Little Richard: Porovnání verzí

| datum narození = [[5.{{Datum prosinec|5.narození prosince]]a [[1932]] ({{Věkvěk|1932|12|5}} let)

| původ = {{flagicon|USA}} [[Macon City]], [[Georgie|Georgia]], [[Spojené státy americké|USA]]

| nástroje = [[Klavír|Pianopiano]], [[zpěvák|zpěv]], [[klávesový nástroj|klávesy]], [[kytara]]

| povolání = Pianistapianista, zpěvák, skladatel, herec

'''Richard Wayne Penniman''' (* [[5. prosinec|5. prosince]], [[1932]]), více známý pod uměleckým jménem '''Little Richard''', je slavný [[Spojené státy americké|americký]] [[zpěvák]], skladatel a [[Klavír|pianista]], který začal vystupovat ve čtyřicátých letech minulého století a byl klíčovou postavou v přeměně [[Rythm and Blues|R&B]] na [[rock and roll]] v padesátých letech. Penniman se nejvíce proslavil hity z let 1955 až 1957, jako například „[[Tutti Frutti]]“, „[[Lucille]]“ a „[[Long Tall Sally]]“, které pomohly položit základy [[rock]]ové a [[rock and roll|rock’n‘rollové]] hudby a ovlivnily generaci R&B, rockových a [[Soul (hudba)|soulových]] umělců. Mnohé hvězdy, jako např. [[James Brown]] mu připisovali že Richard byl první, kdo vložil prvky [[funk]]u do [[rokenrolRock and roll|rokenrolu]]u.

Little Richardovy první počiny byly směsicí [[boogie-woogie (hudba)|boogie-woogie]], [[Rhythm and blues|R&B]] a [[gospel]]u, ale s velkým zdůrazněním [[funk]]y [[saxofon]]u a chraplavého hlasu, výkřiků a jiných emotivních výrazů jež zavedly nový druh hudby.

Penniman se narodil Vv [[Macon City]]u v [[Georgie|Georgii]] Leva Mae Stewartové a Charlesovi Pennimanovi. Byl jeden z 12 dětí. Jeho otec pracoval jako zedník, bokem prodával alkohol a vedl zábavní podnik jménem „Tip In Inn“. Vyrostl v duchovně založené rodině. Penniman poprvé vystupoval v rodinné [[gospel]]ové skupině nazvané „Penimann Singers“ se kterou zpívali v místních [[kostel]]ech a účastnili se soutěží s ostatními zpívajícími rodinami. Richardovi sourozenci ho přezdívali „Válečný jestřáb“ kvůli jeho hlasitému a křičícímu [[zpěv]]u. Inspirován zpívajícím evangelistou Bratrembratrem Joe Mayem se Richard chtěl stát také kazatelem. Bylo to v kostele, kde začal Richardův hudební život.

Skoro všechno Richardovo dramatické frázování a rychlé hlasové obraty jsou odvozené z černého [[gospel]]u třicátých a čtyřicátých let. Jeho oblíbená zpěvačka byla Sestrasestra Rosseta Tharpe. Ta jej v roce [[1945]] přizvala, aby s ní zpíval na jevišti v Auditoriu v Macon City, poté co ho slyšela zpívat před koncertem. Sklidil velký potlesk a po představení mu zaplatila víc peněz než kdy předtím viděl. Byl také silně ovlivněn např. Marion Williamsovou, od které převzal typický výkřik „whoooo“ ve svém zpěvu. Bill Wright, místní zpěvák z [[New Orleans]], byl nejspíše člověkem, který měl na Richarda největší vliv. Když ho Richard v roce 1952 potkal, okamžitě ho zaujmul svým vzhledem. Wright nosil vysoko napomádované vlasy a třpytivé oblečení. Byl to Wrightův make-up, oční linky a napudrovaný obličej, který opravdu přitáhl Richardovu pozornost.

