Předčítač: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplněn letopočet
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m oprava překlepů: vězenkyně → vězeňkyně; kosmetické úpravy
Řádek 42:
Film začíná v [[Berlín]]ě v roce 1995, kde úspěšný advokát Michael Berg připravuje snídani ženě, která u něj strávila noc. Když žena odejde, dívá se Michael na projíždějící [[S-Bahn]]. Ta se [[flashback]]em mění na [[tramvaj]] ve [[Fikce|fiktivním]] městě Neustadtu v roce [[1958]], ve kterém jsou teprve opravovány škody z války. Patnáctiletý Michael vystoupí, protože se cítí [[nemoc]]en, a pokračuje svou cestu ulicí až se dostane do průchodu domu, kde začne zvracet. Hanna Schmitzová, tramvajová [[průvodčí]], za ním přijde a pomůže mu dostat se domů.
 
Michael, který onemocněl [[Spála|spálou]], se doma léčí tři měsíce. Po vyléčení navštíví Hannu s kyticí květin, aby jí poděkoval za pomoc. Šestatřicetiletá Hanna ho svede a začíná jejich několikaměsíční erotický poměr. Hodně společného času stráví oba v Hannině bytě [[sex]]uálním stykem, ale před každou [[soulož]]í musí Michael ženě předčítat z náročných [[Literární dílo|literárních děl]], jež má rád. Michael pozve Hannu na dvoudenní výlet na kolech a tam v kostelíku usedne Hanna do lavice, poslouchá dětský sbor a propuká v pláč. Po společném výletě se Hanna dozví, že byla v městské dopravní společnosti povýšena na [[Administrativa|administrativní]] pracovnici. To je pro ni důvod, aby opustila své pracovní místo i svůj byt, aniž by o tom řekla Michaelovi.
 
Příběh se potom posune do roku [[1966]], kdy Michael studuje na [[Univerzita v Heidelbergu|Univerzitě v Heidelbergu]] práva. Jako součást semináře vedeného [[profesor]]em Rohlem, který přežil věznění v [[Koncentrační tábor|koncentračním táboře]], se [[student]]i účastní [[soud]]ního [[proces]]u šesti žen. Michaelova dávná láska Hanna Schmitz je jednou z obžalovaných. Tyto ženy byly zaměstnány u [[Schutzstaffel|SS]] v [[Koncentrační tábor|koncentračním táboře]] blízko [[Krakov]]a jako vězeňské dozorkyně. V průběhu [[evakuace]] tábora v roce [[1944]] nechaly zemřít asi 300 [[Židé|židovských]] žen. Stalo se to při náletu spojeneckých bombardovacích letadel na vesnici. Židovské ženy byly zamčeny v tamějším [[kostel]]e, který zachvátil [[požár]], a proto skoro žádná z nich nemohla z hořícího kostela uniknout. Dozorkyně se ani nepokusily jim pomoci.
Řádek 48:
Ohromený Michael se pak rozhodne bývalý koncentrační tábor sám navštívit. Soudní proces rozdělil beztak malou skupinu Rohlových studentů na několik názorových proudů. Jeden z nich říká, že se z toho strašného příběhu nemohou poučit jinak, než že by starší generace Němců měla zaplatit svými vlastními životy za své tehdejší selhání. Jiný student z přednáškového sálu rychle odejde.
 
Hanna Schmitz — na rozdíl od spoluobžalovaných žen — při soudním procesu přizná, že koncentrační tábor, ve kterém byla dozorkyní, byl [[vyhlazovací tábor|táborem vyhlazovacím]]. Rovněž dozná, že věděla, že deset žen, které každý měsíc vybrala při selekci, bude zabito v [[Plynová komora|plynové komoře]]. Klíčovým důkazem pro soudce proti Hanně je výpověď bývalé vězenkyněvězeňkyně Rose Matherové a její dcery Ilany, které jako jediné požár kostela přežily. Matka Matherová dá soudu k dispozici zápisky své dcery o tom, co se stalo při leteckém útoku na vesnici a kostel. Hanna nejprve odmítá [[autor]]ství zprávy o [[požár]]u kostela navzdory tlaku ostatních obžalovaných, ale krátce poté se k němu přihlásí, protože se nechce podrobit porovnání svého [[rukopis]]u. Ostatní ženy, které tvrdí, že zprávu napsala Hanna, lžou, aby přenesly odpovědnost na ni.
 
