Suchoj Su-25: Porovnání verzí

 

== Vznik a vývoj ==

V polovině 60. let 20. století se vojenská doktrína [[Spojené státy americké|USA]] a [[Sovětský svaz|SSSR]] od základu změnila. V předchozím období tyto světové velmoci plánovaly použití jaderných zbraní i při taktických bojových úderech, to se však po [[Kubánská krize|kubánské krizi]] změnilo. Úloha dobýt území nepřítele připadla pozemním vojskům, které to měly dosáhnout s pomocí klasické výzbroje. Zvlášť důležitá role byla přitom kladena na letectvo, které mělo efektivně podporovat pozemní vojska v podmínkách silné protivzdušné obrany protivníka.

Letadla [[Suchoj Su-7|Su-7B]], [[MiG-19]], [[MiG-21]] a [[Jakovlev Jak-28|Jak-28]] nevyhovovaly požadavkům, které na nich kladl nový charakter vedení války. Kvůli velké operační rychlosti a nedostatečné obratnosti nemohly tyto stroje efektivně útočit na malé pozemní cíle. Jelikož neměly pancéřovou ochranu kabiny a důležitých přístrojů, byly snadno zranitelné palbou z protiletadlových kulometů a jiných prostředků protivzdušné obrany. Během vojenského cvičení „Dněpr“ v září 1967 se jako nejefektivnější bojové letouny ukázaly upravené stíhačky [[Mikojan-Gurevič MiG-17|MiG-17]], které úspěchu dosáhly díky výborné manévrovatelnosti a nízké rychlosti, což jim umožnilo neztrácet vizuální kontakt s cílem a vést na něj účinnou palbu. Tehdy se v kruzích sovětských leteckých konstruktérů začalo diskutovat o návrzích možných koncepcí letadla, určeného na přímou podporu pozemních vojsk. I přesto, že ne všechny zapojené organizace přijaly myšlenku na znovuzrození bojového letectví, vrchní velitel pozemních vojsk, armádní generál ''I.G. Pavlovskij'', byl horlivým zastáncem této myšlenky a přesvědčil ministra obrany SSSR – maršála [[Andrej Grečko|Andreje Grečka]] – o nezbytnosti vývoje bojového letadla nové generace.

 

Začátkem března 1968 se ''I. Savčenko'', učitel na akademii vzdušných sil, obrátil k známým odborníkům z konstrukční kanceláře Pavla Suchoj s nabídkou společného vypracování projektu na nové letadlo pro přímou podporu pozemních vojsk. Zanedlouho vznikla skupina, kterou tvořili zaměstnanci kanceláře Pavla Suchoj: ''O.S. Samojlovič, D.N. Gorbačev, V.M. Lebedeb, J.B. Ivašečkin a A. Monachov''. Vývoj letadla označeného jako „SPB“ bylo rozhodnuto začít v domácích podmínkách, a seznámit generálního konstruktéra s jejich projektem až po ukončení konstrukčních návrhů celého letadla. V té době ještě příští zákazník nezformuloval takticko-technické požadavky na nové letadlo této kategorie, ale byly zahájeny práce na návrhu koncepce bojového letadla a jeho pozici v systému vzdušných sil SSSR, na vyhodnocení potřebných letových vlastností a charakteristik zbraňových systémů. Zároveň se konstruktéři vzdali tehdy módní koncepce víceúčelového letadla, které by mohlo plnit bojové úkoly, stejně jako vést vzdušný boj. Podle prvních konstrukčních návrhů projektu „SPB“ se předpokládala instalace dvojice dvouproudých motorů AI-25T, z nichž každý měl tah 1 750kg. Kromě palubního kanónu se předpokládalo použití pouze neřízené munice – bomb do hmotnosti 500 kg a neřízených raketových střel. Zaměřovací systém letadla měl být velmi jednoduchý: jen laserový dálkoměr a optický zbraňový zaměřovač.

