Gruzínsko-abchazský konflikt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplneni info
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m narovnání přesměrování; oprava překlepů; úpravy obrázků
Řádek 5:
| trvání = [[1989]] – dodnes
| místo = [[Abcházie]], západní [[Gruzie]]
| příčina = Nepokoje v [[AbcházskáAbchazská autonomní sovětská socialistická republika|Abcházii]]<br />Dlouhodobá nespokojenost [[Abchazové|Abchazů]] s gruzínskou nadvládou<br />[[Nacionalismus]], [[extremismus]]
| výsledek = [[Abcházie]] se stala [[Mezinárodní reakce na vyhlášení nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie|většinou světa neuznaným]], na Rusku závislým státem<ref name="protektorat" />, často označovaným za Ruskem okupované území.
| strana1 = [[Soubor:Flag of Georgia.svg|Vlajka Gruzie|22px]] [[Gruzie]]<br />[[Soubor:UNSO-flag.svg|Vlajka UNA-UNSO|17px]] [[UNA-UNSO]] <small>(1992-1993)</small><br />[[Soubor:Flag_of_Chechen_Republic_of_IchkeriaFlag of Chechen Republic of Ichkeria.svg|Vlajka Čečenské republiky Ičkerie|22px]] [[Čečenská republika Ičkerie|Čečenské milice]] <small>([[Kodorská krize (2001)|Kodorská krize 2001]])</small>
| strana2 = [[Soubor:Flag of Abkhazia.svg|Vlajka Abcházie|22px]] [[Abcházie]]<br />[[Soubor:KHNK.png|Vlajka Konfederace kavkazských národů|22px]] [[Konfederace horských národů Kavkazu|Konfederace kavkazských národů]] <small>(1992-1993)</small><br />[[Soubor:Flag of Russia.svg|Vlajka Ruské federace|22px]] [[Rusko]] <small>(účast sporná do roku 2008)</small>
}}
 
[[Soubor:Europe location GEO2.png|thumbnáhled|rightvpravo|Lokace Gruzie v Eurasii]]
[[Soubor:Abchazië.PNG|thumbnáhled|rightvpravo|Lokace Abcházie v Gruzii]]
{{Gruzínsko-abchazský konflikt}}
 
Řádek 23:
 
== Příčiny konfliktu ==
[[Abcházie]] bývala v období [[starověk]]u a [[středověk]]u střídavě samostatným [[Království|královstvím]] a součástí jiného mocnějšího státu, takže [[Abchazové]] poznali mnoho kultur a sami postupně z původního [[pohanství]] přestoupili na [[křesťanství]] a pak na [[islám]]. V roce [[1810]] se Abcházie stala ruským protektorátem a do Abcházie Rusové přinesli [[pravoslaví]]. V roce [[1917]] se Abcházie stala součástí [[Zakavkazská demokratická federativní republika|Zakavkazské federativní demokratické republiky]], která se brzy rozpadla a některé muslimské národy na [[Kavkaz]]u vytvořili tzv. „Horskou republiku severního Kavkazu“. Po roce [[1921]] se Abcházie stala součástí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a v [[Suchumi]] byla vyhlášena [[Socialistická sovětská republika Abcházie|AbcházskáAbchazská sovětská socialistická republika]], která ale byla po několika měsících začleněna do [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské SSR]], což bylo stvrzeno abcházskouabchazskou ústavou v roce [[1925]], podle níž měly mít oba národy rovnoprávné postavení.
 
