Koloman Haličský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Externí odkazy: + portál |
m prázdný parametr v infoboxu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 4:
| obrázek = Kálmán herceg lovas szobra (05), Gödöllő.JPG
| popisek = Kolomanova socha v Gödöllő
| vláda =
| datum korunovace =
| tituly =
| celé jméno =
| předchůdce =
Řádek 22:
| otec =[[Ondřej II. Uherský]]
| matka =[[Gertruda Meranská]]
| datum narození = [[1208]]{{nejisté datum|narození}}
| místo narození =
| datum úmrtí = [[1241]]
| místo úmrtí =[[Záhřeb]]
| datum pochování =
| místo odpočinku = klášter v Ivaniči u Čazmy
'''Koloman Haličský''' ({{vjazyce|hu}} ''Kálmán'', [[1208]]{{nejisté datum|narození}} –
== Život ==
[[
Byl mladším synem
Zdá se, že již roku 1214<ref>[http://www.genealogie-mittelalter.de/piasten_polen/salome_fuerstin_von_halicz_1268/salome_herzogin_von_halicz_1268.html www.genealogie-mittelalter.de]</ref> byl oženěn se [[Salomena Polská|Salomenou]], dcerou [[Lešek Bílý|Leška Bílého]], otcova soupeře o ovládnutí Haliče.
{{Citát|Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči...|Lešek Bílý králi Ondřejovi II. ''([[Haličsko-volyňský letopis]])''<ref>{{Citace monografie | titul = Haličsko-volyňský letopis | editoři = Jitka Komendová | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 180 | isbn =978-80-257-0187-4 | strany = 46}}</ref>}}
Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s [[novgorod]]ským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra [[Ondřej Uherský|Ondřeje]] s [[Helena Novgorodská|Helenou]]. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.
Roku [[1241]] vpadli do [[Uhersko|Uher]] [[Tataři]], vedení [[chán]]em [[Bátú]]em, jemuž král [[Béla IV.]] odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky [[bitva u řeky Slané|na řece Sajó]]. <ref>''Haličsko-volyňský letopis'', str. 74</ref> V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s [[templáři]] a vojskem arcibiskupa [[Ugrin Čák|Ugrina]].<ref>{{Citace monografie | titul = Legendy a kroniky koruny uherské| odkaz na titul = | editoři = Richard Pražák | redaktoři = | překladatelé = Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 389 | isbn = |strany = 301}}</ref>
Řádek 62:
[[Kategorie:Haličská knížata]]
[[Kategorie:Slavonští vévodové]]
[[Kategorie:Chorvatští vévodové]]
[[Kategorie:Dalmátští vévodové]]
[[Kategorie:Zakladatelé klášterů]]
| |||