Ruská pravoslavná církev: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
Řádek 7:
== Rozšíření a struktura ==
 
Ruská pravoslavná církev je největší náboženskou organizací v [[Rusko|Rusku]], silné postavení má také v některých zemích bývalého [[Sovětský svaz|SSSR]] (zejména v těch, kde zůstává silná ruská menšina): v [[Estonsko|Estonsku]] [[Lotyšsko|(část, je tam i pravoslavná církev podřízená konstantinopolskému patriarchátu), Lotyšsku]], [[Bělorusko|Bělorusku]], [[Moldavsko|Moldavsku]] či na [[Ukrajina|Ukrajině]] [[Běloruská pravoslavná církev|a v Litvě. Běloruská pravoslavná církev]], [[Moldavská pravoslavná církev]] a [[Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu]] (UPC MP) jsou součástmi RPC. Pod její jurisdikci patří i ruští pravoslavní v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, a též v Mongolsku a Japonsku. Dle údajů z roku 2006<ref>[http://patriarchia.ru/db/text/173887.html БРАЩЕНИЕ Святейшего Патриарха Московского и всея Руси АЛЕКСИЯ II к клиру, Приходским советам храмов гор. Москвы, наместникам и настоятельницам ставропигиальных монастырей на Епархиальном собрании 2006 года]</ref> RPC čítá na 27&nbsp;000 [[farnost]]í (приход) sdružených do 136 [[eparchie|eparchií]] (obdoba katolické [[diecéze]]), z nichž zhruba čtvrtina je v zahraničí (svou eparchii má RPC i ve [[Vídeň|Vídni]], [[Damašek|Damašku]], [[New York]]u či [[Buenos Aires]]). Dále církvi náleží 713 [[monastýr]]ů (z toho 543 v Rusku, 173 na Ukrajině, přičemž poměr mužských a ženských klášterů je vyrovnaný) a 75 církevních škol. V r.2015 měla 34 764 farností ve 293 eparchiích (diecézích), kde působilo 384 biskupů. A též 926 monastýrů (klášterů), z toho 455 mužských a 471 ženských.
 
Ruská pravoslavná církev se snaží pronikat také do dalších zemí: příkladem může být první pravoslavný chrám na [[Kuba|Kubě]], otevřený v [[říjen 2008|říjnu 2008]].<ref>[http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/511690 První pravoslavný chrám na Kubě] [[Český rozhlas]], 1. 11. 2008.</ref>
Řádek 17:
 
=== Osamostatnění a reformy ===
Metropolita, podřízený [[Konstantinopol]]i, sídlil zpočátku v [[Kyjev]]ě, tehdejší stolici staroruského státu a centru východoslovanské kultury. V důsledku politických změn bylo jeho sídlo přesunuto nejprve do [[Vladimir]]u ([[1299]]) a následně do [[Moskva|Moskvy]] ([[1325]]). Prvními metropolity Rusi byli zpravidla [[Řekové]], potvrzovaní do svého úřadu konstantinopolským patriarchou. Posledním z nich byl [[Isidor Kyjevský]] (1437–1441), který roku [[1439]] podepsal smlouvu uzavírající [[Florentská unie|Florentskou unii]]. Ta zavazovala pravoslavné věřící k uznání primátu [[papež]]e, což Moskevská Rus odmítala přijmout. Isidor byl vyhnán a roku [[1448]] si na Rusi sami zvolili metropolitu ruského původu Iona. Tím se ruská církev stala autokefální, nezávislou na konstantinopolském patriarchátu. Roku [[1589]] přiměl [[Boris Fjodorovič Godunov|Boris Godunov]] konstantinopolskéo patriarchu, aby zřídil v Moskvě patriarchát.
 
