Asymetrická válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
stylistická úprava značka: editace z Vizuálního editoru |
vymezení obsahu názvu podle zahraniční literatury značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Celkově zpochybněno}}
'''Asymetrická válka''' je válka mezi dvěma válčícími stranami, jejichž vzájemná vojenská síla se významně liší, nebo jejichž strategie nebo taktika jsou značně odlišné.
Asymetrickou válku definoval Steven Metz a Douglas Johnson z americké vojenské univerzity takto: "V oblasti vojenství a státní bezpečnosti asymetrie je odlišné jednání a uvažování protivníka s cílem maximalizovat své vlastní výhody, využívat slabých míst protivníka k dosažení výhody nebo k získání větší volnosti jednání".<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Metz Steven|jméno=Johnson Douglas|titul=Military Review|periodikum=The Professional Journal of the U.S.Army|vydavatel=|url=Military Review, The Professional Journal of the U.S.Army|datum vydání=June 2008|datum přístupu=20.12. 2016}}</ref>
V 19. století a v první polovině 20. století každá koloniální mocnost prováděla pro zajištění své nadvlády výcvik asijského a afrického obyvatelstva v západním stylu vedení války a ve svých zámořských državách udržovala tzv. "bílé oddíly". Kvůli upevnění koloniální moci v důsledku spolupráce místních etnik vznikaly i domorodé oddíly, které tvořili černošští vojáci a ti byli také včleněni mezi "oddíly bílé". Došlo k tomu, že kolonizované národy a státy byly zasvěceny do moderního válečného umění. V době války bojovali afričtí vojáci i mimo [[Afrika|Afriku]], a to na straně svých koloniálních mocností. Tím se [[Afričan|Afričané]] i [[Asi|Asijci]] naučili, co vlastně jsou ozbrojené síly, zbraně, taktiky a západní vojenské postupy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Reid|jméno=Richard J.|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny moderní Afriky /od roku 1800 po současnost/|vydání=1|vydavatel=Grada Publishing, a.s.|místo=Praha|rok=2011|počet stran=336|strany=|isbn=978-80-247-3097-0}}</ref> V období dekolonizace bojovali bojovali Afričané i Asijci v oddílech, které chtěly osvobodit vlastní zemi od kolonizační nadvlády. Státy [[Třetí svět|"třetího světa"]] také využívaly všech možností k financování aktuálních konfliktů - od přímé pomoci supervelmocí přes ilegální obchod se zbraněmi až po využívání mezinárodních žoldnéřů. Po skončení druhé světové války se původní útvary odporu uplatnily při vytváření skutečných vojenských oddílů, které se zaměřily na postupné osvobozování území vlastního státu, jehož cílem byla nezávislost. Povinná vojenská služba byla v těchto zemích výjimkou, protože vytvořená armáda předpokládala vysoké náklady. Takto vytvořená vojska snadno ustupovala, když byla v osmdesátých letech 20. století přinucena utkat se v poli s americkými nebo západními vojenskými oddíly, které uskutečňovaly své první operace mimo jejich vlastní území. Došlo k bojům, kdy na jedné straně bylo moderní technologické vojsko a na druhé straně vojsko, které stvořil rozvojový svět.<ref name=":0" />▼
Po skončení studené války došlo k velkým válkám, které měly charakter mezistátních konfliktů. Byly to války v Iráku /Pouštní bouře 1991 a Irácká Svoboda 2003/, válka proti Jugoslávii /Spojenecká síla 1999/, válka v Afghánistánu /Trvalá svoboda 2001/ a válka v Libyi /Písečná bouře 2011/. Zásah USA a ostatních spojeneckých zemí v Somálsku v roce 1992 je první válka, která dostala označení "humanitární".<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Války postkonfrontačního období, úspěchy, paradoxy, výzvy|periodikum=Vojenské rozhledy|vydavatel=|url=Války postkonfrontačního období - úspěchy, paradoxy, výzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref> Jedním ze společných jmenovatelů těchto válek bylo kladení důrazu mezinárodního společenství na ochranu lidských práv: "lidská práva musí být zajištěna a prosazena mimo hranice národní suverenity, dokonce uvnitř jednotlivých států a možná proti jejich vůli". Ve těchto válkách se zrodil "militární humatismus", který spočívá mj.na asymetrii síly - čím slabší je protivník, tím větší je pravděpodobnost, že bude napaden.