Růžová revoluce: Porovnání verzí

V Gruzii se konaly parlamentní volby 2. listopadu 2003. Volilo se do 235 křesel, ze kterých 135 mělo být podle poměrného systému a 85 vítězi v jednomandátových obvodech. Kromě toho probíhalo celostátní referendum o tom, zda má budoucí parlament mít pouze 150 členů. Voliči používali oddělené lístky pro obě dvě hlasování. Ty pak složili dohromady a v jedné obálce je vhodili do jedné hlasovací urny.

Volby kritizovali mezinárodní pozorovatelé. Tvrdili, že byly zmanipulované ve prospěch Ševardnadzeho. Michail Saakašvili se prohlásil vítězem voleb. Tuto skutečnost potvrdilo nezávislé paralelní sčítání výsledků, které provedla místní Mezinárodní společnost pro spravedlivé volby a demokracii. Saakašvili a sjednocená opozice přijali výsledky paralelního sčítání výsledků a vyzvali, aby se Gruzínci vzbouřili a demonstrovali proti Ševardnadzeho vládě, a aby se postavili nenásilnou metodou proti úřadům. Hlavní demokratické opoziční strany požadovali odstoupení Ševardnadzeho a opakování voleb. V polovině listopadu začaly masivní protivládní demonstrace v centru [[Tbilisi]]. Brzy se rozšířily do téměř všech měst Gruzie. Organizace mládeže ''Kmara ''(česky ''Dost!'') a několik nevládních organizací se aktivně zapojily do protestních aktivit. Naopak Ševardnadzeho vláda byla podporována [[Aslan Abašidze|Aslanem Abašidzem]] (vůdcem separatistického regionu [[Adžárie]]), který posílal tisíce svých příznivců do Tbilisi, aby protivládní demonstrace potlačili.

Opoziční protesty vyvrcholily 22. listopadu, kdy se Ševardnadze pokusil svolat zasedání nového parlamentu. Toto zasedání považovaly hlavní opoziční strany za nelegitimní. Stoupenci těchto stran, vedení Saakašvilim, vtrhli do jednací místnosti s růžemi v rukách (odtud jméno Růžová revoluce), přerušili proslov prezidenta Ševardnadzeho a donutili ho s ochrankou uprchnout. Prezident okamžitě vyhlásil stav nouze, začal mobilizovat vojáky a policii a shromažďoval je v blízkosti své rezidence v Tbilisi. Nicméně elitní vojenské jednotky odmítly podpořit vládu. Ve večerních hodinách 23. prosince se sešel Ševardnadze s opozičními lídry Saakašvilim a [[Zurab Žvanija|Zurabem Žvanijou]] a diskutovali o aktuální situaci. Po schůzce oznámil prezident svou rezignaci. V ulicích Tbilisi propukla euforie. Více než 100 tisíc demonstrantů slavilo svoje vítězství celou noc. Úřadující předsedkyně parlamentu [[Nino Burdžanadze|Nino Burdžanadzeová]]ová se dočasně ujala prezidentského úřadu do konání nových voleb. Gruzínský nejvyšší soud zrušil výsledky voleb.

4. ledna 2004 vyhrál drtivě prezidentské volby Michail Saakašvili. Ke konci března téhož roku se opět konaly parlamentní volby. Většinu hlasů získala [[Sjednocená národní strana]] podporující Saakašviliho.