Palmýra: Porovnání verzí

Odebráno 43 bajtů ,  před 3 lety
m
Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
m (WPCleaner v1.39 - Opraveno pomocí WP:WCW (Sekce bez obsahu - Opravy pravopisu a typografie))
m (Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy)
| poznámky =
}}
'''Palmýra''' ([[arabština|arabsky]]: تدمر, Tadmor, Aramejsky: Tedmurtá) je antické semitské město v [[Sýrie|Sýrii]], 215 km severovýchodně od hlavního města [[Damašek|Damašku]]. V současné době administrativně spadá do [[Guvernorát Homs|guvernorátu Homs]]. První archeologické nálezy se datují do období [[Neolit|mladší doby kamenné]] a první zmínky o něm pocházejí z počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Palmýra změnila při různých příležitostech mnohokrát vlastníka. Nakonec se ale v 1. století našeho letopočtu stala součástí Římské říše.
 
Město hojně prosperovalo z obchodních karavan a obyvatelé Palmýry byli proslulými obchodníky, kteří dokonce zakládali kolonie podél [[Hedvábná stezka|Hedvábné stezky]]. Bohatství města umožnilo výstavbu takových architektonických památek jako jsou Velká kolonáda, Belův chrám, či charakteristické pohřební věže. Palmýřané byli směsicí [[Amorité|Amoritů]], [[Aramejci|Aramejců]] a [[Arabové|Arabů]]. Co se sociální stratifikace týče, ta fungovala na kmenové bázi. Obyvatelé města používali tzv. Palmýrštinu, jeden ze západních dialektů Aramejštiny. V oblasti obchodu a diplomacie byla užívána řečtina. Kultura města byla hojně ovlivněna kulturou řecko-římsko, a tím vznikla natolik typická architektura, spojující jak východní, tak západní tradice. Obyvatelstvo uctívalo místní ([[Kanaán|Kanaánská]]ská božstva), mezopotámská a arabská božstva.
 
Ve 3. století dosáhl věhlas města vrcholu, a to především v šedesátých letech, kdy palmýrský král Odaenathus porazil perského velekrále [[Šápúr I.|Šápúra I.]] Po tom, co byl král Odaenathus zavražděn svoji manželkou, královnou Zenobií, vypukla v zemi vzpoura proti Římské říši a bylo vyhlášeno Palmýrské císařství. Povstání však bylo potlačeno a roku 273 nechal římský císař [[Aurelianus]] město srovnat se zemí. Obnoveno bylo až císařem [[Diocletianus|Diocletianem]]. Palmýrské obyvatelstvo konvertovalo během 4. století ke křesťanství a v druhé polovině prvního tisíciletí k islámu. Poté byla řečtina a palmýrština nahrazena arabštinou.
 
Před rokem 273 našeho letopočtu si město užívalo nezávislosti, a bylo připojeno k římské [[Sýrie (provincie)|provincii Sýrie]]. Postavení Palmýry v říši by se po první dvě staletí n. l. dalo přirovnat k postavení řeckých států. V průběhu třetího století se Palmýra stala římskou kolonií, což vedlo k postupnému začleňování římských úřadů do města. před tím, než se stalo monarchií v roce 260. Od roku 273, kdy bylo město zničeno, nedosáhlo už nikdy své dřívější slávy a nadále už sloužilo jen jako lokální centrum jak za vlády Byzantské říše, tak dalších států. Po vyplenění vojenskými oddíly [[Tímúrovská říše|Tímúrovské říše]] roku 1400 se Palmýra "smrskla" na malou vesnici. Pod Francouzským mandátem byli obyvatelé města přesunuti roku 1932 do nově vznikající vesnice Tadmor a starověká Palmýra byla zpřístupněna výzkumu.
 
V roce 2015 byla Palmýra v rukou Islámského státu, který poničil spoustu antických památek. Město bylo osvobozeno 27. března roku 2016 Syrskou armádou.
 
Ve starověku důležitá zastávka v poušti pro karavany mířící od [[Eufrat]]u na středomořské pobřeží. Nyní je na místě zaniklého města rozsáhlé archeologické naleziště. Současné město Palmýra, nacházející se vedle ruin, slouží hlavně jako turistické východisko pro návštěvu nalezišť. Palmýra je zapsána na [[Světové dědictví|seznamu světového dědictví]] [[UNESCO]].<ref> [http://whc.unesco.org/pg.cfm?cid=31&id_site=23 UNESCO]</ref>
 
== Název ==
První doložený názvem města, pocházející z druhého tisíciletí před našim letopočtem zní Tadmor. Toto jméno patrně pochází ze semitských jazyků, pravděpodobně mohlo odkazovat na datlovníky (datle – tamar), kterých se v oblasti nachází nespočet. V češtině je tedy Palmýra známá také jako město palem.
 
