Simone Martini: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Obrázky do textu - je ho dost, takže galerie není třeba |
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
[[Soubor:Simone Martini Maesta.jpg |thumb|upright=1.3|Maesta, P: Maria se světci (Pisa)]]
[[Soubor:Simone Martini 028.jpg |thumb|upright=0.8|Sv. Martin se loučí se světským životem válečníka (Assisi) ]]
[[Soubor:Simone Martini 076.jpg |thumb|upright=0.7|Madona (Eremitáž) ]]
[[Soubor:Simone Martini 075.jpg |thumb|upright=1.2| Zázrak sv. Augustina]]
'''Simone Martini''' (asi [[1284]], [[Siena]] – [[1344]], [[Avignon]]) byl italský gotický malíř fresek a deskových obrazů pocházející ze Sieny. Do sienského způsobu malby vnesl silný prvek dvorské [[elegance]], zároveň však už v raných dílech reflektoval perspektivní zkratku a plastické podání postav, kterými do malířství přispěl [[Giotto di Bondone|Giotto]]. Martiniho kariéra se nesla ve znamení velkých úspěchů na poli uměleckém – pracoval pro město Siena, královský dvůr Anjouovců v Neapoli a pro okruh italských kardinálů, kteří sídlili v papežském Avignonu. Do papežského města se na přelomu let 1335-1336 přestěhoval a navázal silné přátelství s italským básníkem [[Francesco Petrarca|Francescem Petrarcou]]. Ve Francii jeho dílo získalo intimní až sentimentální charakter a způsob a témata malby předznamenaly příchod internacionálního slohu v závěru 14. století.
Řádek 16:
== Siena a Orvieto ==
Následovala zakázka na rozměrný polyptych pro hlavní oltář kostela sv. Kateřiny v Pise provedený mezi léty 1319-20. Tehdy vytvořil též přípravné kresby na dvě velké mozaiky, které zdobí apsidy transeptu pisánského dómu. Poté mezi lety 1320-1324 pobýval v [[Orvieto|Orvietu]], kde tvořil polyptychy pro kostely Santa Maria dei Servi, San Domenico a San Francesco. S výjimkou polyptychu určeného pro dominikány se díla nezachovala v úplnosti. Roku 1324 si vzal za ženu sestru [[Lippo Memmi|Lippa Memmiho]] a spekuluje se o Lippiho účasti na orvietských objednávek. Memmi měl k tvorbě svého švagra velmi blízko, avšak není vyloučeno, že vedl vlastní nezávislou dílnu (pravděpodobně v San Gimignianu).
Práce v Orvietu nebránila Martinimu provádět zakázky i pro své rodné město. Ve službách sienské komuny provedl řadu zakázek, mimo jiné též vymaloval kapli Signorie Nove v sienském Palazzo Pubblico, kde byl také umístěn jeho malý polyptych z roku 1327. Do této fáze tvorby spadá ojedinělý krucifix, dnes v kostele Santa Maria sul Prato v San Casciano in Val di Pesa. Namaloval oslavný deskový obraz blahoslaveného Agostina Novello (zemřel 1309), umístěný na pohřební schráně beatifikovaného. Z rozsáhlého cyklu o hradech v okolí a ve správě města Sieny, provedeného v letech 1330-1331 v sále del Mappamondo v sienské radnici, se dochovala jen nástěnná malba s Giudoricciem da Fogliano, zhotovená na oslavu dobytí hradu Montemassi in Maremma. Mezi léty 1330-1333 vytvořil deskový obraz Madonna del Popolo určený kostelu Santa Maria dei Servi v Sieně. Pro sienský dóm vznikl roku 1333 slavný deskový obraz Zvěstování určený na oltář sv. Ansana, na němž spolupracoval se svým švagrem Memmim, jenž je autorem postranních figur světců. V roce 1335 se řada umělců podílela na cyklu příběhů ze života Panny Marie, jež byly provedeny na fasádu sirotčince Santa Maria della Scala. Sienské prameny a florentský sochař Ghiberti říkají, že se podílel na scéně Zasnoubení Panny Marie a Návratu Marie do rodného domu.
Řádek 45:
* {{de}}
* [http://www.zeno.org/Kunstwerke/A/Martini,+Simone Simone Martini na Zeno.org]
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Martini, Simone}}
| |||