 

== Konstrukce ==

Kabina je tvořena vanou o síle 25mm z [[titan (prvek)|titanové]] slitiny a jeden z motorů je umístěn v pancéřové vaně, přičemž letadlo je schopné letu i s jedním motorem. Může působit za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci. Jeho výbavu dotváří vystřelovací sedačka [[Zvezda K-36|K-36]] s charakteristikami 0 – 0 (možnost katapultáž při nulové výšce a nulové rychlosti). Palivové nádrže jsou naplněny ochrannou disperzí a plynem, které minimalizují možný výbuch. Motory jsou schopny v případě potřeby létat na kerosin, naftu nebo benzín, což však snižuje jejich životnost. Od samého začátku byl Su-25 navržen tak, aby ho mohl obsluhovat i málo zkušený letový a pozemní personál. Specializovaný aeromobilni komplex údržby letadla ''AMK-8'' zabezpečuje nezávislost Su-25 i při použití na slabě vybavených a polních letištích. Všechny důležité systémy letadla jsou chráněny pancířem odolávajícího střelám do ráže 20 mm. Po nasazení raket „Stinger“ během bojů v Afghánistánu však začaly ztráty Su-25 stoupat. Proto byla mezi každý ze dvou motorů instalována 5 mm pancéřová deska dlouhá 1,5 m. Navíc byly zabudovány integrované samohasící pěnové zařízení motoru a na vrchní část motorových gondol byly instalovány další výmetnice klamných cílů. Díky této ochraně během bojů nebyl zaznamenán ani jeden výbuch palivové nádrže a žádný z pilotů nebyl zabit uvnitř pancéřového kokpitu.

 

Před zahájením sériové výroby byl Su-25 vybavený zaměřovacím systémem z letadla [[Suchoj Su-17|Su-17M3]], který zajišťoval vysokou přesnost zničení pozemního cíle s použitím neřízené výzbroje a možnost použití moderních řízených střel a pum.

 

V současnosti jsou ruské Su-25 vybaveny palubním zaměřovacím systémem SVP-24 (Gefest). Jde o specializovaný výpočetní subsystém, který umožňuje přesné navedení "hloupé" munice na cíl. Základní myšlenka je podobná jako u amerických bombách [[Joint Direct Attack Munition|JDAM]], které jsou vybaveny družicovým systémem a z nekontrolovaných pum se tak stává řízená munice. Nicméně přístup je zcela odlišný, protože zařízení není namontována na každou pumu zvlášť, ale nachází se na palubě letadla. SVP-24 přepočítává polohu letadla na základě systému [[GLONASS]], trajektorii letu pumy a hydrometeorologických podmínkách. Souřadnice mohou být trochu zkreslené při ostrých manévrech letadla v cílové oblasti nebo při nedostatku informací o hydrometeorologických podmínkách a stavu ovzduší. Pravděpodobnost zničení malých dobře chráněných podzemních zařízení je 30 až 40%. Účinnost při ničení špatně chráněných nadzemních cílů může dosáhnout až 60%.<ref>[http://vpk-news.ru/articles/28274 От «возмездия» не уйти]</ref>

=== Sovětská intervence v Afghánistánu ===

{{Podrobně|Sovětská válka v Afghánistánu}}

Už první zkušenosti z nasazení letectva v [[Afghánistán]]u prokázaly nedostatečnou efektivitu použitých letadel. Nadzvukové stíhací bombardéry, konstruované pro vedení boje v Evropě měly při manévrování v úzkých horských průsmycích problémy a jejich sofistikované zbraňově-navigační systémy se při boji s malorozměrnými cíli ukázaly být nepoužitelné. Tyto nedostatky byly potlačeny po nasazení Su-25. Oproti ostatním strojům měl manévrovací schopnosti, byl snadno ovladatelný, výborně vyzbrojen a pancéřován. První 2 prototypy Su-25 byly v Afghánistánu nasazeny v rámci operace ''„Rombi-1“'' od dubna do června 1980, přičemž byly vojáky vysoce hodnoceny. Jen co byly ukončeny letové zkoušky, začala se v únoru 1981 formovat první jednotka vybavená letadly Su-25, kterou byl 80. samostatný bitevní letecký pluk, dislokovaný 65 km od města [[Baku]]. Prvních 12 sériových Su-25 obdržel pluk v dubnu 1981. Poptávka po Su-25 v Afghánistánu byla velká a proto byla zformována 200. samostatná bitevní eskadra, která se skládala z letadel a pilotů Su-25 z 80. samostatného bitevního leteckého pluku. Dne 19. června 1981 byla ''200. samostatná bitevní eskadra'' přemístěna do Afghánistánu, na leteckou základnu Šindand. Úkolem této jednotky se stala ochrana sovětské 5. motostřelecké divize a 21. pěchotní brigády afghánských vládních vojsk, které byly v této části země umístěny. Su-25 se zúčastnil i bojů o město [[Herat]], kde probíhaly těžké boje nejen mezi mudžahedíny a vládními vojsky, ale i mudžahedínů mezi sebou. Úkolem Su-25 bylo útočit na domy a sklady zbraní, patřící mudžahedínů. Po ukončení bojů v tomto městě byl nasazen při útocích na Kandahár, druhé největší město Afghánistánu. Sovětská 70. motostřelecká brigáda, odpovídající za ochranu města a cest vedoucích okolo byla vtažena do těžkých bojů v okolí i ve městě samotném. V tamních horských podmínkách nebylo vždy možné nasazení dělostřelectva a tanků a tak byly povolány bojové letouny. Při těchto operacích byly nejčastěji používané bomby OFAB 500 a bloky neřízených raket UB-32-57. Piloti vysoce oceňovali promyšlenou ochranu nejdůležitějších přístrojů a kabiny Su-25. Letadla snesla i těžké poškození a byla schopna vrátit se na základnu. Příkladem je např. stroj A. Lavrenka, který byl nad Panšírem zasažen protiletadlovou raketovou střelou do ocasní části, která kromě její značného poškození zasáhla i řízení, přesto se Su-25 bezpečně vrátil na svou základnu. Za 15 měsíců nasazení provedli piloti 200. samostatné bitevním eskadry více než 2&nbsp;000 letů a neztratili ani jeden stroj. Postupně byly na letištích [[Kandahár]] a [[letecká základna Bagram|Bagram]] rozmístěny další eskadry vybavené Su-25.<ref>{{Citace elektronické monografie

