František R. Kraus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
→‎Osvětim a další lágry: Pridan Jiří Brady
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 72:
V KZ Gleiwitz byl Kraus velmi pravděpodobně poslední, kdo kdo mluvil s [[Karel Poláček|Karlem Poláčkem]] a [[Fritz Taussig|Fritzem Taussigem]], než zemřeli na otřesné podmínky tamního lágru.
 
Posléze byl přeřazen někdy na přelomu let [[1944]] a [[1945]] do další [[fabrika|fabriky]] na práci, do [[Blechhammer]]u (dnes [[Blachownia]]). Asi v březnu [[1945]] začali [[nacismus|nacisté]] poboční pracovní tábory likvidovat a organizovali [[pochod smrti|pochody smrti]]. Z Blechhammeru byl také vypraven [[pochod smrti]], ale jemu se s ještě několika lidmi (mj. [[Jiří Brady]]) podařil útěk a dostal se díky [[partyzán]]ům přes [[Polsko]] a [[Podkarpatská Rus|Podkarpatskou Rus]] v dubnu 1945 do [[Budapešť|Budapešti]], která už byla osvobozená. Tam se začal zotavovat z útrap táborů. Kontaktoval lidi, které znal jako novinář. Ti mu sehnali základní pomoc, pronajali mu malý byt v Arpád utca. V Budapešti sepsal své zážitky. V květnu [[1945]] přijel do Prahy a měl už hotovou celou knížku. Kniha-reportáž ''Plyn, plyn… pak oheň'' pak vyšla v září 1945 a byla to úplně první [[reportáž]] o vyhlazovacích táborech, která v Československu vyšla. Vydal ji nakladatel Chvojka. Druhá část ''A přiveď zpět naše roztroušené...'' byla pokračováním, ale z jiného úhlu. Důraz je zde na líčení období v Terezíně. Vyšla o něco později, také s obálkou od jeho [[přítel]]e, který také přežil pobyt v lágrech, [[akademický malíř|akademického malíře]] [[David Friedmann|Davida Friedmanna]].
 
== Po roce 1948 ==