Jenže v roce [[1931]] se do vedení [[Komunismus|Komunistické]] strany v Gruzii dostalo silně nacionalistické křídlo v čele s [[Lavrentij Pavlovič Berija|Lavrentijem Berijou]], které s požehnáním [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] začalo přetvářet Gruzii v [[unitární stát]]. Byla proto potlačována práva národnostních menšin tak, aby došlo k jejich [[Asimilace|asimilaci]] s obyvatelstvem gruzínské národnosti. Konkrétně v Abcházii to nemuselo hned vypadat tak zle, protože byla ustavena [[AbcházskáAbchazská autonomní sovětská socialistická republika|AbcházskáAbchazská autonomní republika]] pod nadvládou Gruzínské SSR. Jenže docházelo k řízené [[Imigrace|imigraci]] gruzínského a ruského obyvatelstva na území Abcházie tak, že se Abchazové stali menšinou ve vlastní zemi (podle sčítání lidu z počátku 90. let tvořili Abchazové jen 17,8% obyvatel Abcházie). Správa nad územím pak přešla do gruzínských a ruských rukou a ti začali „gruzifikovat“ abcházskéabchazské obyvatelstvo. Když se proti tomu Abchazové v době [[Východní fronta (druhá světová válka)|Vlastenecké války]] začali bouřit, byly násilně zavřeny abchazské školy a používání [[abcházština|abchazštiny]] na veřejnosti bylo zakázáno. Dokonce bylo změněno i písmo abchazštiny tak, aby se více podobalo gruzínštině. Došlo i k potlačování náboženských svobod. Gruzifikace v té době dosáhla svého vrcholu a pravděpodobně právě kvůli tomu se pak v 90. letech celý abcházskoabchazsko-gruzínský konflikt rozhořel.
 
Po smrti Stalina a Beriji nastal obrat a abcházskéabchazské školy byly znovu otevřeny. Byly stanoveny etnické kvóty na podíl moci v oblasti spočítané poměrem počtu obyvatel menšiny na celkový počet obyvatel, takže se Abchazové zase mohli podílet na správě země a výměnou za loajálnost vůči režimu došlo i v omezené míře k obrození abchazské kultury a literatury. Takovéto rozdělení moci a provomoci, které bylo běžné ve všech autonomních oblastech [[Sovětský svaz|SSSR]], bylo Abchazci považováno za diskriminační a nespravedlivé, protože si kvůli imigraci Gruzínců do Abcházie podrželi největší vliv právě etničtí Gruzínci. To vedlo jen k ještě větší nenávisti vůči nim.
 
Abchazská politická reprezentace se ale několikrát pokusila v rámci svých možností o nápravu tak, že v letech [[1957]], [[1967]] a [[1978]] předložila [[Moskva|Moskvě]] žádost o přechod [[AbcházskáAbchazská autonomní sovětská socialistická republika|AbcházskéAbchazské ASSR]] z [[Gruzínská sovětská socialistická republika|Gruzínské]] pod [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruskou SFSR]]. Později byla přepracovaná na žádost o navrácení statutu [[Svazová republika|svazové republiky]], jaký měla Abcházie v roce 1921. Po velkých protestech proti gruzínské nadvládě v roce 1978, když abcházskáabchazská strana obvinila Gruzii z kulturní a politické diskriminace, zasáhl do sporu moskevský ústřední výbor [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]]. Ten zajistil ústupky vůči abcházskémuabchazskému obyvatelstvu a velké dotace na podporu místního školství a kultury.
 
V 80. letech Abchazové, cítící pozvolný rozklad Sovětského svazu, opět chtěli přejít přímo pod ruskou nadvládu, protože vytušili, že ve svobodné Gruzii by přišli úplně o svou autonomii a práva. V roce [[1988]] zaslalo do Moskvy 58 abchazských komunistů stížnost na gruzínskou vládu, požadovali uznání práva na sebeurčení, správu vlastních záležitostí a větší pravomoc v rozhodování v gruzínské politice. V březnu následujícího roku byla sepsána petice požadující úplnou nezávislost Abcházie na Gruzii, kterou podepsalo 30 000 respondentů. Věci pak začaly mít rychlý spád vzhledem k událostem v Sovětském svazu, které následovaly.
Řádek 38:
| konflikt = Gruzínsko-Abcházský konflikt
| obrázek =
| popisek = Budova abcházskéabchazské vlády zničená z 27. září 1993, v současnosti stále v ruinách.
| trvání = [[16. červenec]] [[1992]]– prosinec [[1993]]
| místo = [[Abcházie]], Západní Gruzie
Řádek 52:
}}
=== Na cestě k válce ===
Dne [[16. červenec|16. červenci]] [[1989]] vypukly v abchazském hlavním městě [[Suchumi]] nepokoje, které se zvrhly v tvrdý ozbrojený boj, když bylo zabito 16 gruzínských studentů při zápisu na univerzitu. Po několika dnech do města vtrhla vojska Sovětské armády a nastolila pořádek zavedením [[Stanné právo|stanného práva]]. Vojáci pak obvinili [[Extrémista|extrémisty]] z obou táborů konfliktu ze vzájemné provokace. Tento incident bývá považován za počátek celého gruzínsko-abcházskéhoabchazského konfliktu.
 
