Statut: Porovnání verzí

'''Statut''' (z [[latina|lat.]] ''statutum'' = ustanovení, stanovy, řád, pravidla; množné číslo ''statuta'' = zákoník, zpodstatnělé příčestí trpné od slovesa ''statuere'' = postavit, zřídit, ustanovit) označuje určitý typ základního právního předpisu či dokumentu některých typů organizací, zejména [[statut města]]. Množným číslem statuta (též dekreta) se označují některé historické [[zákoník]]y.

Slovo ''statut'' není totožné se slovem ''status'' (z [[latina|lat.]] ''status'' = stav, postavení) ve významu stav, situace, právní či společenské postavení atd.<ref>Dalibor Behún: [http://www.proofreading.cz/status-nebo-statut Status, nebo statut?], Profireading.cz, 12. 4. 2007</ref><ref>[http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotaz-tydne/dotaz-tydne-2007.html Dotaz týdne 2007 (11/2007)], Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, autor odpovědi neznámý (text již není na původní adrese dostupný on-line)</ref> Slovo „status“ se v češtině obvykle skloňuje jen počeštěným způsobem, v němž latinská koncovka prvního pádu už přirostla ke kmeni, nikoliv původním způsobem jako slova rytmus, algoritmus či tyfus, respektujícím latinský kmen.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=229 Skloňování mužských jmen zakončených na -us, -ius, -eus, -os, -es], Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, v. v. i., 2008–2015</ref> Výjimkou je pouze ustálené latinské spojení [[status quo]] (= stávající stav), které má v češtině stále 2. pád statu quo. Slovu status se tedy koncové ''s'' při skloňování nikdy nemění v ''t'' a tedy v žádném pádu nemají slova status a statut navzájem homonymní tvary.

Kupříkladu město Plzeň má ze zákona ''status'' [[statutární město|statutárního města]], což mu dává právo vydat si svůj vlastní ''statut'' města Plzně, jímž je možno zřídit například samosprávné [[městská část a městský obvod|městské části nebo městské obvody]] a přenést na ně některé pravomoci města.