Verze z 8. 5. 2016, 13:56 editovat M97uzivatel (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 76 315 editací +Kategorie:Narození 30. října; +Kategorie:Narození v Záhřebu; ±Kategorie:Narození 1950→Kategorie:Narození 1966 za použití HotCat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 12. 2016, 08:13 editovat zrušit editaci HypoBOT (diskuse \| příspěvky) 113 777 editací m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 6: Jeho otec Stipe a matka Gina mají kořeny v Sinji. Zoran má bratra Krešimira. Navštěvoval Centrum pro řízení a soudnictví (elitní vysoká škola). Sám uznal, že je velmi živý a náchylný k boji. V roce [[1986]], nastoupil na Záhřebskou univerzitu, obor soudnictví. Dorozumí se kromě rodné [[Chorvatština\|chorvatštiny]] také [[Angličtina\|anglicky]], [[Francouzština\|francouzsky]] a [[Ruština\|rusky]]. Po vysoké škole se stal internistou u obchodního soudu, a v roce [[1993]] získal práci na chorvatském ministerstvu zahraničních věcí, kde ho přijal jeho budoucí politický soupeř [[Ivo Sanader]]. O rok později, byl součásti mírové mise [[Organizace spojených národů\|OSN]] [[Náhorní Karabach\|Náhorního Karabachu]]. V roce [[1994]], se oženil se Sanjou Musićovou s mají spolu dva syny, Anteho a Marka. V roce [[1996]] byl poradcem na misi [[Chorvatsko\|Chorvatska]] u [[Evropská unie\|Evropské unie]] a [[Severoatlantická aliance\|NATO]] v [[Brusel]]u. Milanović se vrátil na ministerstvo zahraničí, a to roku [[1999]], na konci svého mandátu. Řádek 14: V roce [[1999]] se zapsal do Sociálně demokratické strany (SDP), kdy dosud nebyl oficiálním členem. Po vítězství SDP tyto ve volbách roku [[2000]], měl odpovědnost za spolupráci s [[Severoatlantická aliance\|NATO]], o tři roky později se stal náměstkem ministra zahraničních věcí. Svůj post opustil po volbách roku [[2003]]. Na mimořádné konferenci strany, konané v [[Záhřeb~~\|Záhřebu~~]]u dne [[2. červen\|2. června]] [[2007]], v důsledku odstoupení předsedy strany, Milanovic vstoupil do soutěže o uvolněný post, a to i přesto, že nebyl považován za jejího favorita, protože nebyl dlouho ve straně. Jeho protikandáty byli Željka Antunović (úřadující předseda strany po odstoupení Ivicy Račana), Milan Bandić a Tonino Picula.[[~~File~~Soubor:Zoran Milanovic.jpg\|thumb\|Zoran Milanović\|275x275px]]Dne [[29. září]] [[2007]], v průběhu kampaně na předsedu strany, veřejně slíbil, že odstoupí a nebude nikdy znovu usilovat o předsednictví strany, pokud strana nezíská více míst ve volbách do parlamentu. V prvním kole vedl s 592, před svým nejbližším soupeřem Željko Antunovićem. Ve druhém kole ho porazil a stal se předsedou strany. == Parlamentní volby == Řádek 22: Poté, co prohrál všeobecné volby, nejenže neodstoupil (jak dříve slíbil), ale také znovu vstoupil do volby na předsedu strany v [[Květen\|květnu]] [[2008]]. Přes volební ztrátu, Milanović zůstal vůdcem strany přijímající podporu většiny delegátů. Parlamentní volby [[2011]] SDP spojily se tří dalšími levicovými stranami k vytvoření koalice s Milanovićem jako premiérem. Vyhrál volby s nadpoloviční většinou 81 křesel. Milanovic byl zvolen chorvatským parlamentem do úřadu chorvatského premiéra, složením přísahy [[23. prosinec\|23. prosince]] [[2011]]. Úřad opustil 26. ledna 2016. Vystřídal jej [[Tihomir Orešković]]. == Externí odkazy == * {{Commonscat}} * {{Wikicitáty\|osoba=Zoran Milanović}}

Zoran Milanović: Porovnání verzí