Rudolf I. Habsburský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m prázdný parametr v infoboxu |
úprava+info |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=římském králi|druhý=rakouském vévodovi a českém králi|stránka=Rudolf Habsburský}}
{{Infobox - panovník
▲ | jméno = Rudolf I. Habsburský
| titul = Král římskoněmecký, vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský
| obrázek =
| popisek =
| vláda = [[1273]] – [[1291]]
| éra =
Řádek 25 ⟶ 23:
| partner4 =
| partner5 =
| potomstvo = [[Matylda Habsburská]]<br />[[Albrecht I. Habsburský]]<br />[[Kateřina Habsburská (1282)|Kateřina Habsburská]]<br />[[Anežka Habsburská (1322)|Anežka Habsburská]]<br />[[Hedvika Habsburská]]<br />[[Klemencie Habsburská]]<br />[[Hartmann Habsburský]]<br />[[Rudolf II. Švábský]]<br />[[Guta Habsburská]]<br />Karel Habsburský<br />[[Albrecht z Schenkenbergu]]
| rod =
| dynastie = [[Habsburkové]]
Řádek 47 ⟶ 44:
== Cesta na královský trůn ==
[[Soubor:Ruda I com.jpg|thumb|left|upright|Rudolfova hraběcí pečeť]]
Řádek 59 ⟶ 55:
== Vídeňský mír ==
Po dvou měsících stanul Rudolf před [[Vídeň|Vídní]], která jediná kladla úspěšně odpor. Když pak povstala proti svému panovníkovi i česká šlechta, Přemysl z obavy o domácí trůn uzavřel pro něj nevýhodný [[Vídeňský mír]]. Aniž by se pokusil osvobodit Vídeň, nabídl Otakar raději svému protivníkovi před obleženým městem kapitulaci. Podle mírového ujednání se musel vzdát všech říšských lén. Habsburská propaganda si oblíbila románovou představu, že se Přemysl dostavil s prosbou o odpuštění do Rudolfova tábora, kde „''se zlomeným srdcem a na kolenou''“ složil římskému králi hold jako jeho [[vazal]] a přijal od něj v léno Čechy a Moravu. Rudolf byl ve skutečnosti nucen ctít rytířské zásady a Přemysl před ním nepoklekal před zraky jeho mužů, jak se často tradovalo. Odevzdal mu devět zástav svých zemí, z kterých mu Rudolf vrátil jen dvě - Čechy a Moravu. Rudolf I. mohl slavnostně vstoupit do Vídně.▼
[[Soubor:Rudolph I of Germany - stained glass window.jpg|left|thumb|upright|Rudolf I. Habsburský - portrét na skle na [[olomoucká radnice|olomoucké radnici]] v kapli sv. Jeronýma]]
▲Po dvou měsících stanul Rudolf před [[Vídeň|Vídní]], která jediná kladla úspěšně odpor. Když pak povstala proti svému panovníkovi i česká šlechta, Přemysl z obavy o domácí trůn uzavřel pro něj nevýhodný [[Vídeňský mír]]. Aniž by se pokusil osvobodit Vídeň, nabídl Otakar raději svému protivníkovi před obleženým městem kapitulaci. Podle mírového ujednání se musel vzdát všech říšských lén. Habsburská propaganda si oblíbila románovou představu, že se Přemysl dostavil s prosbou o odpuštění do Rudolfova tábora, kde „''se zlomeným srdcem a na kolenou''“ složil římskému králi hold jako jeho [[vazal]] a přijal od něj v léno Čechy a Moravu. Rudolf byl ve skutečnosti nucen ctít rytířské zásady a Přemysl před ním nepoklekal před zraky jeho mužů, jak se často tradovalo. Odevzdal mu devět zástav svých zemí, z kterých mu Rudolf vrátil jen dvě - Čechy a Moravu. Rudolf I. mohl slavnostně vstoupit do Vídně.
