Mir: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m prázdný parametr v infoboxu; kosmetické úpravy |
m sjednocení infoboxu; CheckWiki: oprava duplicitních referencí; narovnání přesměrování; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{různé významy|tento=sovětské vesmírné stanici}}
{{Infobox - vesmírná stanice
|
|
|
|
|
| cospar = 1986-017A
|
| stálá posádka = 3
| start = [[19. únor]]a, [[1986]]<br />21:28:23 [[
| kosmodrom = [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], SSSR<ref name="MAFF-MIR">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Anikeev
| jméno = Alexander
Řádek 26:
| jazyk = anglicky
}}</ref>
| raketa =
| nosný systém =
| výrobce =
| provozovatel =
| stav =
|
| hmotnost = 124 340 kg
| délka =
| šířka =
| výška =
| obytný objem = 350 m³
| tlak vzduchu =
| perigeum = 385 km
| apogeum = 393 km
|
|
| oběhů za den =
|
|
| autor = Anikeev
| datum vydání =
Řádek 52:
| url kapitoly = http://space.kursknet.ru/cosmos/english/other/smir.sht
}}</ref>
|
|
}}
'''Mir''' ({{Vjazyce|ru}} Мир, čili „svět“ nebo „mír“) byla [[Sovětský svaz|sovětská]] (později [[Rusko|ruská]]) [[vesmírná stanice]], první dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve [[vesmír]]u na oběžné dráze kolem [[Země]]. Byla vybudována propojením modulů [[Mir (modul)|Mir]], [[Kvant-1]] (typová řada 37), [[Kvant-2]], [[Kristall]], [[Spektr]], [[Priroda]] a [[Stykový modul|DM]], které byly na oběžnou dráhu odděleně vypouštěny v letech [[1986]]–[[1996]].<ref name="MEK-MIR">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Holub
Řádek 128 ⟶ 127:
| poznámky = [dále jen Přibyl (1997)]
}}</ref> Stanice Mir se nakonec stala úplně novou, samostatnou stanicí, přestože vycházela z konstrukce Saljutů. Byla zvolena modulová koncepce s jedním hlavním blokem, ke kterému se dal pomocí spojovacích uzlů připojit další laboratoře. Toto řešení mělo jednu obrovskou výhodu – konfiguraci základny bylo možné podle potřeby měnit nebo doplnit o další části.
[[Soubor:Zvezda Service Module under construction.jpg|
První návrh vícemodulové orbitální stanice vytvořil v [[1970–1979|70. letech]] konstruktér [[Valentin Gluško]]. V roce [[1976]] padlo rozhodnutí vyvinout raketu RAA-135, ze které se zanedlouho stala nosná raketa [[Eněrgija]] a další generaci orbitálních stanic DOS ('''D'''olgovremennaja '''O'''rbitalnaja '''S'''tancija – dlouhodobá orbitální stanice, oficiálně Saljut), označených jako DOS-7 a DOS-8. První z nich byla zanedlouho pojmenována Mir, druhá měla být Mir-2, který byl později sloučen s americkým projektem [[Freedom (kosmická stanice)|Freedom]] a vedl k výstavbě [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanice]]. Na rozdíl od stanic Saljut, které měly jen dva spojovací uzly, DOS-7 měla mít uzly až čtyři, což značně rozšiřovalo možnosti jejího využití. Později konstruktéři přidali ještě další dva uzly, takže stanice mohla současně přijmout až 6 nezávislých lodí.
=== Předběžné úvahy ===
[[Soubor:Mir replica at Cite de l'Espace 2.jpg|
Roku 1975<ref name="novosti zvezda">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Лантратов
Řádek 177 ⟶ 176:
}}</ref> Oproti předcházejícím stanicím se počítalo například s novými většími [[solární panel|solárními panely]] nebo s novým [[navigace|navigačním]] systémem Kurs. Pro Mir byl vyvinut nový přístroj na získávání [[kyslík]]u z [[odpadní voda|odpadní vody]] – ''Elektron'' a také systém na odfiltrování [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] z [[atmosféra|atmosféry]] stanice, pojmenovaný ''Vozduch''.
