Ondřej Avellino: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Infobox - osoba}} |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 9:
V roce [[1548]] se seznámil se [[španělsko|španělským]] [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitou]] Diegem Lainezem, jehož [[exercicie|duchovní cvičení]] v něm vyvolala hlubokou změnu smýšlení a pravou konverzi. Od té doby se rozhodl pokračovat v právnických studiích, zřeknout se však titulu, ovládat svou vůli, každý den postupovat na cestě k dokonalosti a zcela se oddat Bohu v teatinském řádu, který založil sv. [[Kajetán z Thieny]] v roce [[1524]].
Dokončil právnická studia, ale nechtěl usilovat o světskou slávu a proto odmítl akademický titul. Než byl přijat do teatinského řádu, pracoval jako advokát u arcibiskupské kurie v Neapoli. V tomto období se stalo, že musel u soudu hájit jistého kněze. Spor vyhrál, ale jen za pomoci [[lež|lži]]. Po této události se Lancellotto rozhodl opustit vše, co by mu mohlo bránit ve službě Bohu. Vrátil se do rodné vsi a zřekl se svého dědického podílu ve prospěch bratra, odtud ho ale brzy generální vikář Scipione Rebiba povolal zpět do Neapole.
V roce [[1551]] byl pověřen úkolem reformovat mravy v klášteře sv. Archanděla v Baianu. V oněch dobách bylo zvykem šlechtických rodin dávat do kláštera děti, pro něž se nepodařilo najít vhodné manželství, což vedlo k úpadku klášterů a prostředí velmi vzdálenému ideálu [[mnišství|mnišského]] života. Lancelotto se všemi svými silami snažil pomocí pečlivého dohledu nad mnichy zavést přísnou disciplínu, což vedlo k nelibosti mnichů a vyústilo až k pokusu o [[vražda|vraždu]].
Řádek 17:
V roce [[1567]] se stal představeným kláštera sv. Pavla, tím byl následujících deset let. V letech [[1573]]-[[1577]] byl vizitátorem lombardské provincie teatinů, v letech [[1590]]-[[1591]] vizitátorem kampánské provincie.
V květnu [[1585]] došlo v Neapoli k [[hladomor]]u a povstání chudiny. Ondřej Avellino v tomto povstání působil jako vyjednavač a dal chudým k disposici majetek svého řádu.
Jeho řád zažil v neapolské, milánské a římské provincii v době jeho působení obrovský rozmach. Významná je také jeho [[dopis|korespondence]], která čítá tisíce dopisů, a jeho spisy z oblasti [[askeze|asketiky]] a [[bible|biblické]] výklady, svědčící o velké [[Maria (matka Ježíšova)|mariánské]] úctě. Jeho texty byly inspirovány převážně [[svatý Augustin|sv. Augustinem]], sv. [[Jan Zlatoústý|Janem Zlatoústým]] a sv. [[Tomáš Akvinský|Tomášem Akvinským]]. K jeho blízkým spolupracovníkům patřili sv. [[Karel Boromejský]] a mystik [[Lorenzo Scupoli]], autor knihy ''Duchovní boj''. Jeho korespondence byla publikována ve dvou svazcích v roce [[1731]].
Řádek 25:
== Kult ==
Proces [[beatifikace]] začal v prosinci [[1614]], za blahoslaveného byl nakonec prohlášen papežem [[Urban VIII.|Urbanem VIII.]] [[14. říjen|14. října]] [[1624]] a za svatého [[Klement XI.|Klementem XI.]] [[22. květen|22. května]] [[1712]].
Je pohřben v bazilice sv. Pavla v Neapoli. Katolická církev slaví jeho svátek [[10. listopad]]u. Je ochráncem před neočekávanou smrtí a patronem italské obce Badolato v [[Kalábrie|Kalábrii]].
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://www.santandreaavellino.it/home.html Italský web o sv. Ondřeji Avellinovi]
| |||