Moderní scénický tanec: Porovnání verzí

'''Moderní scénický tanec''' (''Contemporary dance'') je moderní výrazový [[tanec]], který je vzhledem ke své technické podobnosti přirovnáván k modernímu tanci a [[balet|baletu]]u. Contemporary dance je velmi nepředvídatelný a zcela odlišný od ostatních tanců. Využívá například i techniky převzaté od japonského současného tance [[butó]] nebo prvky z afrického tance. V této formě tance se velmi často objevují nepředvídatelné změny v rytmu, rychlosti a směru. Cíl contemporary spočíval v nalezení nenucenosti pohybu použitím přirozených linií těla a jeho energie. Tato „plynulost“ pohybu zcela odlišovala contemporary dance od tradičních tanečních stylů. V současné době již Contemporary dance vychází s osobnosti jednotlivého lektora či [[choreograf|choreografa]]a.<ref>[http://www.stagepraha.cz/o-studiu/tanecni-styly/contemporary/ Stage Praha]</ref>

Scénický tanec je určený pro divadelní scénu, nemá žádná striktní pravidla ani omezení. Cílem scénického tance je vyjádření příběhu, myšlenky nebo pocitu. Většinou postrádá strnulé pózy, důraz je kladen na plynulý tok pohybů, přirozenost a originalitu pohybového vyjádření. V poslední době má i velké rozšíření mezi tanečními soutěžemi, ve kterých se pohybuje na velmi vysoké úrovni.

Důraz je kladen především na duševní dění – pocity, myšlenka – a to je přenášeno do pohybu. Hudba bývá většinou pochmurná a smutná, ale jsou výjimky, u kterých to je naopak nebo méně znatelné. Tzv. improvizace k scénickému tanci je libovolný tanec, který tanečník vymýšlí za pochodu. Tanečník by se měl do hudby zaposlouchat a sám zjistit, jaké pohyby se k hudbě hodí.

Scénický tanec se vyvíjel během poloviny dvacátého století, od té doby se rozšířil po celém světě. Stal se jedním z dominantních žánrů formálně vyškolených tanečníků. Nejvíce rozšířený je v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Evropa|Evropě]]. Nejdříve využíval prvky pouze z jazzového, moderního a klasického tance. Postupem času se ale do contemporary zařadily prvky z mnoha stylů tance.

* Contemporary odmítá klasickou techniku původního baletu

* Choreografie působí neuspořádaně, ale přesto se musí soustředit na techniku tance

* Nepředvídatelné změny rytmu, rychlosti a směru

* Více současných akcí

* Tvůrčí svoboda choreografa

* „Nezávislost mezi tancem a hudbou“