Předběžný projekt stanice ze srpna 1978 předpokládal existenci už čtyř bočních uzlů.<ref name="astrolab projekt" /> Od února 1979 byla na základě usnesení vlády organizována spolupráce více než sta zúčastněných podniků.<ref name="astrolab projekt" />
=== Konstrukce ===
Vzhledem k přetíženosti konstruktérů Eněrgije byla vlastní konstrukce základního bloku přidělena [[KB Saljut]], nicméně celkový dohled nad pracemi si ponechal [[Jurij Semjonov]], 1. náměstek generálního konstruktéra Eněrgije.<ref name="astrolab projekt" /> Během roku 1979 konstruktéři provedli řadu změn vybavení stanice (nový řídící počítač, stykový systém, sestava a rozmístění antén, sestava gyroskopů).<ref name="novosti zvezda2">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Лантратов
| jméno = К.
Řádek 197 ⟶ 196:
}}</ref>
Od počátku roku 1981 začala Eněrgija prosazovat použití dvacetitunových modulů řady 37K vynášených raketou [[Proton-K|Proton]].<ref name="novosti zvezda2" /><ref name="novosti 77">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Лантратов
| jméno = К.
Řádek 212 ⟶ 211:
| kapitola = Новый модуль
| issn =
}}</ref> Vlastní moduly měly vážit 10 tun, z toho do 3 tun<ref name="novosti 77" /> užitečného zatížení, ale dalších téměř 10 tun připadlo na tahač, který se měl po dopravení modulu ke stanici oddělit a shořet v atmosféře. Ministerstvo souhlasilo s touto variantou v červnu 1981.<ref name="novosti zvezda2" /> Použití těžších modulů umožnilo řešit přetížení základního bloku (roku 1981 už o 4,5 tuny) přemístěním části vybavení do dovybavovacího modulu.<ref name="novosti zvezda2" /> Přemístěny tak byly gyroskopy, přechodová komora, systém Elektron, sprcha.<ref name="novosti zvezda2" /> Kromě přesunů zařízení se změnila předpokládaná [[oběžná dráha|dráha]] stanice na energeticky méně náročnou, aby ji byla raketa Proton schopna vynést.
Kromě dovybavovacího modulu – 37KD – byly naplánovány moduly 37KT (technologický), 37KP (pozorování Země) a 37KG (zásobovací).<ref name="astrolab projekt" /> Zahájena byla výroba modulu 37KE (astrofyzikální, budoucí Kvant) pro Saljut 7.<ref name="novosti zvezda2" />
=== Výroba ===
Po zpracování byla dokumentace začátkem roku 1982 předána výrobním závodům – Závodu experimentálního strojírenství v NPO Eněrgija a Závodu Chruničeva.<ref name="astrolab projekt" /> Byla zahájena výroba dvojice základních bloků, s typovým označením 17KS a výrobním číslem 12701 (budoucí Mir) a 12801 (budoucí modul Zvezda stanice ISS).<ref name="novosti zvezda2" />
Během roku 1983 KB Saljut navrhlo jinou variantu výstavby modulů. A sice postavit je na základě lodi [[TKS (kosmická loď)|TKS]] podle vzoru projektu TKS-M, vypuštěnému k [[Saljut 7|Saljutu 7]] pod názvem [[Kosmos 1686]]. Výhodou bylo nahrazení desetitunového tahače výrazně lehčím motorovým úsekem, což přineslo zvýšení váhy užitečného zatížení z 3 na 5 tun.<ref name="novosti zvezda2" /> V červnu 1984 bylo užití modulů řady 77 schváleno ministerstvem.<ref name="novosti zvezda2" /> Předpokládalo se vypuštění čtyř kusů – 77KSD (dovybavovací, budoucí Kvant 2), 77KST (technologický, budoucí Kristall), 77KSO (sledování zemského povrchu pro vojáky, budoucí Spektr) a 77KSI (výzkum přírodních zdrojů Země, budoucí Priroda).<ref name="astrolab projekt" /> Mezitím byl v lednu 1984 modul 37KE přeřazen z programu Saljut 7 na Mir.<ref name="novosti zvezda2" />
