Anna Lucemburská: Porovnání verzí

 

== Zásnuby ==

Už jako pětiletou zasnoubil Annu její otec s Albrechtem z Wittelsbachu, synem [[Seznam bavorských vládců|bavorského vévody]]. Brzy poté jí ovšem za manžela vybral syna markraběte míšeňského a lantkraběte durynského Fridricha, který byl potenciálním držitelem [[kurfiřt]]ského hlasu při volbě císaře.

I z tohoto plánu však sešlo. Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v [[katolická církev|katolické církvi]], k němuž došlo v roce 1378. Za nového [[Seznam papežů|papeže]] byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno [[Urban VI.]] Francouzští [[kardinál]]ové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno [[Klement VII. (vzdoropapež)|Klement VII.]] a usadil se v [[Avignon]]u. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a přimět jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových [[Lucemburkové|lucemburských]] držav v Nizozemí. Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. otcův záměr splnil.

 

== Manželství ==

{{Citát|Krátce po sňatku provodil král Richard královnu od Windsoru a žili pak spolu velmi šťastně.|[[Jean Froissart]]<ref name="Froissart">{{Citace monografie

| příjmení = Froissart

 

== Odkaz ==

Anna nebyla původně v Anglii příliš v oblibě. Richard za její ruku jejímu bratrovi zaplatil 20 000 florinů (v přepočtu zhruba dnešní 4 000 000 liber), aniž by obdržela věno, a sňatek přinášel jenom málo diplomatických výhod oproti těm, které obvykle přinášely sňatky s francouzskými princeznami. Westminsterský kronikář ji nazval "lidským odpadem"<ref>''Westminster Chronicle 1381-1394'', edited by L.C. Hector and B.F. Harvey (Oxford: Clarendon Press, 1982), 25.</ref> a [[Thomas Walsingham]] viděl jako neblahé znamení, že lodě, na kterých přijela, byly roztříštěné, jakmile se Anna vylodila.<ref>Thomas Walsingham, ''The St Albans Chronicle: The Chronica Maiora of Thomas Walsingham'', Vol I: 1376-1394, ed. and trans. by John Taylor, Wendy R. Childs, and Leslie Watkiss (Oxford: Clarendon Press, 2003), 572-575.</ref>

 

 

Anna také zkoušela u Lordů odvolatelů v roce 1388 zasáhnout ve prospěch Simona Burleyho, Richardova učitele v dětství. I přes její prosby však byl Burley popraven.<ref>Někteří kronikáři zaznamenali, že poklekla před hrabětem z Arundelu, jiní zmiňují Thomase z Woodstocku, vévodu z Gloucesteru. K Arundelovi: ''Chronique de la traïson et mort de Richart Deux roy D'Engleterre'', ed. by Benjamin William (London : Aux dépens de la Société, 1846), 133; ''The Kirkstall Abbey Chronicles'', ed. by John Taylor (Leeds: The Thoresby Society, 1952), 71; ''An English Chronicle, 1377-1461: edited from Aberystwyth, National Library of Wales MS 21068 and Oxford, Bodleian Library MS Lyell 34'', ed. by William Marx (Woodbridge: Boydell Press, 2003), 11. K vévodovi z Gloucesteru: ''Eulogium Historiarum (continuation)'', ed. by Frank Scott Haydon, Vol. III (London: Longman, Green, Longman, Roberts, and Green, 1863), 372; ''An English chronicle, 1377-1461'', 16-7 suggests Anne knelt to both men.</ref>

{{Posloupnost|co=[[Seznam manželek panovníků Irska|''Lady of Ireland'']]|kdy=[[1382]] - [[1394]]| předchůdce = [[Filipa Henegavská]]| nástupce =[[Izabela z Valois (1389)|Isabela z Valois]]}}

 

{{Portály|Středověk|Spojené království}}

 

[[Kategorie:Oběti moru]]

[[Kategorie:Pohřbení ve Westminsterském opatství]]

[[Kategorie:Narození 1366]]

[[Kategorie:Narození 11. května]]

[[Kategorie:Úmrtí 7. června]]