Saljut 3: Porovnání verzí

{{Infobox - vesmírná stanice|

| barva = #ff6347

|název_stanice název = Saljut 3

|obrázek_znak znak = Salyut program insignia.svg

| cospar = 1974-046A

| start = [[25. červen|25. června]] [[1974]]

| kosmodrom = [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]]

| raketa = [[Proton-K (nosná raketa)|Proton-K]]

| výrobce =

| provozovatel = [[Sovětský svaz|SSSR]]

| stav =

|zánik datum zániku = [[24. leden|24. ledna]] [[1975]]

| hmotnost = 18 500 kg

| délka = 14,55 m

| šířka = 4,15 m

| výška =

| perigeum = 219 km

| apogeum = 270 km

|sklon_dráhy sklon dráhy = 51,6 ˚

|doba_oběhu doba oběhu = 89,1 minut

|obrázek_konfigurace konfigurace = Almaz drawing.svg

|obrázek_konfigurace_popisek popisek konfigurace = Nákres stanice Almaz/Saljut

Po startu z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] dosáhla výšky 219 – 270 km a její finální orbitální výška byla 268 – 272 km. Saljut 3 měl celkovou váhu v rozmezí 18 - 19 tun. Měla dva solární panely umístěné bočně ve střední části stanice a oddělitelné záchranné moduly pro návrat dat ze zkoušek a materiálů. Měla namontován optický přístroj na plášti lodě, což umožnilo lépe pozorovat zvenčí samotnou loď. Dal se také vysílat televizní přenos ze stanice. Pouze jednomu ze dvou letů [[Sojuz (kosmická loď)|Sojuzů]], [[Sojuz 14|Sojuzu 14]], se podařilo připojit a jeho osádce ve složení [[Pavel Popovič]] a [[Jurij Arťuchin]] vstoupit na palubu a pracovat zde 14 dní. Druhému letu, [[Sojuz 15]], se spojení nepodařilo. Přesto byl Saljut 3 celkově hodnocen jako úspěch. Plánovaný program byl splněn 23. září 1974 tím, že se od stanice oddělilo přístrojové pouzdro se záznamy a přistálo na území SSSR. Stanice skončila svou pouť [[24. leden|24. ledna]] [[1975]] po zapálení korekčního motoru, poté shořela nad Pacifikem v atmosféře po 214 dnech.<ref name="Encyklopedie">{{Citace monografie