Kniha Júdit: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Judith v moderní literatuře: sjednocení přepisu značka: editace z Vizuálního editoru |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Judith Beheading Holofernes by Caravaggio.jpg|thumb|Judita odřezává hlavu Holofernovu, [[Caravaggio]]]]
'''Kniha Júdit''' je jednou z [[deuterokanonický spis|deuterokanonických knih]] [[Starý zákon|Starého zákona]]. Řecká bible a katolické i pravoslavné církve ji pro její povahu řadí mezi dějepisné knihy.
== Text ==
Kanonický text knihy Júdit je řecký. Řeckého textu existují však hned tři verze:
# Kodexy [[Septuaginta|Septuaginty]] A a B;
# [[Lukiános|Lukiánská]] verze;
# verze odrážející se ve [[Vetus latina]] a v syrských překladech.
[[Svatý Jeroným]], když překládal Písmo do latiny (tzv. [[Vulgata|Vulgáta]]), použil jako předlohu nedochovaný aramejský text, překlad nám neznámého hebrejského textu. Kratší hebrejské verze jsou známy z [[11. století]]. Tiskem vyšly v letech [[1519]] a [[1544]]. V [[Kumrán]]u se kniha Júdit dosud nenašla.
== Obsah ==
Kniha popisuje fiktivní příběh o tom, jak [[Asýrie|asyrský]] král Nabukadnésar bojoval proti Médům, až nad nimi zvítězil. Poté se chtěl pomstít západu, který mu v jeho boji nepřispěchal na pomoc. Všichni se mu podvolili, jen Židé nikoli. Ti se naopak opevnili v městě Betulii. Nabukadnésar proti Betulii vyslal vojsko pod vedením Holoferna. [[Ammón]]ec Achior se jej pokusil varovat, že nad Židy bdí jejich Bůh, ale Holofernes ho za trest poslal přímo do Betulie, aby zahynul s tamními obyvateli.
Město bylo obklíčeno, obleženo a sevřeno. Zachránila je zbožná žena Júdit, která spoléhajíc se na Boha vyšla se svou služkou mimo město, nechala se Holofernem zajmout, oklamala ho a usekla mu hlavu. Poté se vrátila do Betulie. Následně bylo asyrské vojsko poraženo a odtáhlo pryč. Kniha končí písní chvály Júdit na Boží dobrotu a věrnost.
Z literární stránky je významná Júditina píseň, která se inspiruje v první části písní [[Debora|Debořinou]] ([[Kniha Soudců|Sdc]] 5), druhá část oslavuje Boha jako stvořitele a zachránce židovského národa v dějinách. Júdit chápe svůj čin jako jeden z řady Božích zásahů ve prospěch svého lidu.
== Historicita a datace ==
Z historického hlediska je kniha plná do očí bijících rozporů. Hovoří se o asyrském králi Nabukadnésarovi, který sídlil v [[Ninive]], (N. byl králem [[Babylón]]ským); chrám stále stojí (za Nabukadnésara byl zničen); Holofernes je vojevůdce z doby vlády perského krále [[Artaxerxés III.|Artaxerxa III.]], který táhl do [[Egypt]]a; město Betulie nám není známo. Spisovatel tedy nejspíše použil známá typická jména, aby sestavil svůj fiktivní příběh. Někteří badatelé se domnívají, že se autor inspiroval Holofernovým tažením do Egypta, avšak z tohoto tažení se Holofernes vrátil živý.
Jelikož autor znal Holoferna a Bagoou (králova rádce), musel psát někdy po vládě Artaxerxa III., nejspíše na přelom [[Perská říše|perské]] a [[Alexandr Makedonský|makedonské]] nadvlády. na druhé straně předpokládá jednotu Židů v odporu a nepočítá se zrádci a odpadlíky nebo znesvěcením chrámu, tedy píše před pronásledováním Židů za [[Antiochos IV. Epifanés|Antiocha IV.]] Dostáváme se tedy do rozmezí let [[300 př. n. l.|300]] a [[170 př. n. l.]].
== Poselství ==
Autor ve svém díle, kde vystupují spíše typické a symbolické postavy než postavy skutečné (Asýrie = úhlavní nepřítel [[Izrael]]e; Nabuchodonosor = totéž; fiktivní město Betulie zastupuje všechny Židy obecně; apod.) popisuje útok Božích nepřítel proti Židům a zdůrazňuje, že hlavní zbraní proti nim je důvěra v Boha provázena postem a modlitbou. Bůh v pravý čas zasáhne, jako už vícekrát v dějinách ([[David]] a [[Goliáš]], [[Jáel]] a [[Sísera]]) skrze slabého, mladého, nejmladšího nebo skrze ženu, aby tak ukázal svou moc. Židé nevítězí skrze meč, ale skrze věrnost Bohu a jeho zákonu.
== Júdit v moderní literatuře ==
Řádek 29:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{Otto|heslo=Judita}}
| |||