Jacques Paul Migne: Porovnání verzí

'''Jacques Paul Migne''' ([[25. říjen|25. října]] [[1800]] [[Saint-Flour]] - [[24. říjen|24. října]] [[1875]] [[Paříž]]) byl významným [[patrologie|patrologem]] a církevním vydavatelem.

Teologii studoval v [[Orléans]]. V roce [[1824]] byl vysvěcen na [[kněz]]e. V roce [[1830]] mu vznikly potíže kvůli jeho revolučnímu spisku ''De la Liberté''. V roce [[1833]] mohl odejít do Paříže, kde se věnoval církevnímu žurnalismu. Začal vydávat noviny ''L'Univers religieux'' (později jen ''L'Univers''), od roku [[1836]] obecně texty pro klérus. Jeho snahou bylo vydat v příručním formátu veškerou křesťanskou literaturu od jejích počátků až do své doby.

Finančně ho v jeho díle podporoval [[Versailles (město)|versailleský]] biskup. V roce [[1836]] založil v [[Quartier du Petit-Montrouge|Petit-Montrouge]] u Paříže své vlastní nakladatelství a zaměstnával v něm na 300 osob.

Podařilo se mu vydat:

* ''Theologiae Cursus Completus'' („Úplná řada teologie“, 25 svazků)

* ''Scripturae sacrae cursus completus'' ("Úplná řada svatého Písma, 24 svazků)

* sbírku křesťanských [[Apologeta|apologetů]] (20 svazků)

* sbírku francouzských kázání (99 svazků)

* tři teologické [[encyklopedie]] (52, 53 a 66 svazků)

* církevní dějiny (27 svazků)

* sbírku spisů o [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]] (13 svazků)

Jeho nejvýznamnějším a dodnes platným počinem bylo však vydání řeckých a latinských [[patristika|patristických]] textů:

* ''Patrologiae latinae cursus completus'' („Úplná řada latinské patrologie“, 221 svazků, v letech [[1844]]-[[1864]])

Latinská řada obsahuje patristické spisy od [[Tertullianus|Tertulliana]] po [[Inocenc III.|Inocence III.]] (tj. roky [[200]]-[[1216]]), řecká řada obsahuje spisy od [[List barnabášův|Listu Barnabášova]] po [[Florentský koncil]] (tj. roky [[120]]-[[1438]]). K řecké sérii patří ještě 81 svazků s pouze latinskými texty řeckých Otců (samotná řecká řada obsahuje jak řecký text, tak latinský překlad).

Toto Migneho vydání řecké a latinské patristiky je dodnes citováno a používá se - i když se nejedná o kritická vydání v dnešním smyslu (i když Migne a jeho spolupracovníci opravovali text, kde byl poškozen) - jako hlavní referenční orientace v textech.