V srpnu [[1990]] schválil gruzínský parlament zákon, který znemožňoval účast v parlamentních volbách menším politickým stranám, většinou zastupující zájmy národnostních menšin, aby byl omezen vliv menších národů na dění v politice. Na to reagovali Abchazové tím, že dne [[25. říjen|25. října]] [[1990]] Nejvyšší sovět autonomní republiky Abcházie pod vedením [[Vladislav Ardzinba|Vladislava Ardzinby]] přijal Deklaraci o státní suverenitě AbcházskéAbchazské sovětské socialistické republiky, čímž vlastně Abcházie oficiálně vystoupila ze svazku s Gruzií.
 
V dubnu [[1991]] byla vyhlášena samostatnost [[Gruzie]] a jejím prezidentem se stal nacionalista [[Zviad Gamsachurdia]]. Abcházie měla podle jeho plánu v nově vzniklém státě přijít o svou autonomii a stát se pouze regionem, proto bylo také referendum o vyhlášení nezávislosti Gruzie bojkotováno národnostními menšinami. V prosinci 1991 byla Gruzie v zájmu stability regionu uznána [[Organizace spojených národů|OSN]], a to i její svrchovanost nad území Abchazské republiky. Proběhlo několik neúspěšných jednání mezi Gruzínci a Abchazci o vyjasnění vzájemných vztahů.
 
Prezident Gamsachurdia v jednom projevu k abchazskému národu označil Vladislava Ardzinbu za zrádce a agenta Moskvy, čímž vyvolal další vlnu protigruzínských protestů. Gamsachurdia se však rychle snažil svůj nešťastný výrok napravit tím, že při volbách do abcházskéhoabchazského parlamentu přenastavil národnostní kvóty a Abchazové získali 28 křesel z 65, Gruzínci 26 mandátů a 11 ostatní národy. Takovéto rozdělení parlamentu na dvě dominantní frakce ale spíše ještě více prohloubilo národnostní spory v zemi. Vladislav Ardzinba proto vytvořil AbcházskouAbchazskou Národní gardu složenou jen z rodilých Abchazů a započal personální změny na důležitých místech správy země tak, aby je zastávali také jen rodilí Abchazové. Mezitím v Gruzii byla přijata ústava z roku 1921, která považovala Gruzii za unitární stát, ve kterém se nepočítalo s existencí autonomních oblastí, proto [[23. červenec|23. července]] [[1992]] Abcházie vyhlásila úplnou nezávislost na Gruzii a obnovila abcházskouabchazskou ústavu z roku 1925. Do 26. 8. 2008 (poté Ruská federace uznala nezávislost Abchazie) nebyla nikdy uznána žádným státem z mezinárodního společenství, takže je Abcházie nadále považována za součást Gruzie. Vztahy mezi [[Tbilisi]] a Abcházií se dostaly na bod varu a začala opravdová válka.
 
