Panteismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura: Vložení titulu |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{upravit|styl}}
'''Panteismus''' nebo '''pantheismus''' ([[Řečtina|řec.]] {{Cizojazyčně|el|''πάν''}} (''pan'') = vše a {{Cizojazyčně|el|''θεός''}} (''theos'') = bůh) je filosofický či světový názor, založený na přesvědčení, že všechno, co jest, tvoří jeden celek, který je božské povahy. Podle toho, jak se tato povaha chápe, může být panteismus blízký spíše [[náboženství]], anebo naopak [[ateismus|ateismu]].{{Fakt/dne|20121205090549}}
Slovo panteismus má sice stejný původ jako slovo [[pantheon]] (soubor bohů, uctívaných v nějaké kultuře), obsahově s ním však nesouvisí.
Řádek 7:
Slovo pantheismus patrně poprvé použil irský osvícenec [[John Toland]] roku 1720 v polemice se [[Baruch Spinoza|Spinozou]], jako teoretický či světový názor je však mnohem starší. Panteistické myšlenky se vyskytují už v nejstarší řecké filosofii, v křesťanské i ve východních tradicích a u mnoha novověkých filosofů. Pro pochopení panteismu je důležité postavit jej vedle náboženských směrů, vůči nimž se vymezuje a proti nimž se staví. Starověký a patrně i [[buddhismus|buddhistický]] panteismus se vymezuje proti [[polyteismus|polyteismu]] „přírodních“ náboženství, který uctívá různá božstva a božské síly, ty jsou však [[imanence|imanentní]] součástí celku světa a tudíž podléhají například osudu.
Proti tomu ''starověký panteismus'' zdůrazňuje jednotu veškerenstva, které není jen souhrnem jsoucen, neboť mu vládne společný a božský řád Vesmíru, jímž se má řídit i člověk. V tomto smyslu pak výroky, že „[[Bůh]] je vše“ a „Vše je Bůh“, nejsou [[tautologie]], neboť vyzvedají celkovost jsoucího i jeho závaznost. Naopak v některých moderních formách panteismu se tvrdí, že celek jsoucího (Vesmír či příroda) je v sobě uzavřený a [[ontologie|ontologicky]] úplný, protože však zahrnuje i člověka, nemá smysl hovořit o nějaké závaznosti. O takovém panteismu říká [[Arthur Schopenhauer]], že je ve skutečnosti ateismem a pojmu panteismus zneužívá.<ref>A. Schopenhauer, ''Parerga und Paralipomena'' I.1.</ref>
Monoteistická náboženství také odmítají starší polyteismus, celek jsoucího je však podle nich podřízen radikálně [[transcendence|transcendentálnímu]] a osobnímu Bohu, který se od něho zásadně liší, je jeho původcem a často také cílem. I pro monoteistická náboženství tvoří tedy celek jsoucího jakousi jednotu, kterou však Bůh přesahuje a kromě toho se vůči lidem projevuje jako svrchovaná „osoba“, lidskému chápání dostupná jen tam, kde sama jedná a zjevuje se či „mluví“.
Přes tyto dvě zásadní odlišnosti – Boží transcendenci a Boží vůli či osobu – se v Bibli i v [[křesťanství]] najde mnoho výroků, které by se daly chápat panteisticky. „Nenaplňuji snad nebe i zemi? je výrok Hospodinův“ (Jr 23,24). „Neboť v něm (tj. Bohu) žijeme, pohybujeme se, jsme“, říká [[Pavel z Tarsu]] (Sk 17,28). „Ty totiž nejsi ničím obsažen, sám však obsahuješ všechno“ ([[Anselm z Canterbury]]<ref>''Proslogion'' 19. </ref>) a [[Tomáš Akvinský]] vysvětluje: „O tělesných věcech se říká, že jsou v něčem jako obsahujícím, duchovní věci však obsahují ty, v nichž jsou – tak jako duše obsahuje tělo. Tak i Bůh je ve věcech jako obsahující věci, nicméně (...) se říká, že všechno je v Bohu, nakolik je on sám obsahuje.“<ref>''Summa theologica'' I. 8. 1, ad 2. </ref> Podobné výroky lze najít i u mystiků.
Řádek 16:
Za průkopníka novověkého panteismu se často pokládá Spinoza, který v „Etice“ napsal slavnou větu „Bůh čili příroda“ (''Deus sive natura'') a „Mimo Boha žádná substance nemůže ani být, ani být myšlena“.<ref>B. Spinoza, ''Ethica'' I. Prop. 14. </ref> K tomu je však třeba dodat, že latinské „natura“ zde neznamená hmotnou přírodu, nýbrž podstatu a Spinoza sám v dopise napsal, že „Pokud se někteří domnívají, že chci dokázat jednotu Boha a přírody (kterou chápou jako jistou hmotu nebo tělesnou látku), úplně se mýlí.“<ref>Dopis 21/73 Oldenburgovi z listopadu 1675.</ref> Spinozovi totiž patrně šlo právě o to, zdůraznit nesamostatnost smyslového světa a jeho závislost na Stvořiteli, jehož jsou věci pouhými „mody“. Boha si podle něho také nelze představovat jako osobu, podobnou člověku. Tento názor se někdy nazývá [[panenteismus]] (z [[řečtina|řec]]. ''pan-en-theó'', vše v Bohu).
Existují však různé interpretace Spinozovy metafyziky a někteří badatelé považují Spinozu za klasického představitele panteismu. Tak soudili [[Josef Tvrdý]]<ref> TVRDÝ, Josef. ''Průvodce dějinami evropské filosofie.'' 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. [Viz str. 221.]</ref> i profesor [[František Drtina|Drtina]], jenž konstatoval, že ''„Spinozův názor světový je [[
''<ref>RAST, Maximilian. ''Spinozismus.'' In: BRUGGER, Walter aj. ''Filosofický slovník.'' 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 639 s. ISBN 80-206-0409-X. [Citovaný text je na str. 401.]</ref>
Řádek 24:
== Novověký panteismus ==
Mezi panteisty se obvykle počítá například [[Giordano Bruno]], [[Johann Wolfgang von Goethe]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]], mnozí [[romantismus|romantici]], ale také [[Friedrich Nietzsche]], [[Ernst Haeckel]], [[Carl Gustav Jung]] nebo [[Albert Einstein]]. Počítá se k němu také řada moderních hnutí jako [[New Age]].
Panteismus je individuální postoj a nevytváří žádné rituály ani náboženská společenství. Skutečným rozlišovacím znakem však nakonec není teoretický názor, nýbrž to, zda a jak se tito lidé cítí vázáni k určitému jednání a jak chápou svoji odpovědnost.
Řádek 43:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Otto|heslo=Pantheismus}}
* {{cs}} [http://ao.kyknos.org/filosofie/panteismus-kredo.html Vyznání víry Světového panteistického hnutí]
Řádek 48 ⟶ 49:
{{Portály|Filosofie}}
[[Kategorie:Filosofické směry]]
[[Kategorie:Filozofie náboženství]]
| |||