Začátkem roku 1984 byly všechny finanční zdroje ministerstva všeobecného strojírenství vrženy na program [[Buran]], včetně rakety [[Eněrgija]] a práce na orbitálních stanicích se prakticky zastavily.<ref name="astrolab projekt" /> Na jaře 1984 se však rozběhly znovu s úkolem vypustit stanici do sjezdu strany (březen 1986).<ref name="astrolab projekt" /> Základní modul 17KS dokončila továrna na jaře 1985, vynechala testování na místě<ref name="astrolab ispyt">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 337 ⟶ 336:
=== Kvant (někdy označován jako Kvant 1) ===
{{viz též|Kvant-1}}
[[Soubor:Kvant-2 Airlock SPK.jpg|
Druhý modul Miru, připojen 12. dubna 1987.<ref name="AKB" /> [[astrofyzika|Astrofyzikální]] modul složený z laboratorního úseku, přechodové komory a externího úseku přístrojů. Laboratorní úsek měl tvar válce a přecházel vpředu do [[kužel|kónické]] části s aktivním spojovacím uzlem. Z druhé strany byl pak ohraničený kulovým dnem. Hlavní část vědeckého vybavení modulu Kvant představovala mezinárodní observatoř ''Rentgen'' s celkovou hmotností 800 kg. Délka celého modulu byla 5,8 m a jeho hmotnost 11 050 kg.
Řádek 350 ⟶ 349:
=== Spektr ===
{{viz též|Spektr}}
[[Soubor:Priroda (STS-91).jpg|
Modul sloužící pro pozorování [[Země]], zvláště pak přírodních zdrojů a [[Atmosféra Země|atmosféry]], připojen 1. června 1995. Byl vybaven ruskými i americkými přístroji. V době startu měl hmotnost 23 500 kg, z čehož samotný modul bez zásob a pohonných hmot vážil 19 640 kg. Obsahoval zařízení pro atmosférický výzkum, technologické experimenty, sledování atmosféry Země a monitorování [[rentgenové záření|rentgenového]] a [[Záření gama|gama záření]]. Měl délku 12 m a maximální průměr 4,35 m. Nesl až 4 solární panely.
Řádek 371 ⟶ 370:
== Palubní systémy ==
[[Soubor:Moonmir sts91 big.jpg|
Na Miru se nacházelo množství palubních systémů. Základ kontrolních a řídících systémů představovalo 7 [[počítač]]ů, které umožňovaly maximálně automatizovat řízení letu, činnost palubních systémů a vědecké aparatury. S palubní automatikou byly spojeny také pulty povelové a výstrahové signalizace, řízení motorových jednotek, systémů elektrického zásobování, regenerace [[voda|vody]], termoregulace a zajištění výstupu kosmonautů do otevřeného prostoru.
Řádek 391 ⟶ 390:
== Posádka ==
{{Viz též|Seznam posádek stanice Mir}}
[[Soubor:WendyLawrenceMir.jpg|
Na palubě Miru mohlo společně pracovat až 6 [[kosmonaut]]ů, většinou však jejich počet nebyl vyšší než 3. Jejich dopravu na stanici zabezpečovaly kosmické lodě [[Sojuz-TM]] nebo [[Sojuz-T]], materiál dopravovaly lodě [[Progress]] a [[Progress-M]]. Později zajišťovaly zásobování a výměnu členů posádky i americké [[Space Shuttle|raketoplány]] v rámci projektu Shuttle-Mir. První dvoučlenná posádka vstoupila na Mir [[15. březen|15. března]] [[1986]], poslední jej opustila [[15. červen|15. června]] [[2000]].
Řádek 438 ⟶ 437:
| jazyk =
}}</ref> Z výchozí oběžné dráhy se stanice vlastními motorickými manévry dostala [[7. březen|7. března]] téhož roku na pracovní oběžnou dráhu.