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=BECK|jméno=Ulrich|titul=War Is Peace|periodikum=On Post-National War, Security Dialog, Vol.36/1,s.6|vydavatel=|url=Války postkonfrontačního období - úspěchy, paradoxy, výzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref>
=== Vyzbrojování vojáků afrických zemí a zemí Blízkého východu ===
▲V 19. století a v první polovině 20. století každá koloniální mocnost prováděla pro zajištění své nadvlády výcvik asijského a afrického obyvatelstva v západním stylu vedení války a ve svých zámořských državách udržovala tzv. "bílé oddíly". Kvůli upevnění koloniální moci v důsledku spolupráce místních etnik vznikaly i domorodé oddíly, které tvořili černošští vojáci a ti byli také včleněni mezi "oddíly bílé". Došlo k tomu, že kolonizované národy a státy byly zasvěceny do moderního válečného umění. V době války bojovali afričtí vojáci i mimo [[Afrika|Afriku]], a to na straně svých koloniálních mocností. Tím se [[Afričan|Afričané]] i [[Asi|Asijci]] naučili, co vlastně jsou ozbrojené síly, zbraně, taktiky a západní vojenské postupy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Reid|jméno=Richard J.|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny moderní Afriky /od roku 1800 po současnost/|vydání=1|vydavatel=Grada Publishing, a.s.|místo=Praha|rok=2011|počet stran=336|strany=178-180|isbn=978-80-247-3097-0}}</ref> V období dekolonizace bojovali bojovali Afričané i Asijci v oddílech, které chtěly osvobodit vlastní zemi od kolonizační nadvlády. Státy [[Třetí svět|"třetího světa"]] také využívaly všech možností k financování aktuálních konfliktů - od přímé pomoci supervelmocí přes ilegální obchod se zbraněmi až po využívání mezinárodních žoldnéřů. Po skončení druhé světové války se původní útvary odporu uplatnily při vytváření skutečných vojenských oddílů, které se zaměřily na postupné osvobozování území vlastního státu, jehož cílem byla nezávislost. Povinná vojenská služba byla v těchto zemích výjimkou, protože vytvořená armáda předpokládala vysoké náklady. Takto vytvořená vojska snadno ustupovala, když byla v osmdesátých letech 20. století přinucena utkat se v poli s americkými nebo západními vojenskými oddíly, které uskutečňovaly své první operace mimo jejich vlastní území. Došlo k bojům, kdy na jedné straně bylo moderní technologické vojsko a na druhé straně vojsko, které stvořil rozvojový svět.<ref>{{Citace
=== Operace Pouštní bouře (1991) ===
Řádek 10 ⟶ 13:
Příkladem zhroucení ambicí, jež se neprozíravě opíraly o sílu vlastních oddílů, je rychlý konec iráckého snu [[Saddám Husajn|Saddáma Husajna]] o dobytí [[Kuvajt|Kuvajtu]] v letech 1990 - 1991. kdy proběhla [[Válka v Zálivu|Válka v zálivu]]. Poté, co se Saddám Hussajn odhodlal k vojenské akci proti Kuvajtu, Spojené státy v čele s prezidentem [[George H. W. Bush|George H. W. Bushem]] zahájily kampaň za vojenskou intervenci. Díky podpoře asi třiceti vlád a mezinárodního veřejného mínění vznikla silná mezinárodní koalice, ve které měly [[Spojené státy americké|Spojené státy]] jasnou technologickou převahu nad svým spojencem. Tato koalice podporovaná [[OSN]] vyhlásila válku Iráku jako trest za porušení mezinárodních zákonů. Dostalo se i souhlasu ze strany svého protivníka, bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], ani [[Čína]] nebyla proti. [[Operace Pouštní bouře]] začala 17. ledna 1991 nálety amerických a britských letadel. Celkem v ní bylo 37 států /včetně [[Československo|Československa]], které poskytlo protichemickou jednotku/.
