Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 355 bajtů ,  před 3 lety
m
Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
{{pravopis}}
{{Infobox zaniklý stát
| název = Valašské knížectví
| originální název = Ца́ра Ромѫнѣ́скъ
| rok vzniku = 1317
| rok zániku = 1859
| více před = ne
| před 1 = Uhersko
| před 1 vlajka = Coat of Arms of Hungary 1867.jpg
| více po = ne
| po 1 = Poddunajské knížectví
| po 1 vlajka =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Flag of Wallachia.svg
| vlajka velikost = 100px
| znak = ConstantinBrancoveanuCoA1700.png
| znak velikost = 100px
| rámeček znak = ne
| mapa = Tara Rumaneasca map.png
| mapa velikost = 290px
| mapa poznámka = mapa Valašského knížectví
| hlavní město = [[Bukurešť]], [[Câmpulung]], [[Curtea de Argeș]], [[Târgoviște]]
| rozloha =
| rozloha poznámka = podobná jako dnešní [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]]
| zeměpisná šířka = 44
| zeměpisná délka = 25
| jazyky = [[rumunština]], [[církevní slovanština|slovanština]] (církevní)
| národnostní složení = [[Rumuni]]
| náboženství = [[Pravoslaví|ortodoxní]]
| státní zřízení = [[knížectví]]
| vznik = [[1317]]
| zánik = [[1859]]
}}
[[Soubor:Walachia.png|thumb|right|Valašsko na mapě Rumunska]]
„''Tito Valaši, předpokládá se byli potomky koloniálních Římanů''” {kronika Kinnamos tvrdí, že „''to není jasné zda Valaši skutečně přišli z Podunajské nížiny, nebo z Balkánské provincie Římskeho impéria''". Mnozí se shodují, že přišli ze severu od Podunajské nížiny. V roce [[1114]], [[Anna Komnenovna]] už se zmiňuje o Valaších jako o „''mužích brodů''”, protože křižovali, brodili se přes [[Dunaj]] jako průvodci nájezdních Kumánů. Proto o nich píšou jako o „Brodnících” Jedním z jejich náčelníků se jmenoval Budila. „Budila v roce [[1095]] přišel varovat císaře Alexisa do jeho tábora v Anchialus”, uvádí Anna Comnena. Valaši sloužili jako průvodci Kumánům přes horské průsmyky.
 
Runový zápis z [[11. století]], nalezený na ostrově [[Gotland]], zaznamenává vraždu skandinávského cestovatele Rothfose spáchanou Blakumenmi, když cestoval do Konstantinopole. Byl zavražděný za bílého dne na hranicích mezi [[Halič]]í a [[Moldávie|Moldávií]]. Roku [[1164]] [[Andronikos I. Komnenos]] zatkl valašské pastýře na té samé haličské hranici. Ve stejném místě připomíná židovský rabín [[Benjamín z Tudely]], který zemřel v roce [[1173]], že “''žádný císař je nemůže přemoci''.”
 
Křižáci [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]] v roce [[1190]] se v oblasti [[Niš]] v dnešním Srbsku střetli s odporem Valachů, kteří se v roce [[1189]] vzbouřili pod vedením jejich náčelníka Petra a Asena proti byzantské vládě.
 
=== Vznik knížectví ===
'''Valašské knížectví''', též jen '''Valašsko''', bylo [[knížectví]] v jižním Rumunsku založené počátkem [[14. století]].
 
Valašský stát vznikl na základě několika malých místních knížectví, především [[Oltenie]] v 1. půli 14. století díky vládci jednoho z nich, [[Basarab I.|Basarába I. Valašského]], (kolem r. 1310 až 1352), zakladatele dynastie [[Basarabové|Besarabů]], která ovládala Valašsko do 17. století. Stal se samostatným knížetem rebelií proti [[Uhersko|uherskému]] králi [[Karel I. Robert|Karlovi I.]] roku 1330 na bitevním poli u Posady, byť jen nakrátko. Valašsko získalo samostatnost zpět již v 70. letech 14. století a upevnil ji nejvýznačnější z Besarábů – [[Mircea I.]] zvaný Starý, rum. ''Mircea cel Bătrân''.
 