| autor = Markovskij, V

=== Občanská válka v Angole ===

{{Podrobně|Angolská občanská válka}}

Začátkem roku 1988 byla mezi [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Angola|Angolou]] podepsána dohoda o prodeji bojových letounů Su-25. Šlo o 12 ks jednomístných ''Su-25K'' a 2 ks dvoumístných ''Su-25UBK''. V té době v Angole zuřila už čtrnáctý rok občanská válka. Země byla prakticky rozdělena na 2 části, kontrolované prokomunistickým režimem [[José Eduardo dos Santos|José Eduarda dos Santose]] a jednotkami [[UNITA]], vedenými [[Jonas Savimbi|Jonasem Savimbim]]. S pomocí zbraní sovětské výroby a kubánských vojsk se vládním vojskům dařilo ovládat střední část země a jednotky UNITA se rozmístily v provinciích, kde vedly partyzánskou válku. Boj s těmito jednotkami v terénu [[Savana|savany]] s vysokou trávou a keři vyžadoval neustálou leteckou podporu, která zajišťovala průzkum, doprovod konvojů a preventivní údery na nepřátelské jednotky a tábory nepřítele. Sovětský hlavní vojenský poradce v Angole, generálporučík Peter Gusev, označil rok 1989 zlomovým rokem v této válce. Vítěznými zbraněmi se spolu s obrněnou technikou stali vrtulníky [[Mil Mi-24|Mi-24]] a Su-25. Dodávky nových bojových letounů netrvaly dlouho – závod v [[Tbilisi]] ​​tehdy vyráběl 6–8 ks strojů za měsíc a už v březnu 1988 bylo všech 14 letadel v kontejnerech po moři z [[Novosibirsk]]a dopraveno do [[Luanda|Luandy]]. Letadla ve verzi ''Su-25K'' měly agregáty přizpůsobené pro provoz v tropických oblastech a nemohly nést řízené protizemní rakety a řízené střely. Na pomoc Angolanů při osvojování si nového letadla byly vytvořeny týmy specialistů z ''80. samostatného bitevního pluku'' a ''90. leteckého pluku''. Do skupiny specialistů z řady sovětského letectva byly mimo jiné vybráni i piloti ''mjr. Rafis Gumerov, mjr. Leonid Černov a kpt. Vladimír Kornev''. Po příchodu do Angoly zjistili, že i [[Partyzáni|partyzánské jednotky]] si už osvojily protiletadlový přenosný systém [[FIM-92 Stinger]]. Jednou z těchto raket byl v létě 1988 zasažen i [[Iljušin Il-76|Il-76]], převážející zásoby do odlehlých částí Angoly, naštěstí se mu však podařilo přistát i s hořícím motorem. Hlavními příčinami ztrát vládních vojsk na letecké technice v té době byly chyby pilotáže a špatný výcvik, než nepřátelská činnost. Hlavní letecké síly byly dislokované na bezpečných letištích u oceánu a odtud létaly na předsunutá letiště do bojových akcí. Základnou angolských Su-25 se stalo přístavní město Namibe, 170 km od hranic s [[Namibie|Namibií]]. Na základně sídlil angolský ''26. stíhací-bombardovací letecký pluk'' s letadly [[MiG-21|MiG-21MF]] a [[Suchoj Su-17|Su-22]]. Nové Su-25 měly vytvořit 3. eskadru pluku. Na začátku bojových operací se projevila nízká úroveň pilotáže angolských pilotů, kdy byly zničeny 3 ks Su-25 v důsledku chyb pilotáže. Nehledě na to, byli angolští piloti zaškolení a začali bojové mise s použitím Su-25. Celkově nalétala angolská eskadra Su-25 do října 1990 více než 1 500 hodin. Při útocích na pozemní cíle používali bomby ''OFAB-100-120'','' OFAB-250-270'' a raketové bloky ''UB-32-57''. Vidouce chaotický způsob nasazení Su-25 angolským letectvem, jeden ze sovětských poradců konstatoval, že „Su-25 je stvořený pro válku a ne pro tuto pantomimu“. Po rozpačitém nasazení u Luandy byly prakticky odstaveny z bojových operací a piloti na nich létali stále méně, čímž si snížili své schopnosti. Do března 1991 byly lety na Su-25 téměř raritou a letadla se nepoužívala.<ref>{{Citace elektronické monografie