Bombardování trvalo tři týdny a skončilo 28. února 1991.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914-2014 /Dvacet válek, které změnily svět/-Válka v Zálivu 1990-1991|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref>
Válka je specifická tím, jakou roli v ní hrála [[média]].Snímky z boje byly rozšiřovány do TV sítí celého světa. Mnoho zpráva pocházelo ze zdrojů, pořádaných armádou, nikoliv novinářů, při nichž diváci nemohli spatřit umírající vojáky nebo civilisty. Koalice ztratila necelých pět set mužů. Část veteránů z války trpí syndromem „Války v zálivu“. Na straně Iráčanů se na několik desítek tisíc počítají mrtví vojáci a na několik set mrtví civilisté. Americká invaze z roku 2003 odstranila problém vlády jednoho diktátora, ale [[Irák]] je od té doby zmítán náboženským i politickým násilím. Na severu kurdští povstalci ovládli území před protiofenzivou irácké armády, která uvrhla na cesty tisíce uprchlíků. Na jihu povstali šíité.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Labanca|jméno=Nicola|příjmení2=|jméno2=|titul=Válečné konflikty dneška /od roku 1945 do současnosti/|vydání=1|vydavatel=Fortuna Libri|místo=Praha|rok=2009|počet stran=287|strany=|isbn=978-80-7321-465-4}}</ref>
=== Občanská válka v Somálsku (od roku 1992 ===
Řádek 40 ⟶ 43:
=== Operace Písečná bouře (2011) ===
{{Podrobně|Vojenská intervence v Libyi}}
Operace Písečná bouře /Odyssea Dawn/ je vojenská intervence, kterou vojska [[Aliance]] zahájila dne 19. 3. 2011 v [[Libye|Libyi]]. Libyjský představitel [[Muammar Kaddáfí]] byl odstraněn událostmi, které přineslo [[Arabské jaro]], ale poté země upadla do trvalého zmatku. Po nepokojích 19. února 2011 padlo město [[Benghází]] do rukou povstalců. Centrální moc zahájila protiofenzívu. [[Francie]] v čele s prezidentem, kterým byl [[Nicolas Sarkozy]], s podporou [[Velká Británie (ostrov)|Velké Británie]], si vynutily 17. března hlasování [[RB OSN]] o rezoluci č. 1973. [[Rusko]], [[Čína]] a [[Německo]] se hlasování zdržely. Ve jménu závazku ochrany libyjských civilistů text stanovil bezletovou zónu a vyhlásil zákaz bombardování. Současně byl vyloučen pozemní zásah. 19. března ovlivnily události zásah provedený francouzskými letouny. Tento nálet byl jen předehrou pro intenzivní údery vedené pod názvem operace Písečná bouře. Tato operace, která byla prováděna nejen z oblohy, ale i z moře se zúčastnilo 19 zemí podporovaných leteckou armádou s americkými bombardéry a bombardéry kanadskými se státními znaky [[Dánsko|Dánska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Belgie]], [[Katar|Kataru]] a Spojených arabských emirátů. Vedení operace, která proběhla nad územím jiného státu se zřetelnou převahou vojenských sil na straně útočníka, připadlo [[NATO]] a manévry řídily [[Spojené státy americké|Spojené státy]], v jejichž čele stál prezident [[Barack Obama]]. Na straně útočník došlo k minimálním ztrátám na lidských životech. 20. října byl Muammar Kaddáfí zavražděn místními povstalci. Rozdělená libyjská společnost neunikla nadvládě násilí a občanská válka v Libyi trvá dodnes.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hecht|jméno=Emmanuel|příjmení2=Servent|jméno2=Pierre|titul=Krvavé století 1914 - 2014 /Dvacet válek, které změnily svět/-Libye: od tyranie k anarchii|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad, spol. s r.o.|místo=Praha|rok=2015|počet stran=262|strany=2015 - 224|isbn=978-80-7429-630-7}}</ref> Sesazení tyrana nezaručuje přechod k demokracii.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=ČTK|jméno=|titul=Itálii hrozí nový příliv uprchlíků. V Libyi čeká přes čtvrt milionu migrantů, tvrdí zmocněnec OSN|periodikum=aktuálně.cz|vydavatel=|url=https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/italii-hrozi-novy-priliv-uprchliku-v-libyi-ceka-pres-ctvrt-m/r~9d01444a7bc911e68afb002590604f2e/?redirected=1481560166|datum vydání=16. 9. 2016|datum přístupu=10. 12. 2016}}</ref>
'''Závěrečný odstavec:''' Revolucí ve vojenské technice, kdy informatika a telematika se staly součástí bojové činnosti, způsobem zpracování bojových dat, použitím vyvinutých zbraní umožňujícím bojovat s nepředstavitelnou přesností i v nepříznivých podmínkách, např, v noci nebo na dálku, aplikací informatiky na vývoj zbraní aj., se dospělo k tomu, že války se stávají stále asymetričtějšími.
== Reference ==
| |||