Švédské obléhání Prahy: Porovnání verzí

Po neúspěšném [[Obléhání Brna (1645)|obléhání Brna]] byla Švédská vojska nucena ukončit tažení na Vídeň a stahovala se zpět do Švédska. 15. července se však generál Königsmarck spojil s [[Arnošt z Ottowaldu|Arnoštem z Ottowaldu]], který mu o deset dní později zajistil vniknutí na [[Malá Strana|Malou Stranu]] a na [[Pražský hrad]]. Švédské jednotky, které využily malou bdělost stráží v souvislosti s oslavou svatby císaře, nepozorovaně pronikly stezkou dovnitř. Po obsazení západních částí Prahy začali žoldnéři ihned rabovat. Lup vojáků činil 12 miliónů zlatých, do zajetí bylo zavlečeno 80 význačných osobností, za které mohli bylo možno požadovat výkupné. Cenné sbírky, které na Pražském hradě nashromáždil císař [[Rudolf II.]] však Königsmarck nevydal svým lidem, ale prohlásil je za státní kořist a postavil k nim silné stráže. Tyto [[Švédská loupež uměleckých děl v Praze|předměty pak byly odvezeny]] do [[Švédsko|Švédska]], mnoho z nich se stalo součástí výzdoby [[Drottningholmský palác|Švédského královského paláce]].