Totální nasazení: Porovnání verzí

Totálně nasazení byli většinou nedobrovolně dopraveni do [[Nacistické Německo|Třetí říše]], kde vykonávali otrockou práci za nelidských podmínek. Nucená práce měla několik podob, které se lišily intenzitou mimoekonomického tlaku. Cizí občané byli do nich zařazování jednak podle svého současného právního postavení, jako civilní [[Dělník|dělníci]], [[Válečný zajatec|váleční zajatci]] a [[Vězeň|vězni]], jednak podle [[národnost]]i. Lze rozlišovat čtyři stupně nucené práce nacistického systému:

[[Nacistické Německo]] mělo problémy s nedostatkem pracovních sil již před vypuknutím [[Druhá světová válka|2. světové války]]. Po odvodu německých mužů do armády se tyto problémy ještě prohloubily. Proto byly prováděny individuální nábory, díky kterým pracovalo na jaře [[1941]] v [[Nacistické Německo|Říši]] přes 1,5 miliónu zahraničních [[dělník]]ů.

O rok později došlo k zásadní změně. Na jaře [[1942]] jmenoval [[Adolf Hitler]] durynského župního vedoucího [[Fritz Sauckel|Fritze Sauckela]] generálním zmocněncem pro pracovní nasazení. Byly zavedeny hromadné nucené nábory, takže již v srpnu [[1942]] pracovalo v německých podnicích 3,4 miliónu zahraničních dělníků a během dalšího půl roku vzrostl počet nuceně nasazených o další 2 milióny.

Nejhorším druhem totálního nasazení byly otrocké práce, které museli vykonávat vězni [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] a váleční zajatci. Jednalo se např. o hloubení a výstavbu podzemních továren či následné práce v nich. Několikatýdenní velmi fyzicky namáhavá práce v nelidských podmínkách, kdy byl nedostatek jídla, odpočinku a velmi špatná hygiena, znamenala smrt vyčerpáním a hladem.

Odhaduje se, že z celé [[Evropa|Evropy]] bylo za [[Druhá světová válka|2. světové války]] nuceně nasazeno 13,5 miliónu lidí, z toho z [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] zhruba 640 tisíc. Tomu, kdo odmítl pracovat, hrozila pokuta, vězení nebo deportace do [[koncentrační tábor|koncentračního tábora]].

Pracovní a životní podmínky totálně nasazených byly velice těžké. Lidé byli většinou ubytováni v hromadných táborech s nedostatečným hygienickým zázemím, pracovali až 72 hodin týdně, přičemž poskytovaná [[Lidská výživa|strava]] neodpovídala předepsaným normám. Továrny a blízké ubytovny se často stávaly cílem spojeneckých náletů, které měly za úkol ochromit německé hospodářství. Mnoho mladých mužů bylo rovněž zařazeno do německých útvarů protiletecké obrany, technických jednotek, či nacistické polovojenské pracovní [[organizace Todt]], které plnily svoje poslání nejen v nacistickém [[Německo|Německu]], ale i v zemích okupované [[Evropa|Evropy]]. V závěru války pracovali nuceně nasazení i při zákopových pracích.

Od roku [[1944]], kdy docházelo ke stále intenzívnějšímu bombardování továren, využívali zejména mladí lidé nepřehledných situací a uprchli domů, kde se však byli nuceni ukrývat před [[gestapo|gestapem]]. Z totálního nasazení se nevrátilo zhruba 6 000 [[Češi|Čechů]], přibližně 60 000 českých občanů zemřelo do dvou let po návratu domů z nucených prací na následky vyčerpání či infekčních chorob.