| autor = | titul = Su-25 v Angole

 

=== Válka v Perském zálivu ===

{{Podrobně|Válka v Zálivu}}

Irácké Su-25 byly umístěny na otevřených prostranstvích a improvizovaných letištích po celé zemi, jen několik jich bylo v ochranných úkrytech. Během bojů mezi Irákem a koaličními silami v roce 1991 se Su-25 bojů aktivně neúčastnily, kvůli naprosté vzdušné nadvládě spojeneckých sil nad Irákem. Proto Irák přistoupil k nečekanému kroku: aby zachránil své letectvo, piloti se svými letadly přeletěli do Íránu. Celkově přelétlo 115 bojových a 33 dopravních letadel. Mezi nimi bylo i 7 strojů Su-25. Dvě Su-25 byly sestřeleny stíhačkami [[F-15]]C při pokusu o přelet do Íránu. Několik jich bylo zničeno na zemi. Celkově však většinu z iráckých Su-25 získaly pozemní vojska nepoškozené.<ref>{{Citace elektronické monografie

=== Válka o Náhorní Karabach ===

{{Podrobně|Válka o Náhorní Karabach}}

 

=== Válka mezi Gruzií a Abcházií ===

 

=== Občanská válka v Tádžikistánu ===

=== První válka v Čečensku ===

{{Podrobně|První čečenská válka}}

Po rozpadu SSSR vyhlásil generál [[Džokar Dudajev]] nezávislost [[Čečensko|Čečenska]]. Na tyto události Rusko odpovědělo vyhlášením války. Dne 29. listopadu 1994 byla proto vytvořena útočná skupina složená z letadel [[Suchoj Su-17|Su-17M4]], [[Suchoj Su-24|Su-24M]] a Su-25. I přesto, že čečenské vzdušné síly byly schopny proti Rusům nasadit jen neřízené zbraně, představovaly hrozbu pro vojenské základny, velitelství ozbrojených sil a ruské jednotky. Proto bylo rozhodnuto provést preventivní úder na čečenské letiště, s cílem zničit na zemi letadla pod Čečenskou kontrolou. Brzy ráno 1. prosince 1994 ruské Su-25 provedly první útok, zaměřený na letiště Kalinovskaja a Chankala v blízkosti města [[Groznyj]]. Na tamních letištích se nacházely letadla [[Aero L-29 Delfín|L-29]], [[Aero L-39 Albatros|L-39C]] a cvičné [[Mikojan-Gurevič MiG-15|MiG-15UTI]]. Protivzdušná obrana těchto letišť byla zaskočená a nepodařilo se sestřelit ani jedno z útočících letadel. V odpoledních hodinách téhož dne ruské letouny zaútočily na letiště Severnyj, kde se nacházela všechna zbývající čečenské letadla, včetně celého leteckého parku čečenských aerolinií „Stigl“. Zničeny byly stroje [[Tupolev Tu-134|Tu-134]], [[Antonov An-2|An-2]] a několik vrtulníků. Zde se setkaly se silnou protivzdušnou obranou, ale nebylo ztracené ani jedno ruské letadlo. [[Ruské letectvo]] začalo používat Su-25 při útocích na Groznyj od 3. ledna 1995. Z vojenského hlediska bylo největší vítězství dosaženo počátkem roku 1995, kdy Su-25 zničily velitelství separatistů sídlící v bývalé budově výboru komunistické strany města Groznyj. Od 17. – 18. ledna 1995 na tuto budovu útočily Su-25 s použitím 240 mm neřízených raket S-24B a 500 kg pum BetAB-500. Jen v podzemní části budovy přišlo o život 130 povstalců. Ale nasazení Su-25 se neomezovalo jen na okolí Grozného. Dne 25. ledna 1995 se 18 letadel Su-25 zúčastnilo útoku na podzemní sklady zbraní a vojenského vybavení používaného povstalci, severozápadně od města [[Bamut]]. Ve stejný den zničily Su-25 jiný velký sklad zbraní v blízkosti vesnice [[Aršty]] a zaútočily na několik shromažďovacích bodů povstalců.