Jméno Palmýra se objevovalo v průběhu počátku prvního století našeho letopočtu v pracích římského filosofa [[Plinius starší|Plinia staršího]]. Jedná se nyní již o řecké slovo. Obecně se věří, že slovo Palmýra bylo odvozeno od slova Tadmor a v současnosti lingvisté zastávají dva názory. Jedni tvrdí, že slovo Palmýra je modifikací slova Tadmor. Dle této teorie Římané nejdříve změnili název města z Tadmor na Talmura a později na Palmura (podle slova palma; v latině i češtině stejné). Později se jméno vyvinulo až do své nynější podoby: Palmýra. Jiní filologové říkají, že Palmýra je prostě řecký překlad semitského jména Tadmor (Datlovník pravý se řadí mezi palmy).
 
Lingvista Michael Patrick O'Connor přišel též s teorií, podle které pochází oba názvy z [[Churritština|Churritštiny]], mrtvého jazyka užívaného etnikem Churritů v oblasti Mezopotámie. Jako důkaz dále uvádí nevysvětlené modifikace kořenů slov. Podle jeho teorie "Tadmor" pochází z churritského slova ''tad'' (milovat) a přidání klasické churritské přípony ''mar.'' Podobně prý vzniklo i slovo "Palmýra". Slovo ''pal z''namená milovat a opět přípona ''mar.''
 
== Geografie ==
[[Soubor:Palmyra, Syria - 3.jpg|náhled|159x159pixelů|Severní horský pás ]]
Palmýra se nachází 215 km severovýchodně od syrského hlavního města Damašku v pouštní oáze obklopenou palmami (až 20 druhů). Město obklopují dva horské masívy; Severní a Jižní palmýrský pás. Na jihu a východě se je Palmýra vystavena poušti. Městem také prochází vyschlá řeka ([[vádí]]) Kubur. Jižně od vádí pramení potůček Efqa. [[Plinius starší]] popsal v 70 letech 1. století našeho letopočtu město jako významnou pouštní metropoli, hojně vydělávající na těžbě soli a s mnoha potůčky a prameny, důležitými pro zemědělství.
 
=== Rozložení ===
[[Soubor:Palmyra's landmarks.png|vlevo|náhled|Rozložení města]]
Palmýra začala jako malé městečko v blízkosti potoku Efqa poblíž jižního břehu [[vádí]] Al-Kubur. Během prvního století se tato helénská osada začala rozšiřovat severně břehů vádí. I přesto, že městské hradby původně obepínaly celou rozsáhlou oblast města, nové zdi, postavené za vlády císaře [[Diocletianus|Diocletiána]] už chrání jen severní část.
 
Většina městských památek se nachází v severní části. Mezi jinými například Belův chrám, ležícím na [[Tel|telu]], jenž býval místem, na kterém stával dřívější antický chrám. Vykopávky však podporují teorii, že tel se původně nacházel na jižním břehu, vádí bylo později odkloněno směrem na jih, aby bylo možno (ke konci prvního a začátkem druhého století) chrám zahrnout do severní urbanizované části.
 
Na severu se nachází též památka známá jako Velká kolonáda. Jedná se o 1 km a 100 metrů dlouhou hlavní ulici, která se táhla od Belova chrámu na východě až po pohřební chrám (č. 86) v západní části města. Ve východní části kolonády se nachází Vítězný oblouk a uprostřed stojí Tetrapylon.
 
Nalevo od kolonády leží Diocletiánovy lázně lázně, postavené na zbytcích předchozí stavby, pravděpodobně královského paláce. Nedaleko ležel Baal-Šaminův chrám, obytná zóna a Byzantské kostely (jeden z nich je starý přes 1500 let a jedná se o největší kostel v Palmýře a 4. největší v Sýrii). Výška pilířů v kostele se odhaduje na 6 metrů a základna měří 12×24 metrů. Na nádvoří byl dokonce objeven malý amfiteátr.
 
Na jižní straně stojí zase chrám babylonského boha Nabu a římské divadlo. Za divadlem se nacházela malá budova senátu a velká [[Agora]] s pozůstatky [[Triclinium|Triclinia]] a soudu. Kousek od západního konce kolonády se nachází Diocletiánův tábor, postavený římským guvernérem v Sýrii Sosianem Hieroclem. Blízko stojí Damašská brána a Al-Látův chrám.
 