=== Ozbrojený konflikt ===
V lednu [[1992]] došlo v Gruzii k zhroucení režimu [[Zviad Gamsachurdia|Zviada Gamsachurdii]] a jeho nahrazení režimem [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadzeovým]]. Gamsachurdiovi příznivci ''(Zviadovci)'' se stáhli z hlavního města a byli novou vládou [[Gruzie]] obviněni z únosu ministra vnitra a dalších politiků na západ Gruzie. Šéf gruzínské obrany [[Tengiz Kitovani]] tam vyslal svou tankovou jednotku o počtu zhruba 3000 vojáků, aby našli a vysvobodili zajaté politiky. Po splnění tohoto úkolu se Kitovani patrně bez konzultace se Ševardnadzem rozhodl pokračovat v tažení až na [[Suchumi]]. Rozkaz byl obsadit budovu abcházskéhoabchazského parlamentu a nastolit pořádek v Suchumi, dokud byla pozice Abchazů nepevná. Abchazové se ale proti vpádu gruzínské armády bránili a v Suchumi a okolí se rozhořely urputné boje, jejichž výsledkem bylo obsazení většiny území Abchazie gruzínskou armádou a mnoha mrtvými na obou stranách. Podle názoru některých politiků k válce došlo i proto, že se gruzínská vláda začala obávat toho, že by Abcházie přece jenom dosáhla mezinárodního uznání, zejména Ruska.
 
Této bitvy se zúčastnily i skupiny extrémistů a dobrovolníků z ostatních Kavkazských regionů a po ní se do konfliktu vložila také [[Konfederace kavkazských národů]] ze severního Kavkazu, která se [[19. září]] sešla v [[Groznyj|Grozném]] a otevřeně vyhlásila pomoc Abcházii a nepřátelství vůči Gruzii. Zároveň po prohře v bitvě v Suchumi nařídil AbcházskýAbchazský nejvyšší sovět v čele s [[Vladislav Ardzinba|Vladislavem Ardzinbou]] všeobecnou mobilizaci a přestěhování hlavního města do [[Gudauta|Gudauty]], kde sídlila ruská letecká základna. Tento krok se později ukázal jako klíčový. V Gudautě totiž Abcházové oficiálně požádali o pomoc [[Rusko]]. Ruská armáda reagovala prohlášením odsuzující gruzínskou agresi, zatímco prezident [[Boris Jelcin]] se k žádosti postavil neutrálně a koncem září uspořádal v [[Moskva|Moskvě]] setkání mezi Ševardnadzem a Ardzinbou, aby se vyjednala mírová smlouva, podle které se měla gruzínská vojska stáhnout a Abchazové měli zařídit stažení severokavkazských dobrovolníků. Nebyl ale dojednán ten nejdůležitější bod smlouvy, který měl definitivně upravit vztah Gruzie k Abchazům. To vedlo k obnovením bojů, do kterého již plně zasáhli i ti severokavkazští bojovníci, podporovaní kozáckými oddíly z oblasti [[Kubáň|Kubáně]]. Nejpočetnější dobrovolnickou armádou byli [[Čečensko|Čečenci]], v jejichž řadách bojoval i tehdy ještě neznámý bojovník [[Šamil Basajev]].
 
=== Operace Gagra ===
{{viz též|Bitva o Gagru}}
 
[[Soubor:Abkhazia detail map.png|thumbnáhled|leftvlevo|Mapa Abcházie, přístav [[Gagra]] je na ní zobrazen jako nejzápadnější sídlo.]]
Bitva o [[Gagra|Gagru]] se odehrála [[1. říjen|1.]] až [[6. říjen|6. října]] [[1992]] krátce poté, co ztroskotala mírová jednání v [[Moskva|Moskvě]]. Malé město na pobřeží západní [[Abcházie]] bylo v tu dobu obsazeno Gruzínskou armádou, která se zde v době bojů o Suchumi vylodila. Zdejší posádka sice nebyla příliš početná, ale byla dobře vyzbrojená. Vojska aliance abcházskéabchazské gardy, [[Konfederace kavkazských národů]] a [[Kozáci|Kozáků]] pod velením [[Šamil Basajev|Šamila Basajeva]] ale nakonec dokázala vyhnat gruzínská vojska z této oblasti. [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadze]] před bitvou obvinil [[Rusko]] z pomoci povstalcům, napomáhání odtržení Abcházie od Gruzie a narušování společné hranice. Rusko přitom ale podle svých slov jen evakuovalo 12 000 svých civilistů z oblasti bojů. Na toto obvinění Rusové reagovali prohlášením, že ofenzíva Gruzínců směrem ke [[Gudauta|Gudautě]] a překročení řeky [[Gumista|Gumisty]] bude považováno za nepřátelský akt, proto zůstala posádka gruzínské armády v Gagře v boji osamocena a bez posil. Do konce roku 1992 se Abchazům povedlo obsadit zpět většinu abcházskéhoabchazského území na západ od [[Suchumi]].
 