 

Do února 1995 Rusové neztratili ani jedno letadlo, i když 12 strojů Su-25 bylo poškozeno protiletadlovou palbou. Dne 4. února 1995 byl jeden Su-25 sestřelen za pomoci tří samohybných protiletadlových komplexů [[ZSU-23-4|Šilka]]. Pilot se katapultoval, ale předpokládá se, že byl zavražděn povstalci. Celkově od prosince 1994 do března 1995 zničily ruské vzdušné síly celé Dudajevovo letectvo, 20 tanků, 25 obrněných vozidel pěchoty, 6 samohybných protiletadlových kanónů a nejméně 130 vozidel. Kromě toho zničily 7 mostů, několik čerpacích stanic, skladů zbraní a jiných důležitých objektů. Během dubna 1995 se počasí v Čečensku výrazně zlepšilo, což umožnilo širší nasazení Su-25 a bojových vrtulníků. Dne 5. května 1995 byl sestřelen Su-25 poté, co byl jeho pilot zabit palbou z kulometu ráže 12,7 mm. Střely prorazily sklo, zasáhly pilota do hlavy a stroj se rozbil o skály. Dne 28. května bombardovaly Su-25 čečenské pozice ve Vedě a [[Argungorges]]. Od března do července 1995 ztratily ruské vzdušné síly 2 ks Su-25 a jeden Su-24M v důsledku nasazení samohybného protiletadlového kompletu „Šilka“. 21. dubna 1996 se jeden Su-25 a [[Suchoj Su-24|Su-24MR]] podílely na útoku na automobil s čečenským vůdcem separatistů [[Džokar Dudajev|Dudajevem]], který při útoku zahynul.

 

}}</ref>

 

 

=== Válka v severním Iráku ===

}}</ref>

 

{{viz též|Válka proti Islámskému státu}}

V září 2015 bylo oznámeno, že nejméně tucet Su-25 Rusko nasadilo na letiště u [[Lázikíja|Latakie]] v Sýrii k [[Ruská vojenská intervence v Sýrii|podpoře ruských síl]], které spodnikají údery proti organizaci [[ISIL]].<ref>{{cite web|url=http://www.unian.info/world/1130803-pentagon-releases-satellite-images-of-russian-aircraft-in-syria.html|title=Pentagon releases satellite images of Russian aircraft in Syria|work=unian.info|accessdate=21 November 2015}}</ref> 2. října 2015 stroje Su-24M a Su-25 zničily velitelství ISIL v provincii Idlib, zatímco letadla Su-34 a Su-25 zničila opevněný bunkr ISIL v provincii Hama.<ref>{{cite web|url=http://sputniknews.com/middleeast/20151002/1027936878/russia-airstrikes-syria.html#ixzz3nWco27EA|title=Russian Jets Destroy ISIL Command Post, Bunker in Syria|author=Sputnik|date=2 October 2015|work=sputniknews.com|accessdate=21 November 2015}}</ref>

 

== Verze letounu ==

* '''T8-1''' – první prototyp. Odlišoval se chybějícím pancéřováním, motory R9-300, kanónem GS-23 a vystřelovacím sedadlem K-36. První let uskutečnil 22.&nbsp;února 1975.<ref> http://aviaros.narod.ru/su-25.htm </ref>

* '''T8-1D''' – vylepšená verze, sloužil jako prototyp pro sériovou výrobu. Odlišoval se motorem R-95Š, titanovým pancéřováním kabiny, kanónem GS-30-2, propracovaným křídlem a ocasními plochami. Vznikl koncem roku 1976 předěláním ze stroje T8-1. Poprvé vzlétl 7. prosince 1976.