== Obyvatelé, jazyk a společnost ==
Na vrcholu své moci, v období vlády královny [[Zenobie]] měla Palmýra až 200 tisíc obyvatel. Prvními doloženými obyvateli města byli [[Amorité]], semitský národ, který území obýval na počátku 2. tisíciletí před Kristem a ke konci tisíciletí se zde usídlili [[Aramejci]]. První zmínky o arabských obyvatelích Palmýry, kteří se sem dostali ke konci 1. tisíciletí př. n. l., se týkají vojenské výpravy palmýrského Šejka Zabdibela. Ten vyslal své vojsko na pomoc [[Seleukovská říše|seleukskému]] králi [[Antiochos III. Megás|Antiochovi III. Velikému]] ([[bitva u Rafie]] 217 př. n. l.). Nově příchozí Arabové se postupně smísily s původními obyvateli města, začali používat palmýrštinu jako svůj mateřský jazyk a stali se významnou částí zdejší aristokracie. Ve městě žila také židovská komunita. Nápisy v palmýrštině z [[nekropole]] [[Bejt Še'arim]] v [[Dolní Galilea|Dolní Galileji]] potvrzují pohřbívání palmýrských [[Židé|židů]].
 
Až do posledních let 3. st. n. l. používali obyvatelé města dialekt Aramejštiny a palmýrskou abecedu. Latina se používala zřídka, zato v bohatších vrstvách obyvatelstva oblíbená [[řečtina]], která se užívala v oblastech obchodu a politiky. V období nadvlády [[Byzantská říše|Byzance]] se dokonce stala hlavním jazykem. Po dobytí města Araby nahradila řečtinu [[arabština]]. Ze smíšení jazyků se tedy později vyvinula [[palmýrština]].
 
Obyvatelé Palmýry byli bohatou směsicí nejrůznějších etnik. Byla doložena jména hlavně Arabských, Aramejských a Amoritských klanů. Palmýra byla kmenovou komunitou, ale kvůli nedostatku důkazů není přesné porozumění systému možné. Celkem bylo zdokumentováno 30 klanů, z nichž 5 bylo označeno za kmen obsahující několik podkmenů. Za časů císaře [[Nero|Nera]] byly v Palmýře kmeny čtyři, každý z nich obýval jednu z částí města. Tři z kmenů se nazývaly: Komare, Mattabol, Ma'zin. Jméno posledního z nich není zcela jisté, pravděpodobně však šlo o kmen zvaný Mita. Časem se však z klanů stávaly čím dál tím více občanskou záležitostí a časem začaly ztrácet svoji identitu a význam. Během 3. st. pak zcela vymizely. Během éry [[Umajjovci|Umajjovců]] bylo město obydleno hlavně kmenem Kalb. [[Benjamín z Tudely]], španělský židovský cestovatel si během své návštěvy Palmýry ve 12. století zaznamenal, že ve městě žilo asi 2000 židů. Význam Palmýry poklesl po roce 1400, kdy byla zničena [[Tímúrovská říše|Tímúrovskou říší]]. Ve 20. století se již jednalo o vesnici s 6000 obyvateli. Ačkoliv bylo okolí města obklopeno Beduíny, Palmýrští si uchovali svůj dialekt. Palmýra si zachovala tradiční styl života až do roku 1932, kdy byli obyvatelé vesnice přemístěni do nově vznikajícího města Tadmor.
 
== Historie ==
V té době byl vládcem Palmýry Septimius [[Odaenathus]]. K moci se dostal díky svým vojenským úspěchům. Podporou Říma získal mnoho titulů od vděčných římských císařů. V roce 262 napadl a porazil Peršany, tím pro Řím ovládl Sýrii a byl oslavován jako zachránce říše. Dalším útokem zatlačil Peršany zpět za [[Tigris|Tigrid]] a prohlásil se římským císařem. Při návratu z tažení byl zavražděn v [[Homs|Emese]].
 
Vlády se chopila Odaenathova manželka [[Zenobie|Zenobia]], přijala titul Augusta. Zatímco Řím měl potíže na jiných frontách, nevěnoval Palmýře pozornost, Zenobia převzala kontrolu nad několika městy ve střední Sýrii. Poté, co se otevřeně vzbouřila Římu, napadla i Egypt. Římský vojevůdce Aurelianus získal rychle zpět Zenobií dobytá území. A poté vytáhl proti Palmýře, kterou na jaře roku 272 obsadil. Zenobia se pokusila zachránit útěkem k Eufratu, kde byla zajata. Aurelianus byl nejdříve k obyvatelům města mírný, ale po druhém povstání byla Palmýra zničena.
 
