V roce [[1906]], ještě před připojením [[Smíchov|Smíchova]] k [[Praha|Praze]] ([[1920]]), se rozhodli představitelé samostatného města Smíchov, že vybudují [[Národní dům]]. Naplánovali ho jako jednu z dominantních budov hlavního smíchovského náměstí, dnešního [[Náměstí 14. října]], na místě původní [[botanická zahrada| botanické zahrady]], která byla zničena povodní v roce [[1890]]. Nádherná reprezentativníReprezentativní [[secese|secesní budova]] je jednou z významných realizací ing. [[Alois Čenský|Ing. Aloise Čenského]] (1868 - 1954) -, českého architekta a profesora pozemního stavitelství na [[České vysoké učení technické v Praze|České technice]] v Praze, považovaného za představitele české novorenesance a secese, a mimo jiné také autora [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradského divadla]].
Stavba Národního domu na Smíchově vznikalaprobíhala v letech 1906 – 19081906–1908. V budově původně byly dvě restaurace, kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek, kavárna, kulečníkový sál, šachový a čtenářský klub. Dále zde byly dva velké sály (dnes Velký sál a Arbesův sál), spolkové a také obytné prostory. Na výzdobě se podíleli mj. významný pražský sochař a medailér [[Josef Pekárek (sochař)|Josef Pekárek]], z jehož dílny jsou nepřehlédnutelné plastiky na budově a figurální výplně nad velkým sálem; interiérové plastiky a ornamentální výzdoba je pak dílem sochaře [[Antonín Mára|Antonína Máry]] a na výzdobě se dále podílel nemalou měrou i malíř [[Láďa Novák|Ladislav Novák]]. V 50. letech získal objekt odborový svaz strojírenství, který z něj udělal Dům kultury kovoprůmyslu (DKK). Provizorní opravy bez jednotné koncepce způsobily značnou devastaci budovy. Na konci 90. let prošla budova celkovou rekonstrukcí, při které jí byla navrácena řada secesních prvků i stylového vybavení, mimo jiné repliky původních sloupů s osvětlením, kopie secesních lustrů či secesního nábytku apod.
Od 60. let zde působípůsobil v suterénu [[Futurum (klub)|Futurum]], jeden z prvních bigbeatových klubů v Praze. Od počátku provozu zde probíhaly různé významné společenské akce a vždy také taneční kurzy, v kterých vyučovali přední pražští taneční mistři ([[Josef Chrastil|Dr. Josef Chrastil]], [[Petr Inek]], [[Jiří Plamínek|Dr. Jiří Plamínek]]). Kapacitou sálů pro společenské akce se tento kulturní stánek řadí mezi pětici největších kulturních domů v Praze.
V roce 2016 budovu od odborového svazu Kovo zakoupil italský investor a budovu pro veřejnost uzavřel.