Roku 1652, po reformách [[Patriarcha Nikon|patriarchy Nikona]], došlo ke [[schizma]]tu, jímž se z pravoslavné církve vydělili tzv. [[starověrci]].<ref>[http://www.iencyklopedie.cz/staroverci/ Starověrci] iEncyklopedie.cz</ref>
Řádek 25:
=== Stav na počátku 20. století ===
[[Soubor:Trinity view.jpg|thumb|[[Trojicko-sergijevská lávra]] na počátku 20. století]]
Ruská pravoslavná církev se potýkala s vnitřními problémy, ale na venek působila mohutným dojmem. Na počátku 20. století se k církvi hlásilo 83 milionů věřících. "V roce 1900 bylo celkem téměř 105&nbsp;000 světských duchovních a mnichů (2230 [[protojerej]]ů, 34&nbsp;784 kněží, 14&nbsp;945 [[Jáhen|diákonů]] a 43&nbsp;857 Ďáčků). Pravoslavných chrámů každým rokem přibývalo. V průměru se jich za rok stavělo kolem pěti set. V roce 1903 fungovalo celkem 50&nbsp;355 chrámů a 19&nbsp;890 kaplí."<ref>{{Citace monografie|příjmení=Zubov|jméno=Andrej|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Ruska 20. století-díl I.|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2014|počet stran=|strany=93|isbn=}}</ref> Velkým vnitřním problémem církve bylo vzdělávání církevních činitelů. Platy duchovních zajišťoval stát. Tyto platy byly pro duchovní nižšího svěcení dosti malé, zatímco platy biskupů byly nesrovnatelně větší. (Státní plat faráře činil 300 rublů, plat biskupa byl 30 až 50 tisíc rublů a plat kyjevského metropolity byl 100 000 rublů.)<ref>{{Citace monografie|příjmení=Zubov|jméno=Andrej|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Ruska 20. století-díl I.|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=2014|počet stran=|strany=93|isbn=}}</ref> Duchovní byli tedy často odkázáni na milodary svých farníků. Úroveň duchovenstva navíc snižoval fakt, že zůstávalo v podstatě kastovní organizací, neboť profese kněze se v rodinách dědila. Navíc pro mladého člověka byla často jediná možnost, jak dosáhnout středoškolského vzdělání právě dráha duchovního, to znamená, že někteří ze studentů církevních seminářů nepovažovali svoji službu za poslání, ale jen za prostředek k posílení společenského statutu.
 
=== Doba komunismu: útlak a rozdvojení ===
 
V letech [[1927]]–[[2007]] existovala vedle Ruské pravoslavné církve také [[Exilová ruská pravoslavná církev]], která vznikla poté, co byla domácí pravoslavná církev nucena ke spolupráci s [[bolševismus|bolševickým režimem]]. Během éry [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] bylo režimní snahou církev zcela zlikvidovat; zejména za [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] vlády byla vystavena nesmírně kruté perzekuci s krátkým uvolněním během [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]]. V letech [[1917]] až [[1935]] bylo zatčeno 130 tisíc pravoslavných kněží a z nich bylo minimálně 95 tisíc zabito. Počet kostelů v Rusku klesl z 29 584 v roce [[1927]] na méně než 500 v roce [[1940]]. Toho roku byl na svobodě pouze jediný biskup.
 
Ke konci Stalinovy éry začalo uvolňování, které pokračovalo na počátku [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] éry, takže v roce [[1957]] měla již státem ovládaná církev asi 22 tisíc kostelů. Chruščov ale postupně změnil názor a v letech [[1959]] až [[1964]] pokračovala druhá masivní vlna perzekuce a zavírání kostelů, jejichž počet se snížil asi o 12 tisíc.
Řádek 35:
Perzekuce aktivně pokračovaly za všech dalších generálních tajemníků až do nástupu [[Michail Sergejevič Gorbačov|Gorbačova]] a jeho reforem (1985). V roce [[1987]] byla statisticky situace přibližně: 6893 fungujících kostelů a 18 fungujících klášterů v celém Sovětském svazu; v [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|Ruské SFSR]] bylo [[Křest|křtěno]] asi 40-50% [[Novorozenec|novorozenců]] a přes 60% zemřelých dostávalo křesťanský [[pohřeb]].
 
Za Gorbačova přišlo zásadní zmírnění útlaku v době [[perestrojka|perestrojky]] (která např. umožnila mohutné oslavy 1000 let křesťanství na Rusi).
 
Po [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu SSSR]] získala církev za patriarchátu [[Alexij II.|Alexije II.]] opět významný vliv na dění zemi včetně vysoké politiky. Bylo obnoveno množství kostelů a klášterů, nicméně znovu se objevilo nepřátelství představitelů RPC vůči jiným církvím.
Řádek 76:
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://www.mospat.ru/?lng=0 Oficiální stránky církve]
* [http://www.patriarchia.ru/ Oficiální stránky patriarchy]