Rafael Alberti: Porovnání verzí

Jeho otcem byl Augustín Alberti a matkou María Merello. Byl pátým ze šesti bratrů a vnukem kupců [[Itálie|italského]] původu, dodavatelů evropského zboží.

Začínal jako malíř. V roce [[1917]] se přestěhoval se svou rodinou do [[Madrid]]u, kde se zabýval kopírováním maleb v muzeu [[Prado]] (''El Museo del Prado''). Po prvním období, kdy se učil malbě, se představil v sále „Salón Nacional de Otoño“ (''Národní podzimní galerie'') a zahajuje svou první výstavu obrazů a kreseb v Ateneu. Představuje se i v Rezidenci studentů, kde se seznamuje s [[Generace 27|Generací 27]] (v poezii sem patří mimo jiné [[Federico García Lorca]], [[Dámaso Alonso]], [[Gerardo Diego]], Pedro Salinas, Jorge Guillén, Emilio Prados, Manuel Altolaguirre, Luis Cernuda, [[Vicente Aleixandre]] a Miguel Hernández), intelektuálním hnutím, představeném v [[Sevilla|Seville]] roku [[1927]] při příležitosti třístého výročí úmrtí [[Luis de Góngora y Argote|Luise de Góngory]].

V roce [[1924]] Alberti obdržel Národní cenu za svou první publikovanou knihu, ''Námořník na zemi'' (''Marinero en tierra''), po níž se definitivně rozhodl pro poezii, ačkoliv výtvarnému umění se věnovat nepřestal. Počátkem třicátých let se přiklonil k [[marxismus|marxismu]] a vstoupil do Komunistické strany Španělska. V roce [[1939]] po vítězství generála [[Francisco Franco|Franca]] emigroval do Argentiny, kde strávil čtyřiadvacet let; dalších patnáct let žil v Itálii. Do Španělska se vrátil 27. dubna [[1977]] se slovy ''„Opustil jsem vlast se zaťatou pěstí, a vracím se, nabízeje vám otevřenou ruku jako gesto smíru mezi všemi Španěly“''. Obdržel mnoho cen a uznání, mezi nimi např. Leninovu cenu míru v roce [[1966]]. V roce [[1983]] mu připadla i významná [[Cervantesova cena]], nejvyšší uznání pro španělsky píšící spisovatele. V roce [[1987]] rada [[Cádiz]]u ustanovila v Albertiho rodném městě nadaci, která nese jeho jméno a pod jejíž křídla se přestěhovala velká část jeho osobního archívu. Byl dvakrát ženat, poprvé se spisovatelkou Maríou Teresou Leónovou, a podruhé s Marií Asunción Mateovou, která ho v posledních letech reprezentovala. Skonal okolo půl jedné ráno [[28. říjen|28. října]] [[1999]] ve svém rodišti, městě [[El Puerto de Santa María]].

* Los 5 destacagados, 1978

* Golfo de sombras (''Záliv stínů''), 1986

* Accidente. Poemas del hospital (''Nehoda. Básně z nemocnice''), 1987

* Cuatro canciones (''Čtyři písně''), 1987