 

== Uživatelé ==

=== Současní ===

{{Flagicon | Angola}} [[Angola]]

{{Flagicon | Bělorusko}} [[Bělorusko]]

* [[Běloruské letectvo]] po rozpadu SSSR získalo více než 60 ks Su-25. Dnes je jejich téměř polovina uskladněna a část z nich byla prodána jiným zemím. Několik kusů bylo modernizovaných domácím leteckým průmyslem. Běloruské Su-25 sídlí na základně Lida, kde tvoří tři bojové a jednu cvičnou eskadru.<ref>http://www.avialegend.ru/samolet/su-25.htm</ref>

[[Soubor:Chad Air Force Sukhoi Su-25 at N'djamena Airport (2).jpeg|náhled|Su-205 letectva Čadu]]

* [[Bulharské letectvo]] bylo druhé, které v rámci Varšavské smlouvy obdrželo Su-25K. Šlo o 36 ks Su-25K a 4 ks Su-25UBK. Dnes je jediným členem NATO, které je používá. V současnosti je v provozu 10 ks Su-25K a 4 ks Su-25UBK. Operují ze základny v Bezmere.<ref>http://periscope2.ru/2012/02/06/5493/</ref>

* [[Vzdušné síly Guineji]]

{{Flagicon | Gruzie}} [[Gruzie]]

* [[Gruzínské letectvo]] po rozpadu SSSR získalo stroje, které se nacházely ve výrobním závodě v [[Tbilisi]]. V období let 1996–1998 postavilo 3 ks dvousedadlových Su-25UB. Podle některých odborníků disponuje Gruzie dostatečným počtem dílů, prostředků a vybavením pro výrobu nejméně 75 ks Su-25. Z neznámých důvodů se Gruzie raději rozhodla v letech 2004–2005 zakoupit použité Su-25 z Makedonie a Bulharska.

{{Flagicon | Gambie}} [[Gambie]]

* [[Severokorejské letectvo]]

{{Flagicon | Peru}} [[Peru]]

* [[Peruánské letectvo]] uzavřelo v roce 1996 obchod s Běloruskem o koupi 18 ks Su-25 v hodnotě $ 150 mil. Šlo o 10 ks Su-25 a 8 ks Su-25UB. Byly dodány v letech 1997–1998.

{{Flagicon | Rusko}} [[Rusko]]

 

=== Bývalí ===

{{Flagicon | Československo}} [[Československo]]

* [[Československé letectvo]] bylo prvním zákazníkem Su-25 mimo SSSR. První letadla byla dodána v první polovině roku 1984. Do roku 1988, kdy byly dodávky ukončeny, obdrželo tehdejší československé letectvo celkem 36 ks jednomístných Su-25K a 2 ks dvoumístných Su-25UBK. Po rozdělení ČSSR připadlo 12 jednomístných a jedna dvoumístná Su-25 Slovensku.<ref> Http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/20789/start/20 </ref>

 

== Specifikace (Su-25K) ==

=== Technické údaje ===

* '''Posádka:''' 1

* '''Vzletová hmotnost:''' 17 530 kg

* '''Maximální vzletová hmotnost:''' 20 500 kg

* '''Zásoba paliva:''' ??

 

* '''Maximální rychlost:'''

** '''Na úrovni mořské hladiny:''' 950 km/h<ref>http://www.sukhoi.org/eng/planes/military/su25k/lth/</ref>

* '''Dolet:''' 1 950 km

** '''s externí výzbrojí:''' 5000 m<ref>{{uk}} http://uos.ua/produktsiya/aviakosmicheskaya-tehnika/84-cy-25</ref>

** '''bez externí výzbroje:''' 7000 - 10 000 m<ref>http://uos.ua/produktsiya/aviakosmicheskaya-tehnika/84-cy-25</ref>

** 1 × dvouhlavňový [[kanón]] [[GŠ-30-2]], ráže 30 mm, se zásobou 250 nábojů.

* '''Závěsníky:''' 10 závěsných bodů na křídlech s nosností až do celkové hmotnosti 4 400 kg

** [[Přídavné nádrže]]

** 250 kg pumy BETA [[B-250]]