Jedním z lidí, kteří nejvíce ovlivnili jeho hru na piano byl [[Esquerita]] (Eskew Reeder jr.), který mu ukázal jak hrát vysoké tóny bez kompromitujících basů. Little Richard potkal Esqueritu když cestoval po Maconu s kazatelkou jménem Sestrasestra Rosa. Dalším vlivem byl Bratrbratr Joe May.

V roce 1952 byl zavražděn Richardův otec. Poté se vrátil do [[Macon City]]u a po večerech hrál [[blues]] a [[boogie-woogie (hudba)|boogie-woogie]] v klubu “Tick Tock“, mezitím během dne umýval nádobí v kavárně autobusových linek „[[Greyhound (meziměstský hromadný dopravce)|Greyhound Lines]]“.

V roce 1951 Penniman vyhrál soutěž talentů v [[Atlanta|Atlantě]], což vedlo k nahrávací smlouvě s [[RCA Records|RCA]]. V letech 1951 až 1954 pokračoval v nahrávání pro [[Peacock Records]] v [[Houston]]u. Nahrál několik písní včetně „Little Richard Boogie“. Tyto nahrávky se ale prodávaly málo a Penniman neměl moc velký úspěch až do [[17. únor]]a [[1955]], kdy poslal svojí demo nahrávku do [[Speciality Records]]. Majitel Speciality Records Art Rupe koupil jeho kontrakt zs Peacock a vložil tak Richardovu kariéru do rukou A&R manažera Roberta Blackwella.

Blackwell chtěl, aby Little Richard nahrál bluesové skladby a konkuroval tak [[Ray Charles]]ovi a [[B. B. King]]ovi. Koncem léta roku 1955 zařídil nahrávání v nahrávacím studiu Cosimo Matassy v [[New Orleans]]. Během přestávky tam Richard začal zpívat improvizovanou verzi songu „[[Tutti Frutti]]“ svým typickým chraplavým, křičícím hlasem a doprovázel se na [[klavír|piano]]. Blackwell, který poznal hit, když ho slyšel, byl ohromen a nechal Little Richarda nahrát tu skladbu. Tato skladba byla vydána koncem roku 1955 a stala prvním z jeho mnoha hitů.

„[[Tutti Frutti]]“ se stala vzorem pro mnoho dalších následujících L.Richardových songů s energickým pianem, boogie-woogie basou, funky saxofonem, se saxofonovými sóly obvykle od Lee Allena. Během několika dalších let měl Little Richard mnoho hitů jako „[[Long Tall Sally]]“, „[[Lucille]]“, “[[Rip It Up]]“, „[[The Girl Can’t Help It]]“, „[[Slippin‘ and Slidin‘]]“, „[[Jenny, Jenny]]“, „[[Good Golly Miss Molly]]“ nebo „[[Keep A Knockin]]“. Jeho styl vystupování může být viděn ve filmech jako „Dont Knock the Rock“ nebo „The Girl Can’t Help It“, pro který nazpíval titulní píseň. V epizodní úloze kuchaře Morrise vystupoval Little Richard i ve 21. díle 5. řady seriálu [[Pobřežní hlídka]].

V roce 1957, uprostřed turné po Austrálii, Little Richard odešel od [[Rock and Rollroll|Rock’N’Rollu]]. Ustaraný ze svého náročného životního stylu a zahořklý z konfliktů se svojí nahrávací společností odešel ze show-businessu a vstoupil do kněžského semináře. Jeho krátká evangelická kariéra se potkala s malým úspěchem a v roce 1962 se vrátil k rock’n’rollu, jezdil na turné po [[Spojené království|Velké Británii]] a [[Německo|Německu]] s [[The Beatles|Beatles]], kteří později také hráli jejich verze jeho slavných skladeb.

* 1993 - získal cenu [[Grammy Award|Grammy]] za celoživotní výkon od „[[Národní akademie hudebního umění a věd|National Academy of Recording Arts & Sciences]]“