Wikipedie

Břetislav Ditrych: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Doplnění externích zdrojů.
Odstranění překlepu, doplnění bibliografických informací.
Řádek 20:
| hnutí =
| díla = Stínové postavy, Umřel v stromě
| ocenění = Cena Miroslava Ivanova (2007, 2012), Cena Egona Erwina Kische (2009), Hlavní cena Petra Jilemnického (2016), 1. cena v kategorii beletria a poezia Šumava Litera (2016) a Cena Johanna Steinbrenera (2016)
| choť =
| partner =
Řádek 40:
 
== Život ==
Narodil se v [[Polabí]]. ZdeeZde, v městečku [[Cerhenice]], strávil i dětství a mládí a často se sem vrací ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru ''Stínové postavy'' (2011). Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval zde ekonomii na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů.<ref>Srovnej biografický údaj na stránkách nakladatelství Dauphin, http://www.dauphin.cz/info_ditrych.html. </ref> V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky, zčásti složené ze starší tvorby. Kromě toho pravidelně přispíval do časopisů jako Host, Reflex nebo Xantypa.
 
Na jaře 2015 se Ditrych zúčastnil literárního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní visegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny.
Řádek 51:
Do oblak bere čtenáře i v ''Světě pod barevnými křídly'' (1997), kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize ''Sláva balonům!'' (2005) pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v ''Proti Rudému baronovi'' (2011) o [[Manfred von Richthofen|Manfredu von Richthofenovi]] i těch, se kterými se ve vzdušných soubojích utkával či mohl utkat.
 
Další část jeho dokumentárního díla se váže k rodnému Polabí. Patří sem zejména ''Co se stalo v Cerhenicích'' (2006), mikrohistorie života na malém středočeském městečku na pozadí velkých dějinných procesů 20. století, ale i životopisy lidí, kteří jsou s Ditrychovým rodným krajem spojeni. Jde o herečku a dlouholetou členku souboru Národního divadla [[Blanka Waleská|Blanku Waleskou]], která se v Cerhenicích narodila a vyrůstala (''Dívka s červenými vlasy'', 2010; spoluautor Josef Vedlich) a zápasníka [[Gustav Frištenský|Gustava Frištenského]], který pochází z od Cerhenic osm kilometrů vzdáleného Kamhájku (''S pozdravem Síle Zdar Gustav Frištenský'', 2003). RozsáhláPolabská knihakrajina oa tragickémCerhenice osudusehrávají moravskévýznamnou osadyroli Javoříčko s názvem ''Proč Javoříčko?'' vyšlai v roce 2015. V roce 2016 kniha získalaDitrychově Hlavnídíle cenubásnickém Petraa Jilemnickéhoprozaickém.
 
K tragickým událostem konce druhé světové války se Ditrych vrací v knize věnované osudu moravské osady Javoříčko s názvem ''Proč Javoříčko?'' (2015). V roce 2016 kniha získala Hlavní cenu Petra Jilemnického.
Polabská krajina a Cerhenice sehrávají významnou roli i v Ditrychově díle básnickém a prozaickém.
 
Jeho básnické sbírky, vydávané až v posledních letech (''Pozdní sběr'', 2007; ''Umřel v stromě'', 2009; ''Jen tak'', 2009; ''Někdy někde'', 2012), jsou charakterizovány působivými obrazy krajiny a života na venkově čerpajícími z autorovy vlastní zkušenosti. Často jsou svého druhu záznamy zachycenými úspornou a prostou formou, bez bombastičnosti a patosu. ''Pozdní sběr'' doprovázejí ilustrace Jaroslava Sůry, básně v ''Umřel v stromě'' doplňují dosud neznámé fotografie [[Jindřich Štreit|Jindřicha Štreita]] (část sbírky byla zhudebněna triem pro komorní hudbu a poezii Protější země) a sbírka ''Někdy někde,'' která vznikla ve spolupráci s malířkou Marcelou Burdovou.
 
Zatím posledníDalší Ditrychovou sbírkou je rozsáhlá poéma ''Hořce voní Arnika / Jiná Šumava'', která vyšla v závěru roku 2015. Literární historik a kritik Aleš Haman ji v doslovu přiléhavě nazývá "básnickým dokumentem." Soubor volně doprovází čtyřicet historických fotografií z Muzea Fotoatelier Seidel v Českém Krumlově spolu s Ditrychovými vlastními snímky. Do němčiny poému přebásnil Friedrich Brandl. Kniha obdržela první cenu v kategorii beletrie a poezie Šumava Litera 2016 a Cenu Johanna Steinbrenera.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=ŠUMAVSKÁ KNIHA ROKU / Cena Johanna Steinbrenera 2016|periodikum=Šumava litera|url=http://sumava-litera.cz/sumavska-kniha-roku-cena-johanna-steinbrenera-2016/|datum přístupu=2016-12-06}}</ref>
 
Básněmi vyjadřuje Ditrych nakonec i vztah k milované Francii, naposled ve vícežánrové sbírce ''Prostě Paříž'' (2016). Několik jeho básní a esejů bylo také zařazeno do knižního souboru ''Doteky Francie'' (2016).
 
Prozaickou část jeho tvorby zastupují ''Stínové postavy'' (2011), v nichž je historie (zde nejmenované) polabské obce působivě převyprávěna beletristickou formou v příbězích souboru většinou skutečně žijících postav. V knize ''Nemít sny'' (2013) tvoří podstatnou část novela "Výlet na Wannsee" s neobvyklým příběhem hlavní postavy Horsta, pocházejícího z položidovské rodiny ze Znojma. Do Horstova dětství a života celé rodiny zasáhne válka a norimberské zákony.
 
Tematický záběr jeho publicistické činnosti je značně široký. Sahá od české kultury, včetně příběhů českých umělců v zahraničí, zejména ve Francii ([[Václav Radimský]], [[Bohumil Kafka]] a další), k historickým událostem a postavám (život a podivná smrt [[Milan Rastislav Štefánik|Milana Rastislava Štefánika]]). Několik Ditrychových esejů i básní bylo zařazeno do knižního souboru ''Doteky Francie'' (2016).
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Břetislav_Ditrych“