=== Mírová jednání na jaře a v létě 1993 ===
Řádek 79:
[[Abchazové]] i přes podpis smlouvy nadále zbrojili a [[16. září]] [[1993]] zahájili další mohutnou ofenzívu proti nepřipraveným Gruzíncům v [[Suchumi]]. Abchazové oficiálně argumentovali neplněním dohod ze [[Soči]] ze strany [[Gruzie]], ale ve skutečnosti vycítili jedinečnou příležitost, jak se Gruzínců zbavit, protože gruzínská armáda byla již dost oslabená a v Rusku vypukla vleklá politická krize, která umožnila ruské armádě provádět na [[Kavkaz]]u, co chce, takže mohla pomoci Abchazům v boji s Gruzínci.{{Fakt/dne|20110916}} Po deseti dnech tuhých bojů bylo Suchumi [[27. září]] dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena až za řeku [[Inguri]]. Zároveň začal [[Zviad Gamsachurdia]] svůj ozbrojený odboj vůči [[Eduard Ševardnadze|Ševardnadzemu]] v kraji [[Samegrelo]] na západě Gruzie a jeho příznivci obsadili přístav [[Poti]] a klíčový železniční uzel v [[Samtredia|Samtredii]], takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře. Gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně Gamsachurdiovi.
 
Jakmile v Suchumi převzali vládu opět Abchazové, začal tzv. Masakr v Suchumi, který trval dva týdny. Severokavkazské jednotky spolu s abcházskýmiabchazskými začaly pod dojmem vítězství ničit gruzínské části města a vyvražďovat obyvatelstvo gruzínského původu po celé Abcházii. Jenom v Suchumi bylo zavražděno v rámci těchto etnických čistek až 30 000 lidí {{doplňte zdroj}} a 250 000 dalších lidí, převážně Gruzínců, opustilo Suchumi {{doplňte zdroj}} a uprchlo přes [[Kodorská soutěska|Kodorskou soutěsku]] do [[Samegrelo|Mingrelie]], [[Tbilisi]] nebo Ruska. Během této doby bylo v Suchumi Abchazskou armádou zajato několik abchazských politiků loajálních Gruzíncům jak abchazské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli pravděpodobně mučeni a následně popraveni, včetně [[Žiuli Šartava|Žiuliho Šartavy]], hlavy AbcházskéAbchazské autonomní republiky. Tyto všechny události vedly k přijmutí Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 876 ze dne [[19. říjen|19. října]] [[1993]] odsuzující porušení mírové dohody ze Soči a velmi ostře odsuzující etnické čistky, které prováděla Abchazská armáda. Kvůli tomu se několikrát sešla i [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]] (OSCE) v [[Budapešť|Budapešti]], [[Lisabon]]u a [[Istanbul]]u. Rusko přistoupilo k totální blokádě Abcházie a přerušení dodávek elektřiny.
 
=== Mír ===
Zvláštní vyslanec [[Organizace spojených národů|OSN]] [[Eduard Brunner]] svolal jednání o míru do [[Ženeva|Ženevy]], kde měly proběhnout gruzínsko-abcházskéabchazské rozhovory. Dospělo se k dohodě, podle které obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích [[Abcházie]] s [[Gruzií]] podél řeky [[Inguri]] pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu [[Společenství nezávislých států|SNS]]. Tím byla válka z let 1992–1993 ukončena. Abcházie tuto smlouvu považovala za uhájení své nezávislosti a vítězství. V květnu [[1994]] byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri. [[4. prosinec|4. prosince]] byla přijatá společná gruzínsko-abcházskáabchazská ''Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu'', která vyjadřovala přání obou stran nastolit pořádek a obnovit zemi. AbcházskáAbchazská strana se konečně ze strany Gruzie dočkala uznání práva na existenci autonomní republiky, vlastní ústavy a státnosti. Abchazové se zase museli vzdát myšlenky úplné nezávislosti a do společné kompetence zařadit zahraniční politiku, energetiku, dopravu, ekologii, občanská a lidská práva a práva národnostních menšin. Součástí deklarace byl i závazek Abchazů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Do Abcházie se ale po válce vrátilo už jen málo Gruzínců. Tuto deklaraci podepsali představitelé obou znepřátelených stran, [[Rusko|Ruska]], [[Organizace spojených národů|OSN]] a [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]].
 