[[Soubor:Cosmonaut Polyakov Watches Discovery's Rendezvous With Mir - GPN-2002-000078.jpg|
Zpočátku se Mir pohyboval po značně excentrické dráze (v den vypuštění 171–302 km), poté se dráha upravovala, přičemž 26. března 1986 byl rozdíl mezi [[Apsida (astronomie)|apogeem]] a [[Apsida (astronomie)|perigeem]] jen 20 km (průměrná výška 384 km). 15. března 1986 se nad [[Atlantský oceán|Atlantským oceánem]] spojila s Mirem transportní loď [[Sojuz T-15]], která odstartovala z Bajkonuru 13. března. Po kontrole hermetičnosti spoje [[kosmonaut]]i [[Leonid Kizim]] a [[Vladimir Alexejevič Solovjov|Vladimir Solovjov]] přešli do stanice jako její první základní posádka. Let Sojuzu T-15 nesledoval mnoho vědeckých cílů. Úlohou kosmonautů byla především kontrola systémů stanice a jejich uvedení do provozu. V té době byla v obytné části stanice [[teplota]] 24 °C a [[tlak]] 1147 hPa. Dne 21. března se ke komplexu připojila zásobovací loď [[Progress|Progress 25]]. Kromě jiného zkoušeli kosmonauti různé způsoby řízení komplexu, nový systém rádiového spojení a vyfotografovali též [[1P/Halley|Halleyovu kometu]]. První posádka opustila stanici 5. května. Po ukončení 51denního pobytu na stanici Mir však loď Sojuz T-15 nepřistála ihned na Zemi, ale přelétla ke kosmické stanici [[Saljut 7]] a spojila se s ní. Přelet mezi dvěma stanicemi se uskutečnil poprvé v historii kosmonautiky.
Řádek 467 ⟶ 466:
| jazyk =
}}</ref><ref name="AKB" /> Kosmonauti předmět odstranili a očistili spojovací plochy. Potom jako první lidé v historii přímo sledovali automatické spojení modulů.<ref name="AKB" /> Po třech hodinách a 40 minutách [[Výstup do vesmíru|výstup do otevřeného prostoru]] ukončili. Kosmonauti potom postupně oživovali modul Kvant, ve kterém začaly probíhat první experimenty a pozorování.
[[Soubor:Spacestation mir.jpg|
Když se později v březnu s Mirem spojila nákladní loď Progress-30, poprvé v historii kosmonautiky vznikl komplex složený ze čtyř těles (Základní blok – Kvant – [[Sojuz TM-2]] – Progress-30). 9. června začala mezinárodní observatoř Rentgen pozorovat výbuch [[supernova|supernovy]] [[SN 1987a]]. V červnu také kosmonauti J. Romaněnko a A. Lavejkin nainstalovali solární panel s celkovou plochou 22 m<sup>2</sup>. 22. července odstartovala kosmická loď [[Sojuz TM-3]], jejíž posádku tvořili [[Alexandr Viktorenko]] a [[Alexandr Pavlovič Alexandrov]]. Po návratu lodě na Zem sovětští představitelé oznámili, že Mir bude trvale osídlen a posádky se budou střídat přímo za provozu.<ref>Přibyl (2001), str. 33.</ref> Do té doby totiž příletu nové posádky předcházel vždy odlet té staré. Podle nového plánu měly na krátké období pracovat na Miru současně předcházející a následující posádka, až poté původní posádka stanici opouštěla.
Řádek 480 ⟶ 479:
=== Roky 1990–1995 ===
Začátkem roku 1990 vykonali [[Alexandr Viktorenko]] a [[Alexandr Serebrov]] tři výstupy do otevřeného prostoru. Během třetího výstupu poprvé vyzkoušeli novou přechodovou komoru v modulu Kvant-2 a nové skafandry typu [[Orlan]]. 1. února bylo během dalšího výstupu vyzkoušeno kosmické křeslo [[Ikaros (kosmické křeslo)|Ikaros]], které umožňuje kosmonautovi pohybovat se nezávisle na kosmické lodi nebo stanici.<ref name="Rudé hvězdy275"
11. února odstartovala k Miru loď [[Sojuz TM-9]] s novou posádkou, kterou tvořili [[Anatolij Solovjov]] a [[Alexandr Balandin]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 490 ⟶ 489:
| url kapitoly = http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/pil_lety/rusko/mir/../sojuz_tm/so-tm9/index.htm}}</ref> Ve vesmíru zjistili poškození tepelné izolační vrstvy na povrchu návratového modulu, která je měla chránit před extrémními teplotami. Po spojení s Mirem proto uskutečnili opravářský výstup, který trval rekordních 7 hodin a 16 minut. Při návratu nastal problém s uzavřením krytu přechodové komory v modulu Kvant-2, a proto se museli vrátit přes starou komoru v Základním bloku.