Zdrcený Michael jen mlhavě napoví profesoru Rohlovi, že má informaci, která by mohla pomoci jedné z obžalovaných, ale neví, co má dělat, protože ona sama se rozhodla tu informaci neprozradit. Rohl mu poté nedá žádnou radu, jak má jednat, jen řekne, že když se Michael nepoučil z minulosti, tak nemá žádný smysl, aby chodil na jeho seminář. Michael se sice přihlásí k návštěvě Hanny ve vazbě a dokonce je již na cestě k ní, ale pak odejde, aniž by se s ní setkal.
Řádek 54:
Hanna dostane za vraždu 300 lidí kvůli svému přiznanému velitelství při požáru kostela [[Doživotí|doživotní]] [[trest]], zatímco ostatních pět obžalovaných žen obdrží tresty ve výši pouhých tří let a čtyř měsíců za pomoc při vraždě. Michael se po několika letech ožení se svou známou ze studia, má s ní dceru Julii, ale dojde mezi nimi k [[rozvod]]u. Po nějaké době (v r. 1976) se rozhodne pro Hannu předčítat knihy z dob jejich vztahu a zaznamenávat tyto texty na [[Magnetofonová kazeta|magnetofonové kazety]]. Jednoho dne jí pošle tyto nahrávky spolu s přehrávačem. Hanna si pak začne půjčovat knihy z vězeňské [[Knihovna (instituce)|knihovny]] (v první z nich najde povídku ''Dáma s psíčkem'' od [[Anton Pavlovič Čechov|Antona Čechova]]) a sama se naučí číst a také psát tiskacím písmem pouze porovnáváním textů knih s Michaelovými nahrávkami. Začne potom Michaelovi odpovídat neuměle psanými [[dopis]]y.
 
Michael jí neodepisuje ani ji nenavštíví, ale pokračuje v posílání nahrávek. V roce [[1988]] se mu ozve vězeňská [[úřednice]] a hledá pomoc při Hannině opětovném zařazení do společnosti po jejím propuštění. Michael jí najde místo k bydlení a práci a konečně ji týden před propuštěním navštíví ve vězení. Při setkání je Michael odtažitý a zjišťuje, jak se Hanna poučila z minulosti. Michael po tom přijede s květinami za Hannou v den jejího propuštění, ale zjistí, že se [[Oběšení|oběsila]]. Zanechala mu spořitelní knížku s obnosem asi 7 500 německých marek s přáním, aby tyto peníze spolu s malou [[čaj]]ovou plechovkou předala Ilaně Matherové, dceři vězenkyněvězeňkyně, která proti ní vypovídala.
 
Michael využije své cesty na [[Konference|konferenci]] v [[Spojené státy americké|americkém]] městě [[Boston]]u, aby se dostal také do [[New York]]u, kde se setkává s Ilanou Matherovou, elegantní dámou, v jejím prostorném bytě. Přizná se jí ke svému dávnému vztahu s Hannou Schmitzovou. Poví jí také o zprávě, kterou Hanna zanechala, a o její negramotnosti. Ilana [[peníze]] odmítne a Michael navrhne, že by mohl s jejím souhlasem peníze darovat nějaké židovské organizaci, která bojuje s negramotností dospělých lidí. Ilana s návrhem souhlasí, ale ironicky poznamená, že „sice existují židovské organizace podporující kdeco, ale negramotnost není zrovna problémem židů“. Na památku si Ilana ponechá [[čaj]]ovou plechovku, ve které byly peníze uloženy, protože jí připomíná její vlastní dózu, jež jí byla ukradena v koncentračním táboře. Postaví pak tuto plechovku vedle fotografie svých zavražděných příbuzných.