Vlády v Rakousích a Štýrsku se ujal nejprve sám, později je udělil v léno svým synům [[Albrecht I. Habsburský|Albrechtovi I.]] a [[Rudolf II. (Švábský)|Rudolfovi II.]], Korutany a Kraňsko spravoval z Rudolfova pověření jeho spojenec [[Menhard II.]], otec [[Jindřich Korutanský|Jindřicha Korutanského]], a později mu tyto země rovněž svěřil jako říšské léno.
== Bitva tří králů ==
Rudolf již roku [[1277]] napsal do [[Brescia|Brescie]] vzkaz, že musí českého krále zničit, aby se mu už nikdy nemohl postavit na odpor. Na druhé straně Přemysl se zjevně nesmířil se ztrátou rakouských držav a dával najevo, že jde pouze o dočasnou záležitost.
[[Soubor:Grabplatte Rudolfs von Habsburg im Dom zu Speyer.jpg|upright|thumb|Náhrobní deska Rudolfa I. ve [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|špýrském dómě]]]]▼
Rudolf proto proti němu neustále podněcoval českou šlechtu, především mocný rod [[Rožmberkové|Vítkovců]]. Zároveň se však v říši vytrácely sympatie k Rudolfově osobě, neboť král, posílený vítězstvím nad Přemyslem i ziskem nových držav, si počínal vůči knížatům mnohem bezohledněji a nenaplnil tak představy kurfiřtů o panovníkovi, který se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí jejich panství. Rudolfovy rodové državy se ocitly pod tíživým tlakem permanentně přitahovaného daňového šroubu. Mnozí z pánů pak začali pomýšlet na Přemyslův návrat.
Řádek 71 ⟶ 68:
== Po Moravském poli ==
▲[[Soubor:Grabplatte Rudolfs von Habsburg im Dom zu Speyer.jpg|upright|thumb|Náhrobní deska Rudolfa I. ve [[Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána (Špýr)|špýrském dómě]]]]
Nedlouho po bitvě obsadil vítězný Rudolf I. Habsburský Moravu a bezprávně zasahoval do vnitřních záležitostí českého království, zmítaného po Přemyslově smrti bezvládím a svévolí šlechty. Slíbil sice svoji ochranu ovdovělé královně [[Kunhuta Uherská|Kunhutě]] a jejím dětem, vzápětí se však na schůzce poblíž města [[Kolín]]a dohodl s [[Ota V. Braniborský|Otou V. Braniborským]], s nímž se neodvážil pustit do boje, že mu ponechá správu Čech a poručnictví nad mladičkým [[Václav II.|Václavem II.]] Sám si zajistil jako náhradu za válečné výdaje na pět let Moravu (usiloval však o to, aby přešla do trvalého držení Habsburků). [[Kladsko]], které bylo dosud součástí českého státu, ponechal v rukách vratislavského knížete [[Jindřich IV. Probus|Jindřicha IV. Proba]], jenž si po bitvě na Moravském poli pospíšil s jeho obsazením. Tak dal Rudolf souhlas k rozdělení zemí, které již po dvě století nedílně patřily k přemyslovskému státu.
Řádek 113 ⟶ 110:
* [http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=bitva-na-moravskem-poli-ve-svetle-soudobych-kronik&cisloclanku=2008080002 Bitva na Moravském poli ve světle soudobých kronik]
* [http://www.ct24.cz/vysilani/2008/09/06/10095687448-208452801280031-21:32-historicky-magazin/ 1278 - Bitva na Moravském poli (Historický magazín)]
* [https://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/binary/SQ22MCSXQWLC5PN5ZF57QQHR4VFDMMKJ/mvpr/1.jpg Rudolfova lebka]
{{Císař SŘŘ| titul =Římskoněmecký král|kdy=[[1273]]–[[1291]]| předchůdce =[[Richard z Cornwallu]] a [[Alfons X. Kastilský]]|
| nástupce =[[Adolf Nasavský]]}}
| |||