Fenomén: Porovnání verzí

'''Fenomén''' (z [[řečtina|řec.]] ''fainomenon'' od ''fainein'', jevit se) znamená jev, to co se člověku ukazuje, a to bez rozlišení, zda se jedná o skutečnost nebo klam. V empirických vědách je to obecné označení pro pozorovaný jev (věc, událost, proces apod.) Ve [[filosofie|filosofii]] znamená čistý jev, „to, co se samo ukazuje, a tak, jak se samo ukazuje“<ref>M. Heidegger, ''Bytí a čas'', Praha 1996, § 7.</ref>, bez jakýchkoli dalších předpokladů.

Řecké slovo fenomén (''fainomenon'') původně označovalo přelud, později jakýkoli jev. Ve své kritické filosofii rozlišuje [[Immanuel Kant|Kant]] mezi nám smyslově přístupným fenoménem a věcí o sobě, kterou lze poznat pouze rozumově (jako [[noumenon]]). Toto rozlišení rozvinul [[Edmund Husserl]] ve své [[fenomenologie|fenomenologii]], která chce zkoumat čisté fenomény, nezkreslené našimi předpoklady. Fenomenolog tedy musí provést [[fenomenologická redukce|fenomenologickou redukci]], to znamená „uzávorkovat“ čili dočasně vyřadit svá předběžná přesvědčení, včetně předpokladu, že fenomén je skutečný, existující předmět. Běžně totiž člověk pokládá fenomén jen za přístup k věci, k předmětu své [[intence]], takže nevěnuje pozornost tomu, jak se mu předmět přesně ukazuje. Tak běžný čtenář ani nezpozoruje tiskovou chybu, protože mu jde o smysl čteného; fenomenologický přístup by se v tomto příkladě podobal přístupu korektora, který sleduje natištěná písmena.

* J. Patočka, ''Úvod do fenomenologické filosofie''. Praha 2003