Emil František Burian: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 3 lety
m
Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
(→‎Literatura: doplnění - životopisné dílo od Jana Buriana)
m (Přidání šablony commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy)
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;98–9</ref>
 
Koncem roku [[1933]] založil [[divadlo D 34|divadlo D&nbsp;34]], kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce [[1935]] se tedy jmenovalo D&nbsp;35 a tak dále až do D&nbsp;41). V&nbsp;předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
 
V roce [[1941]] byl zatčen a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], poté v [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec v [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburg]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. [[3. květen|3.&nbsp;května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po sporném útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]].
Roku [[1951]] poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D&nbsp;51 do svazku [[Československá armáda|Československé armády]], a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V&nbsp;roce [[1955]] z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D&nbsp;34.
 
V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující [[nomenklatura (politika)|nomenklatury]] komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník ''Kulturní politika'', v němž působila řada později známých novinářů – [[Antonín Jaroslav Liehm]], [[Stanislav Budín]] aj.
 
V roce [[1954]] byl jmenován [[národní umělec|národním umělcem]].
 
V roce [[1958]] navštívil [[Sovětský svaz|SSSR]] a pod vlivem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovovy]] kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve [[Španělský sál|Španělském sále]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] se zásadním sebekritickým projevem.
 
Byl několikrát ženatý – s první ženou [[Ludmila Matějovská|Ludmilou Matějovskou]] (nar.&nbsp;[[1902]]), absolventkou mistrovské školy pražské konzervatoře, se oženil v roce [[1927]] a rozvedl v roce [[1931]]. V roce [[1934]] se oženil s [[Marie Šubrtová|Marií Šubrtovou]] (nar.&nbsp;[[1906]]), se kterou se seznámil v Brně, kde studovala na Filosofické fakultě [[Masarykova universita|Masarykovy university]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;14, 103, 355 </ref> Jeho poslední manželkou byla [[Zuzana Kočová]] ([[1922]]-[[1988]]).
 
=== Smrt ===
Zemřel [[9. srpen|9. srpna]] [[1959]] v Praze, za dosud nevyjasněných okolností ve státním [[sanatorium|sanatoriu]] na selhání [[játra|jater]].
 
== Dílo ==
* ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský'' ([[1928]]),
* ''Maryša'' ([[1940]]),
* ''Císařovy nové šaty'' ([[1947]]),
* ''Opera z pouti'' ([[1955]]),
* ''Račte odpustit'' ([[1956]]),
 
==== Balety ====
* ''Autobus'' ([[1928]]),
* ''Fagot a flétna'' ([[1920]]).
 
 
==== Divadelní dramatizace a režie ====
* ''Vojna'' ([[1935]], dramatická montáž z lidové poezie sebrané [[Karel Jaromír Erben|K. J. Erbenem]]),
* [[Jaroslav Hašek]]: ''Dobrý voják Švejk'' ([[1935]]),
* [[Karel Hynek Mácha]]: ''Máj'' ([[1935]]) Hudba Karel Reiner. Premiéra 35' a 36' v D 36. Roku 36' natočil EFB s Voicebandem v Čs rozhlasu inscenaci, ta se stala podle pamětníků legendou, avšak záznam se nepodařilo v archivu ČsR nalézt. Existuje jen několik natočených snímků Máchových znělek.{{Doplňte zdroj}} Rok 1936 bylo právě 100. výročí Máchova úmrtí.
* [[Charles De Coster]]: ''Ulenspiegel'' ([[1946]]),
* [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij]]: ''Bílé noci'' ([[1946]]),
* [[Marie Majerová]]: ''Siréna'' ([[1950]]),
* a další
 
==== Divadelní hry ====
Vlastní [[Divadelní hra|divadelní hry]] začal Burian psát až po roce [[1945]], kdy se zcela přiklonil k modelu [[Socialistický realismus|socialistického realismu]] a stal se jeho zaujatým obhájcem.
* ''Hráze mezi námi'' ([[1947]]),
* ''Krčma na břehu'' ([[1948]]),
* ''Láska ze všech nejkrásnější'' ([[1948]]),
* ''Není pozdě na štěstí?'' ([[1948]]),
* ''Pařeniště'' ([[1950]]),
* ''Ani láska není sama'' ([[1957]]).
* ''Proč žiješ, Václave Řího?'' ([[1958]]),
 
=== Literární dílo ===
Burianovo literární dílo zahrnuje [[film]]ové [[scénář]]e, [[Libreto|libreta]], [[Divadelní hra|divadelní hry]] a dramatizace (viz výše), [[Báseň|básně]], [[Beletrie|beletrii]] a práce o [[Hudba|hudbě]] a [[Divadlo|divadle]].
* ''Idioteon'' ([[1926]]), básně,
* ''O moderní ruské hudbě. Populární úvod'' ([[1926]]), studie,
* ''Polydynamika'' ([[1926]]), studie,
* ''Jazz'' ([[1928]]), studie,
* ''Černošské tance'' ([[1929]]), stať k fotografiím,
* ''Divadlo práce''. Studie divadelního prostoru'' ([[1938]]),
* ''O nové divadlo 1930–1940'' ([[1946]]), výbor z prací, obsahuje např. ''Zameťte jeviště'' ([[1936]]) nebo ''Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama'' ([[1940]]).
* ''Jeden ze všech'' ([[1947]]), román ve verších (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Viděno slzami'' ([[1947]]), básně z let 1925–1947,
* ''Atomový mír'' ([[1950]]), báseň (v tom samém roce také inscenováno),
* ''Horkým srdcem'' ([[1950]]), básně,
* ''Osm odtamtud'' ([[1954]]), povídky, rozšířeno [[1956]] s titulem ''Osm odtamtud a další z řady'',
* ''Vítězové'' ([[1955]]), román, roku [[1965]] rozšířeno o druhou část s titulem ''Trosečníci z Cap Arcony'',
 
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* {{NK ČR|jk01020348}}
* {{SČL|267}}
113 777

editací