== Šestidenní válka 1998 ==
Řádek 102:
}}
{{viz též|Válka v Abcházii (1998)}}
'''Šestidenní válka''' vypukla v roce [[1998]], když se v abcházskémabchazském okrese [[Gali]] vzbouřila skupina Gruzínců. Boje sice ve skutečnosti trvaly déle než šest dnů, ale těch 6 dní trvala jen reakce abcházskéabchazské armády ve dnech 20.–26. května. Jinak k útokům ze strany Gruzínců docházelo mnohem dříve.
 
Po občanské válce se v roce [[1994]] do okresu Gali vrátilo na 40–60 tisíc Gruzínců, kteří uprchli před etnickými čistkami ze září [[1993]]. Někteří z nich byli natolik frustrovaní abcházskouabchazskou nadvládou, že se chopili zbraní a vytvořili tzv. ''"Bílou legii"'' a ''"Bratrstvo lesa".'' V Suchumi odhadli jejich počet na 300 a jejich činnost označili za záškodnickou. Údajně měli tito povstalci přesvědčovat gruzínské obyvatelstvo, hlavně ženy s dětmi, aby rychle opustili zemi, protože se blíží další válka. Na jaře 1998 se situace začala zhoršovat a tyto dvě skupiny a pár dobrovolníků na vlastní pěst začaly útočit na cíle abcházskéabchazské armády, která nakonec ztratila kontrolu nad okresem Gali. K nejhoršímu útoku na Abchaze došlo [[18. květen|18. května]], když povstalci obsadili vojenskou posádku ve vesnici Repi.
 
Reakce Abchazů na sebe nenechala dlouho čekat a [[20. květen|20. května]] byl zahájen protiútok na Gali, kterého se účastnilo 1500 vojáků s těžkou technikou a dělostřelectvem. Povstalci byli vyzbrojeni jen ručními zbraněmi a granátomety, se kterými vedli proti Abchazům zákopovou válku. Tato šestidenní válka skončila [[26. květen|26. května]], když abcházskáabchazská armáda obnovila kontrolu nad celým okresem. Již o den dříve ale začalo odzbrojování povstaleckých skupin, na které dohlížely [[Spojené národy]] a několik mezinárodních organizací.
 
Poté začalo sčítání škod a ztrát. Na gruzínské straně 17 povstalců padlo, 6 bylo pohřešovaných, 24 zraněných a 1695 domů bylo srovnáno se zemí. Na abcházskéabchazské straně bylo mrtvých až 300 a další velké množství bylo raněných. Ze svých domů uteklo na 30 až 40 tisíc Gruzínců, ale po krátké době se zase vrátili. Ještě během konfliktu se spekulovalo o tom, kdo za tímto povstáním stojí a Abchazové začali podezřívat centrální vládu v [[Tbilisi]]. [[22. květen|22. května]] se sešli zástupci obou národů, aby se dojednal okamžitě mír. [[Eduard Ševardnadze]] pak ujistil Abcházii, že on ani jeho vláda s povstalci nemá nic společného.
 
== Kodorská krize 2001 ==
Řádek 149:
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{cs}} [http://glosy.info/texty/gruzinsko-abchazsky-konflikt-1992-1993/ http://glosy.info] – Gruzínsko-AbcházskýAbchazský konflikt v letech 1992–1993
* {{cs}} [http://studuj.jinak.cz/referaty/index.php?page=glance&id=776 Situace na Kavkaze]
* {{cs}} [http://euroasia.euweb.cz/5-2001_ru_souleimanov.htm Stručná historie rusko-gruzínských vztahů]