Vladimirsko-suzdalské knížectví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava interpunkce; kosmetické úpravy |
→První období rozkvětu: vn. odk. |
||
Řádek 33:
Andrej odešel roku 1155 na severovýchod a usídlil se v Bogoljubovu poblíž [[Vladimir nad Kljazmou|Vladimiru nad Klazmou]], kde si nechal vybudovat výstavné sídlo. Roku [[1169]] se Andrejovi bojovníci zmocnili [[Kyjev]]a a kníže přijal titul [[kyjev]]ského vládce jako jeho otec. Nicméně zůstal sídlit v Bogoljubovu a do Kyjeva dosadil jako místodržícího svého bratra Gleba. Proto považují mnozí historici rok [[1169]] za symbolické datum zániku Kyjevské Rusi a přenesení politického centra Rusi z [[Kyjev]]a do Vladimiru. Andrej se pokusil podmanit si také [[Novgorod]] Veliký, ale jeho výprava byla v roce [[1170]] odražena. Posílení moci vladimirského [[kníže]]te vyvolalo nespokojenost rostovských a suzdalských [[bojar]]ů, kteří se proti [[kníže]]ti spikli a v roce [[1174]] ho zavraždili.
Andrej chtěl dodat sídelnímu Vladimiru lesku, jímž oplývalo dřívější hlavní město Kyjev. Podle kyjevských vzorů tady nechal vystavět honosnou Zlatou bránu a kostely, například [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Vladimir)|chrám
Andrejův nástupce, jeho téměř o dvě generace mladší bratr [[Vsevolod III. Velké hnízdo]], ([[1176]]-[[1212]]) dokázal vrátit knížecí moci dřívější význam. Za jeho vlády dospělo vladimirsko-suzdalské knížectví k největšímu rozkvětu a kontrolovalo rozsáhlé území na severovýchodě Rusi mezi řekami [[Oka (přítok Volhy)|Okou]], [[Volha|Volhou]] a [[Severní Dvina|Severní Dvinou]].
| |||