Ikonografie: Porovnání verzí

Nejstarší pokusy o ikonografický rozbor nalezneme již v pozdní [[Starověk|antické]] literatuře [[2. století|druhého století]]. Šlo o popisy uměleckých děl s morálním ponaučením, které se nazývaly ''ekfraseis'' a sloužily k pobavení čtenáře. V období [[středověk]]u nenajdeme mnoho zmínek o podobných pokusech o popis obrazu, zabývali se jím zejména [[teolog]]ové např. [[svatý Augustin]], [[svatý Ambrož]], [[Theodulf]], Adembrand a další. Podle nich mělo [[umění]] sloužit především ke vzdělávání. Avšak v období [[renesance]] se stal ikonografický popis (tehdy nazývaný ''iconologia'') základní výbavou nejen [[Výtvarné umění|výtvarníků]], ale i [[básník]]ů a [[Rétorika|rétorů]]. Stěžejní prací tohoto období se stala ikonologická [[encyklopedie]] ''Iconologia'' [[Cesare Ripa|Cesareho Ripy]] z roku [[1593]].

# '''Předikonografický popis''' zahrnuje naše senzibilní vnímání. Jde o pseudo-formální analýzu, která pracuje se stylem a snaží se zachytit přirozený význam. Přistupujeme k obrazu zcela subjektivně a popisujeme pouze to, co na obraze vidíme.

Atribut (z latiny – znak, přívlastek) je zvláštním typem [[symbol]]u, [[výtvarné umění|výtvarném umění]] (v ikonografii) – tak označujeme předmět symbolického významu, který je rozpoznávacím znamením zobrazené osoby, postavy – [[Svatý|světce]], postavy z [[Bible]], [[historie]] nebo [[mytologie]], či [[personifikace]].

Atributem může být lidská postava, živočich, rostlina, věc nebo určité rysy oděvu, které se časem stávají typickým pro znázornění určité osoby (světci, [[Evangelista|evangelisté]], [[Řecká mytologie|olympští bohové]], známé historické osobnosti), bytosti nebo personifikovaného pojmu. Jsou to většinou charakteristické momenty z jejich života nebo poznávací znamení jejich vlastností, [[zázrak]]ů, [[Mučedník|mučednictví]] a [[patron]]átů , které s nimi byly v průběhu ikonografické tradice pevně spojeny. Atributy v tomto smyslu mají pouze osoby a bytosti často zobrazované: antičtí bohové, legendární bytosti, světci, později také slavné světské (historické) osobnosti a personifikované [[alegorie]] a pojmy.

Alegorie (z řečtiny allegorein – říci jinak nebo obrazně mluvit) je ve výtvarném umění jinotajné zobrazení abstraktních pojmů či idejí pomocí obrazových prostředků, nejčastěji zosobnění – personifikací, symbolů. Dva typa alegorií:

Emblém (z řečtiny znamení) je výtvarně-literární umělecká forma, která spojením slova a obrazu vytváří uzavřený alegorický celek. Emblém se skládá z obrazu (ikon, pictura, imago), krátkého výstižného nápisu (lemma, motto, inscriptio, sentencia) a obsáhlejší výkladu prózou nebo veršem (epigram, subscriptio), který interpretuje znázorněný výjev a motto.

Ikonografie je často zájmem i jiných akademických disciplín, zejména [[populární kultura|populární kultury]], ale i [[sémiotika|sémiotiky]], [[antropologie]], [[sociologie]], [[mediální studia|mediálních studií]] a [[kulturální studia|kulturálních studií]]. Tyto analýzy pak mají vliv na tradiční dějiny umění, a to zejména z oblasti sémiotických pojmů. Ikonografická diskuze nad snímky znamená v těchto disciplínách hlavně kritické čtení, které se zaměřuje na zkoumání sociálních a kulturních hodnot v obrazech. Ikonografie je také využívána ve [[film|filmových studií]] k popisu vizuálního jazyka [[kinematografie]], hlavně v oblasti [[kritika|žánru kritiky]].

* Lubomír Konečný, Mezi textem a obrazem: Miscellanea z historie emblematiky. Praha 2002.

* H. Wentzel, heslo Attribut, in: Reallexikon zur Deutschen Kunsgeschichte (dále jen RDK) 1, Stuttgart 1937.