční situace jim neumožňovala zakoupit domek. Křížkovi proto koupili pozemek v kraji [[Corrèze (departement)|Corréze]] nedaleko vesnice [[Goulles]] v místě jménem Le Bartheil. Křížek tam vlastnoručně postavil dřevěný domek a začal se živit včelařením, pěstováním zeleniny a chovem králíků. V roce [[1968]] ho zde navštívil [[Václav Boštík]]. V roce [[1972]] obdrželi Křížkovi od obce finanční příspěvek a zavedli si do domku elektřinu. Výstava, věnovaná roku [[1984]] činnosti [[Charles Estienne|Charlese Estienna]], byla poslední za Křížkova života, které se zúčastnil svými pracemi. Roku 1985 zemřel na [[infarkt]], pohřben je v Goulles. Vdova Jiřina Křížková domek i s pozemkem odkázala nadaci abbé Pierra, která jim roku [[1956]] pomohla vyřešit bytové problémy.<ref>Pravdová, A., ''Mně z toho nesmí zmizet člověk,'' s. 171</ref>
Řádek 34:
Základním tématem Křížkovy tvorby byla lidská figura, především v podobě ženy. Zobrazil ji v nesčetných variacích některou z výše uvedených technik. Svá díla zásadně nepojmenovával. Každé z nich bylo dílčí etapou na cestě k poznání po povaze člověka jako takového. Bylo mu blízké pravěké a mimoevropské umění, respektoval [[August Rodin|Augusta Rodina]], v mládí rovněž [[Rudolf Kremlička|Rudolfa Kremličku]]. Křížkovo dílo je nezařaditelné do některého z uměleckých směrů. Jeho kresby jsou spontánní, na plastikách je patrný vliv mimoevropských kultur.<ref>Nádvorníková, Alena, ''Art brut – umění v původním (surovém) stavu'', in: Dějiny českého výtvarného umění VI/1, Academia, Praha 2007, s. 204, ISBN 80-200-1489-6</ref> Na Křížkova díla není zatím pro Wikipedii uvolněna licence. Je možné se s nimi seznámit na některém z externích odkazů.
 
Velká část Křížkovy písemné i tvůrčí pozůstalosti je v Čechách uložena ve dvou institucích: [[Galerie Benedikta Rejta|Galerii Benedikta Rejta]] v Lounech a [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]. Jeho dílo se však nedochovalo úplné. Umělec jeho velkou část – plastiky i kresby – zničil, než se odstěhoval z Paříže na venkov.
 
== Výstavy (výběr) ==
Řádek 68:
* Pravdová, Anna, ''Jan Křížek: "Já jsem otevřel novou cestu, po mně přijdou další, kteří ji rozšíří a povedou dál"'', Revolver Revue č. 43, 2000, s. 135 — 146
* Zemina, Jaromír, ''Jan Křížek'', Revolver Revue č. 43, 2000, s. 146 — 149
* Zemina, Jaromír – Mrázek, Jiří, ''Václav Boštík, Jan Křížek, Jiří Mrázek'', Galerie Benedikta Rejta v Lounech 2003 (výstavní katalog), ISBN 80-85051-04-4
* Pravdová, Anna, ''Jan Křížek a Václav Boštík: přátelé'', Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2010
* Pravdová, Anna, ''Společný návrat ke kořenům. Jan Křížek a Václav Boštík'', in: Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu, Arbor vitae, Řevnice 2011, s. 275 — 282, ISBN 978-80-87164-64-8
* Pravdová, Anna, ''Stát se vodivou elektřinou. Korespondence Jana Křížka s André Bretonem'', Analogon č. 64, 2011, s. 16 — 21
* Deverová, Magdalena, ''Jan Křížek – síla znaku'', Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 2012 (výstavní katalog), ISBN 978-80-87512-14-2
* Pravdová, Anna, ''Figurativní tašismus a premegalitický surrealismus Jana Křížka'', in: Rakušanová, Marie (ed.), Wittlichovi. Sborník žáků k 80. narozeninám Petra Wittlicha, Nakladatelství Karolinum, Praha 2012, s. 250 — 262, ISBN 978-80-246-2114-2
 
=== Filmografie ===
Řádek 89:
* {{NK ČR|mzk2002106590}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Křížek, Jan}}
[[Kategorie:Muži]]