Otevřít hlavní menu

Změny

→‎Literatura: Doplněny odkazy
Česká literatura po Bílé hoře byla zásadně poznamenána nucenou rekatolizací. Skutečnost, že nekatoličtí kněží, učitelé a měšťané, odkud pocházela většina předbělohorské české inteligence, často dali přednost emigraci před konverzí na katolictví, ovlivnila českou kulturu na více než 250 let. To však neznamenalo úplné přerušení kontinuity česky psané literatury. Autoři (často jezuité) působící v českých zemích navazovali na předchozí tradice, znali tvorbu minulosti a cítili se být Čechy.
 
Česká barokní literatura byla z důvodu nepříznivých politicko-kulturních okolností žánrově omezená. Jedná se především o náboženskou literaturu, rozšířeným žánrem byla [[homiletika|kazatelská próza]], mnohdy velmi působivá, již tvořila celá plejáda katolických kněží, činných zejména v letech cca 1650–1730. Oblíbené a pro dobu charakteristické byly rozsáhlé [[kancionál]]y, do nichž byly zařazovány i písně protestantských autorů nebo části starších [[Utrakvismus|utrakvistických]] zpěvníků. K homiletice a k písni se úzce váže duchovní poezie, zastoupená i autory evropské úrovně, [[Adam Michna z Otradovic|Adamem Michnou z Otradovic]], [[Felix Kadlinský|Felixem Kadlinským]] a [[Bedřich Bridel|Bedřichem Bridelem]]. Dalším typickým dobovým žánrem byly „nebeklíče“„[[Nebeklíč|nebeklíče]]“ a jiné modlitební knihy. Až do konce 18. století působila nadace [[Dědictví sv. Václava]], založená r. 1669 jezuitou [[Matěj Václav Šteyer|M. V. Šteyerem]], vytvářející podmínky k vydávání české duchovní literatury. Za její podpory vyšla v letech 1677–1715 tzv. [[Bible svatováclavská|Svatováclavská bible]], důležitý článek v dějinách české bible.
 
Z hlediska historické kontinuity je velmi významná próza dějepisná. Asi nejvýznamnější český historik té doby [[Bohuslav Balbín]] psal prakticky jen latinsky. Česky psanou historiografii či spíše historickou beletrii představuje v prvé řadě Balbínův přítel a následovník [[Tomáš Pešina z Čechorodu]] a jeho dílo ''Prodromus Moravographiae, tj. Předchůdce Moravopisu'' (1663), v němž výslovně uvádí důvody, jež ho vedou k tomu psát jej česky. Další významné práce jsou ''Poselkyně starých příběhův českých'' od [[Jan František Beckovský|J. F. Beckovského]] (1700) a anonymní ''[[Země dobrá, to jest země česká]]'' (1754), ohlašující tzv. předobrození. Ačkoliv obě díla čerpají z více pramenů, nejdůležitějším zdrojem jim je ''[[Hájkova kronika|Kronika česká]]'' [[Václav Hájek z Libočan|Václava Hájka z Libočan]], jejíž nedostupnost se ostatně snaží nahradit. Pozoruhodné je na nich jasně prokatolické stanovisko, které se ovšem nijak nevylučuje se silně vlasteneckým tónem, zvláště v ''Zemi dobré'' přecházející do obrany národa vyloženě obrozeneckého ražení.
Anonymní uživatel