Roland Garros: Porovnání verzí

Cesta ze Saigonu do [[Marseille]] trvala v té době 10 měsíců. Po dojezdu do Paříže a zápisu do lycea onemocněl těžkým zápalem plic. Z tohoto důvodu ho poslali do sportovního centra lycea, kde se rychle zotavil a stal se velmi dobrým v několika sportovních odvětvích. V roce 1906 se stal meziškolním šampionem v cyklistice, byl při vítězství fotbalového klubu lycea v [[Nice]].

28. května se Garros zúčastnil dalšího leteckého závodu, tentokrát z Paříže do Říma a Turína. Pořadatelem byl list Le Petit Journal, který na ceny poskytl finanční dotaci ve výši 500 000 franků. První etapa směřovala do [[Dijon]]u (265 km), odtud do [[Lyon]]u (175 km) a déle do [[Avignon|Avignonu]]u (205 km). Druhý den závodu Roland Garros odstartoval z Avignonu na další část etapového letu, avšak již v Malmontu havaroval. Autostopem se dopravil zpět do Avignonu, kde právě pořádal pilot Kühling exhibiční turné s letounem Blériot. Po dohodě mezi oběma letci o zapůjčení letounu se Garros podruhé vypravil na trasu do [[Nice]]. 30. května odstartoval z Nice přímo přes moře do [[Pisa|Pisy]] (340 km), cíle předposlední etapy. Vyhnul se tak etapové zastávce v [[Janov (Itálie)|Janově]]. Nyní již vedoucí celého závodu, odstartoval Garros 31. května z Pisy, ale po 90 km musel přistát u Castagnetta, kde se Kühlingův Blériot téměř rozpadl. Znovu se, opět pomocí autostopu, vrátil do Pisy, kde začal ihned řešit otázku nového stroje. 1. června mu do Pisy dorazil zcela nový Blériot, se kterým ihned odstartoval do Říma, kam dorazil na druhém místě v celkovém pořadí závodu. V konečném pořadí v cílovém městě Turín skončil Garros druhý za pilotem André Beaumontem (vlastním jménem Jean Conneau), třetí doletěl André Frey.

Dalšího leteckého závodu, nazvaného Evropský okruh, se Rolland Garros účastnil ve dnech 18. června až 7. července 1911. Vedl z [[Vincennes]] přes [[Remeš]], [[Liége]], [[Utrecht]], [[Breda|Bredu]], [[Brusel]], [[Roubaix]], [[Dunkerque]], [[Calais]], [[Dover (Anglie)|Dover]] a [[Brighton]] do [[Londýn|Londýna]]a. Rollanda Garrose opět porazil André Beaumont s časem 68 h 38 min, třetí v závodě skončil pilot Vidart.

V roce 1912 odjel podruhé za oceán do [[Brazílie]] a [[Argentina|Argentiny]], kde uskutečnil sérii leteckých exhibicí. Po návrat se pokusil překonat výškovou hranici 5000 m. 6. září v Houlgate dosáhl letové hladiny 4960 m a 11. prosince v Tunisu s letounem Morane-Saulnier 5610 m. 18. prosince pak z Tunisu odstartoval k letu přes [[Sicilský průliv]] do Marsale na západním cípu [[Sicílie]]. Téhož dne dosáhl [[Trapani]], kde z důvodu poruchy olejové nádrže na svém stroji zůstal do 21. prosince. Odtud pokračoval přes Canarelu, Santa Eufemii di Marina, [[Salerno]] a [[Neapol]] až do Říma, kam dorazil 22. prosince.

V prosinci roku [[1914]] navštívil leteckou výrobní firmu [[Morane-Saulnier]]. Zde si vybral jednoplošník [[Morane-Saulnier L]], který zkušebně vybavil [[kulomet]]em umístěným před [[kokpit]]em. Listy [[vrtule]] nechal v místě prolétávajících [[Projektil|střel]] ztenčit a osadit [[ocel]]ovými klíny, aby nedošlo k poškození vrtule. S takto vybaveným letadlem zaznamenal 1. dubna 1915 vůbec první [[sestřel]] v [[Historiografie|historii]] [[letectví]].{{Fakt/dne|20161015141939|}} Další dvě vzdušná vítězství nad německými letadly si připsal 15. a 18. dubna 1915<ref name="van Wyngarden">Greg van Wyngarden. ''Early German Aces of World War I''. Osprey Publishing, 2006. ISBN 1-84176-997-5</ref>.