Evangelium podle Lukáše: Porovnání verzí

[[Soubor: El Greco 035.jpg|thumb| El Greco: Evangelista Lukáš <br /> Kolem 1608, Toledo ]]

'''Evangelium podle Lukáše''' (zkratka '''L''' nebo '''Lk''') je třetí kniha v pořadí [[Nový zákon|Nového zákona]], nejdelší ze čtyř kanonických [[evangelium|evangelií]]. Spolu s [[Evangelium podle Matouše|Matoušovým]] a [[Evangelium podle Marka|Markovým evangeliem]] patří mezi tzv. [[synoptické evangelium|synoptická evangelia]]. [[Svatý Lukáš|Lukášovo]] evangelium i [[Skutky apoštolů]], které na ně navazují, jsou věnovány jistému Teofilovi, aby si mohl učinit přesnější obraz o věcech, o kterých již slyšel mnoho nejednotných zpráv ({{Citace bible|Lk|1|1||}}.

[[Soubor: Codexaureus_23.jpg |thumb|left| Evangelista Lukáš <br /> Codex aureus, 8. stol. ]] Text je dílem vzdělaného člověka s dobrou řečtinou a s větší slovní zásobou než mají ostatní tři evangelia dohromady. Evangelium vzniklo dříve než kniha Skutků, která se na ně odvolává ({{Citace bible|Sk|1|1||}}. Stará tradice připisuje spis lékaři [[Lukáš (evangelista)|Lukášovi]] ({{Citace bible|Kol|4|14||}}, i když v evangeliu není jmenován. Nejstarším písemným dokladem je [[Zlomek Muratoriho]] (kolem 200 n. l.), Lukášovi je přičítá také [[Órigenés]], [[Tertullian]] a další z téže doby. Lukáš doprovázel [[Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]] na jeho cestách, mohl hovořit s očitými svědky a nahlížet do písemných záznamů. Na základě toho křesťanská tradice usuzovala, že evangelium vzniklo nejspíše v Kaisareii někdy v době tamějšího Pavlova vězení (asi v letech 56-58 n.l.).

Nejstarší zachované rukopisy (papyrus P75, Sinajský a vatikánský kodex) však mají pouze nadpis „podle Lukáše“. Autor téměř jistě používal text [[Evangelium podle Marka|evangelia Markova]] a pravděpodobně psal až po zboření Jeruzalémského chrámu roku 70.{{Doplňte zdroj}} Ze srovnání s [[Evangelium podle Matouše|evangeliem Matoušovým]] soudí biblická kritika, že oba používali i dnes ztracenou sbírku Ježíšových výroků, který se obvykle nazývá Q (z něm. ''Quelle'', pramen). Většina moderních badatelů proto soudí, že spis vznikl někdy mezi léty 70-90.{{Doplňte zdroj}}

Lukáš zřejmě psal pro křesťany, kteří ke křesťanství konvertovali z pohanství, což už tehdy díky [[Pavel z Tarsu|Pavlově]] reinterpretaci nepředstavovalo žádný problém. Jeho řečtina je uhlazenější než u druhých evangelií, je v ní několik latinských slov a téměř žádná hebrejská. Z 1151 veršů Lukášova evangelia je 544 vlastních, 565 téměř totožných s Mt, 430 s Mk (z toho 389 je společných všem třem). Lukáš uvádí 17 Ježíšových podobenství, která v ostatních evangeliích chybí, a 28 zřetelných citátů ze Starého zákona, vesměs podle řeckého znění.

* M. Hengel, ''Evangelista Lukáš''. Praha: Vyšehrad 1994