=== Dominance Osmanské říše a Uher ===
Ale v roce 1393 padl [[Druhá bulharská říše|Bulharský stát]] pod osmanskou nadvládu a mladá i stále silnější Osmanská říše se stala sousedem Valašska. Soupeření dvou rodových dynastických linií Besarabů a střety uherských a osmanských vlivů dále bránily politickému růstu země.
 
Stav formální politické závislosti na Uhrách a současného placení tributu Turkům (od r. 1389) přerušovaly četné pokusy osamostatnění země, případně i narušení rovnováhy mezi dvěma mocnými sousedy. Roku 1396 došlo k epizodě uznání polské vrchnosti [[Vlad I.|Vladem I.]] Uchvatitelem. Boj proti Turkům vedli také [[Vlad II. Dracul]] zvaný Ďábel a jeho syn [[Vlad III. Dracula|Vlad III. Drákula]], zvaný také ''Napichovač'' (inspiroval k postavě románu a filmu).
 
V roce [[1415]] se Valašsko stalo [[vazal]]em [[Osmanská říše|Osmanské říše]].
Pád Uher roku 1526 způsobil konec možností lavírování mezi těmito silnými sousedy a na několik staletí si Valašsko podmanila Osmanská říše. Mezi vévody, kteří se pokoušeli obrátit tuto situaci, se patří zmínit hospodara (knížete) [[Michal Chrabrý|Michala Chrabrého]], panujícího v letech 1593–1601, který na krátko shromáždil pod svým žezlem také [[Sedmihradsko]] (1599–1600) i [[Moldávie|Moldávii]] (1600), takže je právem považovaný za prvého sjednotitele Rumunů a jejich státu.
 
Významnou změnu situace přinesla teprve porážka Osmanské říše Rakouskem potvrzená [[Karlovický mír|mírem v Karlovicích]] (1699). Podmanění [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] [[Rakousko|Rakouskem]] způsobilo sousedství nového mocného souseda, protivícího se Turecku, který mohl vyrovnávat vliv turecký. Od začátku 18. století klíčil také zájem o tato území stále silnějšího [[Ruské impérium|Ruska]]. Brzy Rakušané - ač nakrátko (1718–1739) získali Oltenii. Dále r. 1770 bylo Valašsko obsazeno ruským vojskem a v důsledku [[Smlouva z Küçük Kaynarca|smlouvy z Küčük Kajnardžu]] (1774) se sice navrátilo pod panování turecké, ale Rusko si ponechalo určitou kontrolu nad touto zemí.
 
Vnitropoliticky bylo 18. století epochou [[hospodar]]ů (knížat) [[Fanarioté|fanariotských]], kteří sem byli dosazovaní sultánem Grecou z [[Istanbul]]u, často vyměňovaní (obvykle z toho důvodu, že převzetí trůnu se pojilo s vysokým poplatkem do sultánovy pokladnice), pro něž knížecí stolice bylo pouhou příležitostí k rychlému obohacení. Jediný, kdo dokázal podniknout do jisté míry úspěšné kroky pro zlepšení katastrofální hospodářské situaci země, byl Konstantin Mavrocordat.
 
=== Rostoucí dominance Ruska ===
Do roku [[1854]] bylo Valašsko ještě několikrát [[Vojenská okupace|okupováno]] [[Ruské impérium|Ruským impériem]]. V 19. století se počet válek, které se dotkly Valašska, ještě zvýšil. Současně stále klesal význam Turecka. Rusové přímo ovládali zemi m. j. v letech 1807 až 1812, znovu 1829–1833. V roce 1821 r. došlo také k neúspěšnému valašskému povstání [[Tudor Vladimirescu|Tudora Vladimirescu]], pod sociálními hesly. Dílčím úspěchem byl konec epochy fanariotů. V tomto období byl vydán Valašsku ''organická regule'', který zavedl pravidlo volby [[hospodar]]a ''divanem'', tj. stavovským sněmem. Když se roku 1833 Rusové stáhli z Valašska, předali formálně vrchnostenství Turkům, faktickou moc nad zemí si ale zachoval ruský konzul. Oslabení ruského vlivu nastalo v důsledku porážky v [[krymská válka|krymské válce]] (1853–1856). Vyvolalo to jedinečnou příležitost pro osvobození podunajských knížectví zpod tlaku mocných sousedů. Když v roce 1857 Turci zfalšovali volby do divanu, protestovaly západní mocnosti.
 
=== Sjednocení s Moldavskem ===
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=Valašsko}}
 
113 776

editací