Za vlády císaře [[Diocletianus|Diokleciána]] se Palmýra částečně obnovila. Dioklecián ve městě založil vojenský tábor. Ve 4. století se dostalo do Palmýry [[křesťanství]].
 
==== Veřejné stavby ====
'''Senát:''' Budova senátu těžce poškozena. Jedná se malou budovu složenou z [[Peristyl|peristylu]] (nádvoří) a zasedací místnosti. Ta je zakončena [[Apsida (architektura)|apsidou]], v níž jsou dokola uspořádány řady křesel.
 
'''Diocletiánovy lázně:''' Většina lázní byla zničena a zbytky se nenachází nad úrovní základů. Vstup do komplexu označují čtyři masivní egyptské žulové sloupy. Každý z nich má v průměru 1,3 metru, jsou 12,5 m vysoké a váží 20 tun. Vnitřek bazénu lemovaného kolonádou [[Korintský řád|korintských sloupů]] je až na osmiúhelníkovou místnost, jež sloužila jako šatna, stále viditelný.
 
'''Agora:''' Palmýrská agora je součástí rozsáhlého komplexu vybudovaného ve 12. st. př. n. l., sestávajícího dále z triclinia a soudu. Agora je mohutná stavba s jedenácti vchody měřící 71×84 metrů. Uvnitř agory bylo nalezeno 200 podstavců, na kterých stály sochy významných občanů města. Nápisy na podstavcích dávají tušit jakým způsobem byly sochy v místnosti rozmístěny. Na východní straně se nacházela místa pro senátory, na severu stály sochy významných úředníků, západ náležel vojákům a na jihu stály sochy vůdců karavan.
 
'''Soud:''' Soud je rozsáhlá obdélníková ohrada jižně od agory, se kterou sdílí svoji severní stěnu. Původně byl vchodem do budovy velký vestibul v jihozápadní stěně. Vchod byl však později zablokován kvůli výstavbě obranných zdí, a od té doby se do budovy vstupuje třemi vchody z agory.
 
'''Triclinium'''
 
'''Divadlo:''' Nachází se uprostřed kolonády. Stavba pochází z 1. poloviny 2. stol. našeho letopočtu. Jeviště je 48 m široké a 10 m hluboké, dnes má devět řad sedadel.
'''Baal-Šaminův chrám:''' Další z významných bohů je Baal, Pán nebes, nejvyšší bůh počasí a patron zemědělců a pastevců. Jeho chrám byl postaven kolem roku 131 n. l. v severní části města. V pátém století byl přestavěn na křesťanský kostel. V roce 2015 byl zničen příslušníky [[Islámský stát|Islámského státu]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Islámský stát vyhodil do povětří starověký chrám v Palmýře|url = http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/378467-islamsky-stat-vyhodil-do-povetri-staroveky-chram-v-palmyre.html|vydavatel = |místo = |datum vydání = }}</ref>
 
'''Chrám boha Nabu:''' Z většiny chrámu zbyly dnes již jen ruiny.
 
'''Allátův chrám:''' Z velké části už jen ruiny. Dnes zbývá už jen rám dveří, několik sloupů a pódium. Uvnitř se nachází velký reliéf lva
 
'''Baal-Hamonův chrám'''
 
==== Ostatní stavby ====
'''Velká kolonáda:''' Prostředkem města ze severozápadu na jihovýchod vedla kolonáda. Jednalo se o hlavní ulici Palmýry. Byla dlouhá 1190 m a 22 m široká. Začala vznikat ve 2. stol. n. l., za královny Zenobie se dostavěla druhá polovina kolonády a celá stavba dostala nynější podobu.
 
'''Tetrapylon:''' Dochovaný sloup je pouze jediný, ostatní kopie. Uvnitř každé stavby bývala socha.
=== Údolí hrobů ===
Rozsáhlé pohřebiště u městských hradeb.
Hroby v podobě věží nebo domů. Nejstarší jsou pohřební věže z pískovce o třech nebo čtyřech patrech a podzemními komorami.
Většinou jen pro nejbohatší rodiny, např.: věž Elahbel.
Byly vyzdobeny štuky a basreliéfy. Reliéfy představují duši nebo osobnost pohřbené osoby. Věrně vyobrazují podobu zesnulých. Objeveno mnoho soch, které zachycují strnulé postavy, většinou zepředu. Hrobky bohatších rodin také obsahují různé předměty, např.: vázy, šperky, mince.
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Otto|heslo=Palmyra}}
 
113 777

editací