Druhá republika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
úpravy, mapy
Řádek 19:
| znak = Medium coat of arms of Czechoslovakia (1918-1938 and 1945-1961).svg
| článek o znaku = Střední znak republiky Československé
| znak velikost = 90px
| mapa = Druhá Československá republika 1938.png
| hymna = Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska
| článek o hymně = Československá hymna
| motto = Pravda vítězí / Pravda víťazí
| článek o mottu =
| mapa = Czechoslovak Republic (1939).svg
| mapa poznámka = Druhá Československá republika 1938.pngv roce [[1939]]
| mapa velikost = 292px
| hlavní město = [[Praha]]
| rozloha = 99 348
Řádek 49 ⟶ 56:
[[Adolf Hitler|Hitler]] se obrátil na Československo s požadavkem na postoupení [[Sudety|Sudet]] Německu. Tam tehdy nejen žilo 3,5 milionu Němců, ale bylo zde i množství průmyslu a moderní systém pohraničních opevnění. Většina místních tzv. [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] byla fascinována Hitlerem a [[nacismus|nacismem]]. Jejich tlak se prostřednictvím jejich politické strany [[sudetoněmecká strana|SdP]] a jejího předsedy [[Konrad Henlein|Konrada Henleina]] stupňoval a donutil československou vládu k dalším ústupkům. Ta nakonec 5. září 1938 přijala i [[Karlovarský program]], který zasahoval v některých svých bodech do suverenity Československa. Němci, jejichž skutečným cílem nebyly autonomní požadavky, ale připojení tzv. [[Sudety|Sudet]] k Německu, však vyvolali incident v [[Ostrava|Ostravě]] a situace vygradovala 12. září sudetoněmeckým pučem, který však byl potlačen. [[Sudetoněmecká strana]] (SdP) byla zakázána a Henlein utekl do Německa.
 
[[Soubor:Druhá Československá republika 1938.png|náhled|vlevo|Československá republika v roce [[1938]]]]
Mezitím hlavní západní mocnosti (Spojené království a Francie) jednaly s Německem o mírovém rozřešení situace, přičemž Hitler neustále prohlašoval, že rozpoutá válku, jestli mu nebude po vůli. Důvod jejich chování vychází z politiky [[Appeasement|appeasementu]], tedy chování, jehož smyslem je mír za každou cenu a ústupky požadavkům agresora ve snaze o jeho nasycení. Tato taktika vedla k [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] – dohodě Francie, Velké Británie, [[Itálie]] a Německa. Ty rozhodly, že Československo musí odevzdat [[Sudety]] Německu, a vyřešit postavení polské a maďarské menšiny v Československu, a jestliže se nepodřídí, ponese vinu za následnou válku a její důsledky. Československá vláda se nakonec v bezvýchodné situaci podvolila nátlaku svých dosavadních spojenců a souhlasila s postoupením území. Po polském ultimátu ze dne 30. září bylo postoupena také velká část českého [[Těšínsko|Těšínska]]. Prezident [[Edvard Beneš]] [[5. říjen|5. října]] abdikoval a [[22. říjen|22. října]] odletěl do Británie (později do [[Spojené státy americké|USA]]). To byl konec 1. republiky.