31. května 1990 odstartoval modul Kristall,<ref name="Rudé hvězdy267"
<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Novota
Řádek 516 ⟶ 515:
=== Roky 1996–1998 ===
22. března 1996 přivezl raketoplán Atlantis při [[STS-79]] na palubu Miru první americkou astronautku [[Shannon Lucidová|Shannon Lucidovou]], která tam zůstala delší dobu.<ref name="Rudé hvězdy299">Přibyl (1997), str. 299.</ref> 23. dubna 1996 se do vesmíru vydala poslední část komplexu – modul Priroda.<ref name="Rudé hvězdy268">Přibyl (1997), str. 268.</ref> Po jeho startu se vyskytl problém s dodávkou elektrické energie. Po úspěšném spojení byl komplex konečně kompletní.
[[Soubor:Mir after Fire.jpg|
26. února 1997 vypukl na palubě Miru [[požár]]. Příčinou bylo vzplanutí zařízení na regeneraci vzduchu.<ref name="AKB">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 535 ⟶ 534:
==== Srážka s Progressem ====
[[Soubor:Damaged Spektr solar array.jpg|
Za nejhorší a nejnebezpečnější problém, který kdy Mir potkal, se považuje srážka s nákladní lodí [[Progress M-34]]. Ke kolizi došlo [[25. červen|25. června]] [[1997]] v 09:20 [[
| autor = Holub
| datum vydání =
Řádek 589 ⟶ 588:
{| class=wikitable style="float: right"
|- bgcolor="#efefef"
|+Vědecké aktivity kosmonautů na Miru podle let<ref name="eněrgijavěda5" />
!style="text-align: right"|Rok
!Provedeno<br />pozorování<br />a pokusů
Řádek 654 ⟶ 653:
|
|}
Celkem bylo provedeno na 31 200 pozorování, z toho 7500 s pomocí zahraničních přístrojů. Přičemž 23 600 v rámci sovětského, resp. ruského federálního kosmického programu a 7700 na komerčním základě.<ref name="eněrgijavěda5" /> Na Zem bylo předáno 1690 gigabajtů dat, a vráceno 4700 kg nákladu s výsledky experimentů.<ref name="eněrgijavěda5">{{Citace elektronické monografie
| titul = Энергия
| datum vydání =
Řádek 671 ⟶ 670:
}}</ref>
Celkem bylo provedeno přes 2300 lékařských experimentů, z toho 800 během rekordního letu Poljakova o délce 1,5 roku. Na Miru bylo získáno velké množství dat o působení kosmického prostředí, zejména stavu beztíže, na člověka, ale i na různé rostliny a živočichy.<ref name="eněrgijavěda6" />
Ve 130 biotechnologických experimentech byly vyzkoušeny procesy separace a čištění bílkovin, získány zkušební série léčiv, především antibiotik, vyrobeny vysoce čisté bílkovinné krystaly.<ref name="eněrgijavěda6" />
Během letu stanice bylo ofotografováno 125 mil. km² Země, vytvořena databanka získaných informací o zemském povrchu, oceánech i atmosféře.<ref name="eněrgijavěda6" />
Ve více než 6200 astronomických pozorováních byly získány nové poznatky o supernově 1987A, objeveny nové zdroje rentgenového záření (tzv. kvant source), sledován střed Galaxie.<ref name="eněrgijavěda6" />
Na Miru byla odzkoušena mezinárodní spolupráce nezbytná pro pozdější stanici ISS. Zejména společné řízení letů stanice a raketoplánu ze dvou středisek řízení letů (v Houstonu a Koroljovu), připojování raketoplánů ke stanici, společná práce mezinárodních posádek, využívání vybavení různého původu, sjednocení zásad zpracování dokumentace.
| |||